Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti kinematografie a audiovize dostal Vladimír Pucholt. Porota ho ocenila za osobitý způsob herecké práce, díky kterému podle ní ve filmu vytvořil ikonické postavy oslovující již několik generací, a to s přihlédnutím k jeho divadelním rolím. Ocenila také jeho morální občanský postoj. Spolu s oceněními pro další osobnosti z jiných uměleckých oborů mu cenu udělil ministr kultury Martin Baxa (ODS) v Národním divadle.
Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla získal herec, dramatik, režisér a pedagog Arnošt Goldflam za „v každém ohledu autorský vklad do českého divadla“. „Ten autorský vklad je velmi ošidný, protože já jsem vždycky spolupracoval jako režisér i autor s herci, které jsem považoval za kolegy… i s technikou, a ukázalo se, že to je dobrá cesta, vtáhnout všechny ostatní do té inscenace, do té práce,“ řekl Goldflam při přebírání ceny.
Cenu za přínos v oblasti hudby dostal muzikolog Jaroslav Mihule za celoživotní muzikologickou a pedagogickou činnost. Jako specialista na osobnost a odkaz Bohuslava Martinů se v období socialismu zasloužil o prosazování a poznávání díla tohoto komunistickým režimem opomíjeného skladatele doma i v zahraničí. Počínaje disertační prací se od roku 1968 celý život věnoval osobnosti Bohuslava Martinů. Byl iniciátorem vzniku Společnosti Bohuslava Martinů; je členem mnoha učených společností, v 90. letech přednášel na amerických univerzitách. Po roce 1990 působil jako prorektor Univerzity Karlovy a velvyslanec v Nizozemsku.
Cenu za přínos v oblasti výtvarného umění dostala Alena Kučerová „za vysoce autentický a poctivý přístup k tvorbě i k životu a nadčasové kvality jejího díla“. Osmaosmdesátiletá Alena Kučerová od počátku 60. let využívá ve svých grafikách techniku bodové perforace. Z různě velkých perforovaných bodů vytváří lineární kompozice nebo z nich skládá geometrické rastry. Zaměřuje se na zobrazování člověka v každodenních životních situacích. Ikonickými se staly její grafiky s tématem moře, vln a koupání. V 80. letech přešla od figurace k tématu krajiny.
Cenu za přínos v oblasti architektury získal Jan Línek za celoživotní snahu o vytváření důstojného a přívětivého prostředí pro seniory, která započala v 70. a 80. letech 20. století v autorské dvojici s Vladem Miluničem a pokračovala i po roce 1989 v rámci vlastního ateliéru. S Miluničem navrhli v 70. a 80. letech celou řadu objektů sociálního zaměření, soustředěných převážně v nově budovaných částech Prahy. Jejich pojetí v Česku nemá mnoho paralel.
Za přínos v oblasti kinematografie a audiovize in memoriam dostal cenu francouzský režisér, dokumentarista a producent Artemio Benki, který žil a pracoval od 90. let v Praze. V roce 2020 zemřel ve věku 53 let. Cenu dostal za dlouhodobou kultivaci českého audiovizuálního prostředí distribučními a producentskými aktivitami sahajícími do počátku 90. let, s přihlédnutím k jeho výrazné umělecké tvorbě.
Benki se narodil v Paříži, kde už ve 13 letech začal pracovat pro rádio jako novinář. V 18 letech nastoupil do redakce časopisu L’Autre Journal, kde spolupracoval například s Marguerite Durasovou nebo Herve Guibertem. V roce 1989 přijel poprvé do Prahy, aby pracoval na svém krátkém filmu o romských uprchlících. V roce 1992 se v Praze usadil a o dva roky později tu založil produkční společnost Sirena Film, v roce 2000 pak distribuční společnost Artcam.
„Artemio Benki byl v porevoluční době součástí nově vznikajícího nezávislého producentství, které svou energií a multifunkčností ovlivnil. V jeho produkci vznikla řada audiovizuálních děl od reklam přes dokumenty po koprodukční snímky. Artemio byl člověk renesanční, bohém, tělem a duší oddán umění pohybujících se obrázků. V české audiovizi zanechal nepřehlédnutelný otisk,“ uvedla Magdaléna Králová, výkonná ředitelka Asociace producentů v audiovizi, která Benkiho na cenu nominovala.
Státní cenu za literaturu dostal Jiří Kratochvil, za překlad Jarka Vrbová
Státní cenu za literaturu dostal spisovatel Jiří Kratochvil, romanopisec, dramatik a novinář, autor postmoderních románů, k jehož tématům patří zejména identita a paměť. Za překladatelské dílo byla oceněna Jarka Vrbová, překladatelka z norštiny a angličtiny.
Kratochvil dostal Státní cenu za literaturu za povídkový soubor Škrtiči bohyně Kálí s přihlédnutím k dosavadnímu dílu. Kratochvila odborníci označují za předního představitele postmoderny, jeho tvorba je také zřetelně ovlivněna magickým realismem. Jeho literární experimenty vyznačující se hravostí, bizarností, groteskností či chaotičností, mají ale často autobiografický základ vycházející z jeho osobních zkušeností i z peripetií dějin 20. století. A také jsou spojeny s brněnským geniem loci.
K více než třem desítkám vydaných knih, mezi nimiž jsou romány, povídky, eseje, divadelní a rozhlasové hry, patří třeba Medvědí román (1990), Uprostřed nocí zpěv (1992), Má lásko, postmoderno (1994), Siamský příběh (1996), Urmedvěd (1999), Lehni, bestie! (2002), Liška v dámu (2019), Škrtiči bohyně Kálí (2022) či Kapesní román pro kapsáře (2023).
Třiaosmdesátiletý Jiří Kratochvil byl v 70. letech ineditním spisovatelem, pracoval v manuálních profesích, ke svobodné tvorbě se mohl vrátit až po roce 1989. V 90. letech obdržel za svou literární činnost řadu cen, například Cenu Toma Stopparda (1991), Cenu Karla Čapka (1998) nebo Cenu Jaroslava Seiferta (1999). V roce 2020 získal cenu Magnesia Litera za prózu za svůj román Liška v dámu. Knihu Škrtiči bohyně Kálí vydanou v loňském roce označil jako svou poslední povídkovou knížku, a tedy i jeho rozloučení s příběhy.
Jarka Vrbová vystudovala norštinu a angličtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Přeložila díla autorů jako Knut Faldbakken, Jostein Gaarder či Astrid Lindgrenová. V roce 2010 obdržela za svou překladatelskou činnost prestižní státní titul norského krále Rytíř první třídy řádu za zásluhy. Počet titulů, které Vrbová převedla do českého jazyka, překročil několik desítek.
Státní cena za literaturu a překlad se udílí od roku 1995 v návaznosti na tradici první republiky. Je určena k ohodnocení buď významného původního díla české literatury, nebo dosavadní literární tvorby, podobně v oblasti překladu buď k ohodnocení významného literárního překladu z cizího jazyka do češtiny, nebo za dosavadní činnost v oblasti překladu literárních děl. Ceny se udílejí na návrh poroty jmenované ministrem kultury. Loni se laureátkou ceny za literaturu stala Kateřina Tučková, cenu za překlad dostal Jiří Našinec.
