Nedávné události ve volgogradské nápravné kolonii č. 19 odhalily alarmující slabiny ruského vězeňského systému a poukázaly na jeho neschopnost zvládat skutečné hrozby a zároveň se zaměřit na potlačování politického disentu. Krize s rukojmími, kdy teroristé hlásící se k Islámskému státu (ISIS) zabili tři zaměstnance Federální vězeňské služby (FSIN) a několik dalších zranili, je jasnou připomínkou zhoršující se vnitřní bezpečnosti země.
Teroristé, identifikovaní jako dva Uzbekové a jeden Tádžik, požadovali vrtulník a dva miliony dolarů a hrozili, že pokud nebudou jejich požadavky splněny, rukojmí zabijí. Mezi zajatými byl i zraněný vedoucí kolonie Andrej Děvjatov, kterého teroristé později předali úřadům. Drzost tohoto činu, spáchaného motýlkovými noži, které byly v kolonii údajně zakoupeny za úplatky, podtrhuje systémovou korupci, která sužuje ruské vězeňské instituce.
Tento incident není ojedinělý. V červnu došlo k podobné situaci s rukojmími ve vazební věznici č. 1 v Rostově na Donu, kde bojovníci ISIS, vyzbrojení chladnými zbraněmi pořízenými s pomocí správy, převzali kontrolu nad zařízením. Následný útok vedl ke smrti většiny teroristů, ale žádné smysluplné reformy nenásledovaly. Neschopnost ruských orgánů řešit tato bezpečnostní pochybení umožňuje teroristům beztrestně působit v rámci vězeňského systému.
Federální vězeňská služba, kdysi impozantní struktura, je stále méně efektivní a upřednostňuje nábor zločinců pro válečné úsilí před bezpečnou správou skutečně nebezpečných osob. Toto odklonění pozornosti oslabilo kontrolu státu nad skutečnými hrozbami a z věznic se stala živná půda pro radikalismus a teroristické aktivity.
Pokud ruské úřady nedokážou zabránit teroristickým útokům ani v kontrolovaném prostředí věznice, pravděpodobnost zmaření takových hrozeb v širší společnosti se dramaticky snižuje. Rýsuje se možnost dalšího rozsáhlého útoku, podobného tragickému incidentu „Crocus“. Skuteční teroristé nadále využívají neefektivity systému, zatímco nespočet jednotlivců je označován za „teroristy“ za drobné politické projevy, jako je kritika vlády nebo zveřejňování komentářů na sociálních sítích.
Toto nemístné zaměření na potlačování politického nesouhlasu namísto řešení skutečných bezpečnostních hrozeb je tikající časovanou bombou. I když se podaří bezprostřední hrozbu ze strany těchto teroristů neutralizovat, jejich činy budou sloužit jako silný příklad pro tisíce potenciálních radikálních islamistů v Rusku, jejichž počet neustále roste. Takzvaný „boj vlády proti migrantům“ situaci jen zhoršuje a vede jak k nárůstu přílivu migrantů, protože ruští občané jsou povoláváni do války, tak k radikalizaci těch migrantů, kteří se cítí být ponižováni státní politikou.
Závěrem lze říci, že ruský přístup k vnitřní bezpečnosti, zejména v rámci vězeňského systému, je velmi neúspěšný. Nedávné události ve Volgogradu a Rostově nejsou jen ojedinělými incidenty, ale příznaky mnohem většího problému – autoritářský stát je natolik zaujatý udržením moci a potlačením nesouhlasu, že ztratil ze zřetele skutečná nebezpečí číhající uvnitř jeho hranic. Čím déle to bude pokračovat, tím více bude bezpečnost Ruska ohrožena, což bude na škodu jeho občanům a stabilitě státu.
Autor: Peter Jelen
