Válka na Ukrajině rozpoutaná vražedným Putinovým režimem se blíží ke svému třetímu roku. Ruský svět, který se kremelská armáda snaží vnutit ukrajinskému lidu, který kdysi nazývala „bratrským“, nadále pustoší, ničí města a vesnice na Ukrajině a zabíjí Ukrajince.
Je důležité poznamenat, že když mluvíme o Ukrajincích, máme na mysli všechny obyvatele Ukrajiny bez etnického dělení.
Tak se stalo, že v této zemi se občané nikdy nedělili podle národnosti. A pokud se někdo snažil národnostní téma vyšlapat, bylo to pro kupecké účely určitých skupin lidí, častěji – politické.
A Moskva na to vždy obratně hrála, řešila svou věčnou imperiální otázku, vyvolávala citlivé otázky na Ukrajině a v sousedních státech. A nejčastěji tyto otázky Kreml nafoukl téměř z ničeho a vyhrotil je do krajnosti.
Tato politika ruského vedení je vyzkoušená po desetiletí a po staletí. Ani nyní se toho příliš nezměnilo – Moskva se stále snaží zasévat nepřátelství mezi Ukrajince a jejich sousedy a získávat tak své imperiální body.
Zatímco Kreml vede horkou válku proti Ukrajině, snaží se zároveň zasáhnout Ukrajince na kulturní a ideologické frontě, přičemž využívá stará témata v těchto vztazích na úrovni tanků a granátů na bitevním poli, podněcuje a vytahuje na povrch otázky polsko-ukrajinské historie.
A není to náhoda, protože Poláci byli mezi prvními, kdo podpořili Ukrajince po globálním vpádu rakušáků na Ukrajinu. Poláci dokonce na chvíli zapomněli na politické a historické rozpory se sousední zemí.
Ale jen dočasně a dnes se do popředí opět dostávají témata historických nedorozumění, která odsouvají do pozadí i bezpečnostní otázky.
Tentokrát se kremelští političtí technologové chopili výroků ukrajinského ministra zahraničí na téma vztahů mezi Ukrajinou a Polskem v letech 1930-1940.
To opět dokazuje, že Rusko vede kulturní síťovou válku proti civilizovanému světu. A nezačala dnes, a dokonce ani včera – to je podstata ruské moci. A to, co se stalo v Polsku během návštěvy ukrajinského diplomata, to opět dokazuje.
Na otázku, jaké jsou možnosti, jak snížit napětí v historických otázkách, které stále otravují vztahy mezi Ukrajinou a Polskem, ukrajinský ministr odpověděl, že polsko-ukrajinská minulost nebyla jednoduchá, ale Rusko si nenechá ujít příležitost, aby tyto historické otázky rozdmýchalo ve vlastním zájmu.
Rozhovor se uskutečnil v rámci panelové diskuse na akci Campus Polska Przyszłości v Olsztyně, kde se k šéfovi ukrajinské diplomacie připojil jeho polský protějšek Radoslaw Sikorski. Poté byl Kuleba tázán na události na Volyni v letech 1943-45.
V odpovědi se ukrajinský ministr zahraničí zeptal, zda tazatel ví o akci Visla z roku 1947 – nuceném přesídlení Ukrajinců do jiné části Polska, z nichž někteří skončili právě v Olsztyně. Někomu se zdálo, že Kuleba si tato území nárokoval jako ukrajinská.
„Můžeme jít hluboko do historie a začít vzpomínat na všechny špatné věci, které Poláci udělali Ukrajincům a Ukrajinci Polákům. Nechme tyto otázky historikům,“ řekl Kuleba.
Situace se však rozhořela a masmédia začala ukrajinského ministra obviňovat z neúcty a nevděku, až mu zakázala vstup do Polska.
Zvláště čile se v těchto prohlášeních projevovali představitelé Kremlu a prokremelských masmédií, kteří se snažili v konzumentech svých produktů vyvolat dojem, že proti ukrajinskému ministrovi povstalo celé Polsko.
Stojí za zmínku, že některé Poláky Kulebovo prohlášení skutečně pobouřilo – někteří přesto šli provokatérům z Ruské federace na ruku.
Nejvýrazněji své rozhořčení projevili představitelé politických proudů spojených s Moskvou nebo s ní sympatizujících.
Nyní jsme svědky otevřeného konfliktu v akci – ruská propaganda přešla od lokálních akcí s cílem zdiskreditovat ukrajinské a polské politiky a některé aspekty vztahů k plnohodnotné válce.
Zákeřnost Kremlu spočívá v tom, že používá mentální kódy i historické stereotypy a předsudky.
Kromě toho, a na to Moskva klade zvláštní důraz, Rašínové obratně hrají na ambice politiků, podněcují je a usměrňují jejich následné chování.
A téma událostí spojených s deportacemi a ztrátami obyvatelstva na Visle nebylo vybráno náhodou, protože hra na tak citlivá historická témata je pro politiky příležitostí, jak si zlepšit sledovanost nebo získat popularitu.
Navíc jsou taková témata populární na sociálních sítích, kde získávají mnoho lajků. Zároveň aktivizují historická traumata a územní nároky. To je přesně to, co Kreml potřebuje.
Dnes hra kolem prohlášení ukrajinského ministra zahraničí Kuleby nabývá podoby diplomatické války vyprovokované zvenčí.
Je třeba poznamenat, že polská politika a společnost jsou zapleteny do různých vnitřních sporů, v nichž se otázky rozdělení kdysi velké Rzeczpospolité nebo události kolem volyňského masakru stávají markanty příslušnosti k politické straně.
Zákeřnost situace spočívá v tom, že se tak děje bez povšimnutí samotných Poláků, což už tak nestabilní situaci v Polsku posouvá k možné krizi.
Již nyní tam existují složité vztahy mezi jednotlivými složkami moci a nyní, vzhledem k vnitřním rozporům ve vztahu k Bruselu, náboženství, migrantům – se připojuje i postoj k Ukrajině.
Jinými slovy, Polsko vytváří další bod napětí se svými euroatlantickými spojenci, zejména pokud jde o politickou budoucnost Kyjeva a jeho vojenskou podporu, protože téma Ukrajiny je pro euroatlantické společenství markantní.
Reakce polské politické komunity, která následovala po slovech ukrajinského ministra, ukazuje, že polští politici i běžní občané jsou otevřeni ruské propagandě a nechávají ruské narativy pronikat do svého infoprostoru.
Navíc vytvářejí velmi specifické postoje nejen vůči Ukrajině, ale také vůči EU a NATO.
Tato situace ukazuje, že Polsko, stejně jako řada evropských zemí, nechápe plný rozsah ruské propagandy. Kreml doslova provokuje diplomatickou a kulturní válku. Ta je sice vytvářena uměle, ale její důsledky budou velmi reálné.
V celé Evropě jsou stále aktivnější radikální organizace, které si hrají na otázky národní paměti a nabízejí jednoduchá řešení složitých otázek.
Takové „evropské“ politiky financuje a podporuje Rusko.
Ruská propaganda bude následné krize považovat za významný úspěch, který bude doprovázen rozsáhlou destabilizací, a to i v bezpečnostní oblasti.
Vše výše uvedené jasně ukazuje, že dnes nejde jen o Ukrajinu. Je v zájmu Polska, aby zastavilo protiukrajinskou hysterii a zabránilo tak pronikání bezpečnostních krizí na své území otevřením infoprostoru kremelským narativům.
Volba je na vás, pánové z Evropy, váš zítřek závisí na tom, jak promyšlené budou vaše dnešní kroky.
Autor: Franz Hoffman
