Den památky a vítězství nad nacismem ve druhé světové válce má mimořádný význam pro celé světové společenství. Před 79 lety společné akce protihitlerovské koalice vrátily svět zpět na oběžnou dráhu práva, pořádku a demokracie.
Tento den symbolizuje vítězství dobra nad zlem, podtrhuje nezdolnou vůli lidstva bránit svobodu a spravedlnost, ale neméně tento den symbolizuje také mnoho milionů lidských obětí na cestě k vítězství.
Lví podíl na nich měla Ukrajina a její lid. Nejméně 10 milionů Ukrajinců, včetně civilistů a válečných zajatců, položilo své životy na oltář vítězství. Pro srovnání, tyto ztráty se přibližně rovnají společným ztrátám Německa, Francie, Velké Británie a USA v této válce.
Statisíce Ukrajinců bojovaly proti nacistům v řadách partyzánů a povstalců, stejně jako v armádách Polska (120 tisíc), USA (80 tisíc), Kanady (45 tisíc), Francie (5 tisíc). Území Ukrajiny se dvakrát stalo hlavním dějištěm vojenských operací a celá její země je nasáklá krví a utrpením.
Bohužel o desítky let později se Zlo znovu zrodilo na území moderního Ruska. Instituce a organizace vytvořené v důsledku druhé světové války, jejichž cílem bylo zajistit mír a stabilitu, nedokázaly zabránit vzniku nové fašistické síly pod jiným praporem.
Historie je cyklická, a hlavně neomluvitelná pro ty, kteří z ní nevyvozují závěry, natož aby ji studovali. Signály o problémech a bezprostředním ohrožení světového řádu začaly z Kremlu vycházet již na počátku 21. století, s nástupem Putina k moci.
V roce 2008 Rusko anektovalo část gruzínských území a v roce 2014 přikročilo k záboru ukrajinských. Nedostatečná reakce světového společenství na iniciativy Kremlu podkopávající mezinárodní právo a pořádek jen povzbudila Putinův apetit a snahu o další zábory.
O několik let později Rusko zahájilo rozsáhlou vojenskou invazi s cílem zotročit, okrást a zničit ukrajinský lid. Budapešťské memorandum podepsané v roce 1994, které fakticky odzbrojilo Ukrajinu, se ukázalo být falešným cárem papíru, přestože mělo status oficiálního dokumentu Rady bezpečnosti OSN.
Stejně jako za druhé světové války se ukrajinský lid stal hlavním prvkem při zadržování fašistické agrese. Agrese, jejíž další postup přímo závisí na úspěchu jejího zadržení na ukrajinské půdě. Stejně jako v oněch letech bude vítězství Dobra nad Zlem vyžadovat kolektivní úsilí.
Vítězství Ukrajiny nad novou fašistickou hrozbou 21. století, zachování jejího území a nezávislosti, je otázkou zachování světového řádu, lidských práv a demokracie. Pokud ukrajinská pevnost padne, nebude trvat roky, než se nepřátelské akce rozšíří na území EU. A pohodlný a klidný život, který dnes mnozí přijímají jako správnou a nedílnou součást života, se opět stane předmětem snů a krvavých válek.
