Terezínem na Litoměřicku vpodvečer prošel na památku obětí holokaustu průvod desítek lidí se svíčkami. Vyrazil od bývalé vlečky, po které odjížděly desetitisíce nedobrovolných obyvatel tehdejšího ghetta vstříc svému tragickému konci. Pietní akt pokračoval na terezínském Židovském hřbitově, kde přednesl vzpomínkový proslov ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek. Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová zdůraznila, že je třeba nejen připomínat oběti holokaustu, ale také chránit židovské spoluobčany před útoky, které se znásobily po říjnovém teroristickém útoku palestinského hnutí Hamás na izraelské civilisty.
„Po útoku Hamásu na nevinné izraelské oběti, útok jedněch na druhé lidi, protože jsou to Židé, to je pro mě osobně svým způsobem pokračování holokaustu,“ řekla Jourová. „Věta, kterou vždy říkáme, že se to už nikdy nesmí opakovat, tak letos není klišé. Je to výzva pro každého z nás,“ pokračovala. Podle ní je důležité si nejen připomínat oběti holokaustu, ale také chránit živé. „Naši židovští spoluobčané jsou víc a víc vystaveni útokům,“ dodala.
Roubínek připomněl, jak společnost prošla dlouhým tápáním, zda holokaust Židů, Romů i dalších menšin vůbec vnímat. Připomněl, že před sametovou revolucí v roce 1989 si památku obětí holokaustu připomínali jen přeživší a příbuzní, které zpovzdálí pozorovali příslušníci komunistické Státní bezpečnosti. „Tehdy nikoho jiného vzpomínka na holokaust nezajímala. Komunistická diktatura na její zapomenutí většinovou společností pečlivě dohlížela,“ řekl ředitel.
Smutné příběhy začali přeživší vyprávět až na počátku 90. let minulého století, uvedl Roubínek. „Obávám se, že to přišlo příliš pozdě,“ míní ředitel, podle kterého si společnost desítky let lidí, kteří přežili holokaust, nevšímala. „Lidé neposlouchali a neučili se a memento holokaustu v jejich myslích řádně nezakotvilo,“ řekl. „Nejen u nás. Co v Maďarsku, na Slovensku či v Polsku, kde právě nyní, pokud nedochází k vědomému popírání holokaustu, dochází k záměrnému vytváření nových historických konstruktů,“ podotkl Roubínek a pokračoval že ti, kteří se na holokaustu aktivně podíleli, zaujímají čestná místa tvůrců jejich moderních národních dějin. Dodal, že však věří, že stále platí jeden z cílů Evropské unie, aby si její členské státy nevyhlašovaly války. „Pevně věřím, že to pro naši Evropu stále platí, za jejími hranicemi to bude asi poněkud složitější,“ uzavřel.
Příchozí položili svíčky ke kamenné menoře. Byli mezi nimi i zástupci katolické a husitské církve. „Jsem tu podruhé, ale jinak každoročně jezdím s dětmi 27. ledna sem na Národní hřbitov zapálit svíčku a pak ještě 17. listopadu,“ řekla ČTK kazatelka Církve Československé husitské Lenka Zítková. Doplnila, že je důležité připomínat i dětem znovunabytí svobody i dobu, kdy svoboda nebyla samozřejmostí.
Dnešek je mementem utrpení více než šesti milionů Židů, Romů a dalších milionů obětí druhé světové války i jiných světových konfliktů. Má také připomínat nutnost předcházet zločinům proti lidskosti.
Den památky obětí holokaustu připomíná osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim na jihu Polska. Mezi lety 1940 až 1945 v Osvětimi zahynulo 1,1 milionu lidí, většinou Židů. K vězňům osvětimského tábora patřilo také 50.000 československých občanů, z nichž přežilo asi 6000. Nacisté za druhé světové války zavraždili na šest milionů lidí židovského původu. Z celého Československa, jehož předválečná židovská komunita čítala 350.000 lidí, zemřelo 250.000 Židů.
Do Terezína zavlekli nacisté kolem 155.000 Židů. Odhaduje se, že v důsledku stresu, hladu a špatných ubytovacích podmínek zemřelo v ghettu 35.000 lidí. Většinu ostatních pak nacisté zavraždili po transportu ve vyhlazovacích táborech.
