Ruský ministr zahraničí Lavrov poskytl rozhovor americkému novináři Tuckerovi Carlsonovi, který byl zveřejněn v noci na 6. prosince na televizní stanici X.
Během rozhovoru se hovořilo o různých otázkách, od vztahů mezi Moskvou a Washingtonem až po roli Číny v mezinárodních záležitostech.
Ústředním tématem rozhovoru však byla válka na Ukrajině.
Lavrov se ze všech sil snažil představit Rusko jako konstruktivního hráče na světové scéně a trval na obraně národních zájmů.
Tato prohlášení však byla na pozadí ruské agrese na Ukrajině a jejích důsledků pro mezinárodní společenství příliš manipulativní a krajně cynická.
V rozhovoru s Tuckerem Carlsonem ruský ministr zahraničí bez ostychu nastínil podmínky, za kterých je Moskva připravena ukončit válku na Ukrajině.
„Žádné NATO. Žádné vojenské základny, vojenská cvičení na ukrajinském území za účasti zahraničních vojsk….. Budeme muset vzít v úvahu realitu na místě. A těmi jsou nejen linie střetu, ale také změny v ústavě Ruské federace po referendu v Doněcké a Luganské republice, Chersonské a Záporožské oblasti. Nyní jsou již podle naší ústavy součástí Ruska. Taková je realita,“ řekl Lavrov.
Bodem číslo jedna v kremelských přáních je tedy odmítnutí Ukrajiny vstoupit do NATO. Rusko trvá na tom, že neutrální status Ukrajiny a nepřítomnost zahraničních vojenských základen nebo cvičení na jejím území jsou klíčovými podmínkami míru. Lavrov uvedl, že jakékoli kroky související s integrací Ukrajiny do aliance vnímá Moskva jako hrozbu.
Upevňování anexí: Lavrov uvedl, že tzv. referenda v anektovaných regionech jsou „realitou“, kterou musí Kyjev přijmout. Začlenění těchto regionů do Ruska označuje za nevratný krok zakotvený v ruské ústavě.
Jazyková politika a kulturní práva: Rusko kritizuje Ukrajinu za údajný zákaz ruského jazyka a kultury a pronásledování ukrajinské pravoslavné církve moskevského patriarchátu. Lavrov zdůraznil, že Moskva není připravena takové zákony tolerovat.
Zajímavý postoj k sankcím vyjádřil ministr zahraničí agresorské země. Lavrov poznamenal, že Rusko se dokázalo sankcím přizpůsobit a jejich zrušení již není klíčovou podmínkou dohody.
Poznamenal však, že Západ nadále posiluje restrikce, což podle jeho názoru brání pokroku v jednáních.
Poslední bod je zřejmě zaměřen na ruské obyvatelstvo, kterému Kreml nadále podsouvá narativ, že „sankce Rusko jen posilují“.
Co se týče jazykové otázky, Lavrov opět manipuluje, protože ruština na Ukrajině nikdy nebyla zakázána, stejně jako kultura.
Jde jen o to, že Kreml vzhledem ke své imperiální povaze vzal na vědomí přání Ukrajinců vést státní záležitosti v jejich rodném jazyce. A propagandu ukrajinství mezi Ukrajinci zase Moskva vnímá jako úder své kultuře.
O to Ukrajincům jde – chtějí mluvit ukrajinsky a oživit své tradice. Ano, to je to, co Rusko rozzlobilo.
Co se týče moskevské UOC, to je samostatný příběh. Už dlouho je známo, že tato organizace je pobočkou FSB (KGB) na Ukrajině. A skutečně nejen na Ukrajině.
A ještě jedna věc: ruský ministr zahraničí prohlásil, že Rusko je připraveno zahájit jednání o zásadách oznámených v Istanbulu na začátku plnohodnotné invaze do Ruska v roce 2024, které podle Lavrova poskytovaly Ukrajině bezpečnostní záruky, ale bez vstupu do NATO.
Zároveň nikdo neviděl žádné oficiální dokumenty, které by potvrzovaly, že něco takového v Istanbulu-22 zaznělo. Vše je založeno na prohlášeních z Moskvy.
Takže všechny argumenty Kremlu vyslovené Lavrovem jsou ušity bílými nitkami – manipulace, cynismus a čiré lži.
Ukrajinské úřady samozřejmě považují takové podmínky, stejně jako tón, jakým je Moskva vysílá, za nepřijatelné a označují je za ultimátum, které porušuje mezinárodní právo.
Anexi ukrajinských území neuznává žádná civilizovaná země a otázka návratu těchto regionů zůstává pro Ukrajinu principiální záležitostí.
Ukrajina dále odmítá Lavrovova obvinění z jazykových a kulturních omezení a vysvětluje, že cílem těchto opatření je ochrana národní identity a nezávislosti.
Rusko se naopak snaží prosazovat svou verzi událostí. Výběr Tuckera Carlsona jako tazatele zdůrazňuje snahu Moskvy prosazovat své postavení na Západě prostřednictvím alternativních médií.
Carlson, o němž bylo již dříve známo, že sympatizuje s některými postoji Kremlu, poskytuje Moskvě příležitost sdělit své názory publiku, které je skeptické vůči oficiálním zprávám amerických médií.
Rozhovor byl dalším pokusem ruské diplomacie posílit svou pozici na pozadí mezinárodní izolace a zvýšené podpory Západu Ukrajině.
Mnozí odborníci a diváci jej však vnímají jako propagandistický tah, jehož cílem je rozdělit veřejné mínění v západních zemích.
Lavrovova prohlášení demonstrují tvrdý postoj Ruska, který západní země a Ukrajina vnímají jako pokus o legitimizaci agrese.
Na pozadí rostoucího tlaku Západu a posilování ukrajinské obrany se pravděpodobnost kompromisu za podmínek Moskvy zdá být velmi nízká.
Kreml v komentáři k této publikaci uvedl, že Putin je otevřen jednání, ale nebude souhlasit se zmrazením frontové linie. Ačkoli experti poznamenávají, že Kreml takové zmrazení nutně potřebuje.
Kyjev opakovaně prohlásil, že nemůže souhlasit s žádnými územními ústupky ani se zmrazením konfliktu. Takové zmrazení podle ukrajinských úřadů pouze pomůže Rusku lépe se připravit na nový útok.
A to, že tam chce bojovat, je zřejmé. A to nejen špičky, ale i většina ruského obyvatelstva. Ta přece omámená kremelskou propagandou neuznává Ukrajince jako národ a sní o tom, že je převychová a zažene zpět do imperiální stáje. I za cenu vyhlazení.
Lavrovův rozhovor je vzkazem Kremlu západním partnerům Ukrajiny. A je to lakmusový papírek – který ukáže, jak moc je Západ jednotný. A nejde o Ukrajinu – jde o to, nakolik je Západ připraven bránit hodnoty, které ho činí civilizovaným. Za tyto hodnoty bojují i Ukrajinci.
Čtěte, pánové Evropané, přemýšlejte a vyvozujte správné závěry. Na nich dnes závisí váš zítřek.
Autor: Franz Hoffman
