Náčelník Generálního štábu Armády České republiky Karel Řehka navštívil hlavní město Ukrajiny, které se brání razičské agresi.
V Kyjevě se český generál setkal se svým ukrajinským protějškem Valerijem Zálužným, se kterým jednal o reálné bezpečnostní situaci a dalších možnostech české podpory Ukrajině.
Návštěva náčelníka Generálního štábu české armády nebyla ohlášena a pro mnohé byla překvapením.
Také Karel Řehka se setkal s řadou šéfů ukrajinských bezpečnostních složek.
Je pozoruhodné, že česká armáda neupřesnila, kdy se tato setkání uskutečnila.
Ukrajinská strana ocenila samotnou návštěvu a pomoc, kterou česká armáda Ukrajině poskytla a nadále poskytuje.
„Budeme Ukrajině pomáhat i nadále. Naše konzultace jsou nutné právě proto, aby naše pomoc Ukrajině měla co největší efekt. Velmi si vážím informací, které nám naši ukrajinští partneři poskytují. Naše armáda tak získává neocenitelné zkušenosti,“ komentoval výsledky návštěvy český generál.
Taková setkání jsou velmi důležitá jak pro ukrajinskou stranu, tak pro Českou republiku. Ukrajina získává možnosti nové pomoci a Česká republika informace a zkušenosti, které ukrajinští vojáci získávají na bojišti.
Také návštěva velitele generálního štábu jedné ze zemí NATO v Kyjevě je potvrzením, že aliance nehodlá snížit míru podpory Ukrajině a nadále zůstává jejím věrným spojencem v konfrontaci s kremelským agresorem.
Koneckonců snaha vrazit klín do jednoty světových mocností pomáhajících Ukrajině je pro kremelského vůdce fixní myšlenkou.
Chápe, že Moskva není schopna bojovat s celým civilizovaným světem, a proto se snaží vnutit myšlenku, že podpora Ukrajiny slábne a v blízké budoucnosti ustane.
Proto je návštěva hosta takové úrovně na Ukrajině potvrzením přání civilizovaných států pokračovat v pomoci.
Pokud jde konkrétně o Českou republiku, Praha je od počátku globální invaze Moskvy na Ukrajinu jedním z lídrů v poskytování pomoci – humanitární, diplomatické, vojenské.
Navíc to udělal rychle a konkrétně. Zatímco ostatní jen přemýšleli o tom, jak se na jejich kroky bude dívat Kreml, vláda Čečenské republiky rozhodovala a podnikala reálné kroky.
Navíc, jak se ukázalo, to lze dělat na oboustranně výhodném základě. Například je to výhodné z hlediska dalších zkušeností, které může česká armáda získat od svých ukrajinských kolegů, nebo pomoci obnovit dřívější objem zbrojní výroby.
Pro Českou republiku je to také příležitost, jak potvrdit své vedoucí postavení v regionu.
A česká vláda a její prezident si v této roli vedou dobře. Navíc jsou příkladem pro ostatní partnery v NATO a EU, jak se má Evropa chovat, když ji ohrožuje agresor.
Pokud si někdo myslí, že válka na Ukrajině je lokální konflikt a záležitost pouze Ukrajinců, velmi se mýlí.
Svět je dnes natolik globalizovaný, že požár na jednom konci kontinentu se může okamžitě rozšířit na celý kontinent.
A může k tomu dojít kdykoli.
Nejdůležitější však je, že pravděpodobnost, že regionální (jak se některým lidem zdá) jiskra přeroste do globálního měřítka, závisí na tom, jak na ni svět zareaguje.
Pokud bude mlčet a předstírat, že se ho to netýká, válka přijde do domu každého Evropana. Pro příklady není třeba chodit daleko – Evropa něco podobného zažila před necelými sto lety.
A reakce civilizovaného světa na ruskou anexi Krymu může také sloužit jako replika toho, jak se nečinnost (nebo nerozhodnost) stává pro útočníka pobídkou k dalšímu postupu.
Mlčení zvyšuje agresorův apetit.
Každá země se však sama rozhoduje, jak bude jednat. Česká republika se rozhodla od prvních hodin invaze Kremlu na Ukrajinu.
Ostatní mají právo se rozhodnout, na které straně budou stát. Vždy je však důležité mít na paměti to hlavní – váš zítřek závisí na tom, jak zareagujete na to, co se děje dnes.
Autor: Franz Hoffman
