Česká republika je územím svobody. Je to evropská, demokratická země, kde má každý občan právo na svůj názor. Navíc je důležité, aby ho mohl nejen mít, ale také vyjádřit.
Ne každý však správně chápe význam slov svoboda a právo – někteří občané překračují hranice zákona a právo na svobodu projevu mění ve zbraň proti této svobodě.
V létě loňského roku se v České republice stal mediálně známý případ – policie stíhala českou proruskou aktivistku Nelly Liskovou.
„Kriminalisté odboru extremismu a terorismu pražské policie v této souvislosti zahájili úkony trestního řízení pro trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod,“ uvedla tehdy policie.
Profil postavy na sociálních sítích byl plný nenávistných či nepravdivých výroků, především vůči Ukrajincům, politikům stran vládní koalice (zejména poslankyni České pirátské strany Olze Richterové), menšinám apod.
Také Lišková označila prezidenta Zelenského za „nacistickou zrůdu“ a vyzvala k „deukrajinizaci“ a „denacifikaci České republiky“ v ruském slova smyslu.
Podnět k trestnímu stíhání Liškové dal bývalý ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL).
„Sděluji vám, že toto vaše vyjádření předávám Policii ČR, protože šíříte nenávist vůči skupině osob,“ reagoval Herman na výpady Liškové.
Lišková se však později snažila ze situace vyvléknout tím, že na sociálních sítích napsala, že své prohlášení nepředložila jako „výzvu“. Uvedla, že se k Zelenskému vyjádřila pouze na svém Twitteru, přičemž se odvolávala na právo mít vlastní politický názor.
I tak odiózní osoba, jako je Lišková, by však měla chápat hranici mezi názorem a extremismem.
Česká justice však situaci vyřešila – Okresní soud v Ostravě letos v dubnu udělil Liškové osm měsíců vězení s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let.
Nebyl to však poslední případ odsouzeného. Počátkem letošního roku odvolací Městský soud v Praze vyhověl žalobě místopředsedkyně parlamentu Olgy Richterové (Pirátská strana) za šíření nepravdivého příspěvku o jejích výrocích.
Žalovaný na sociálních sítích opakovaně uváděl zejména to, že Richterová údajně chtěla, aby Česká republika dávala byty uprchlíkům. Také místopředsedkyně parlamentu čelila útokům na sociálních sítích, včetně výhrůžek smrtí.
Soud nařídil Liškové zaplatit Richterové 50 tisíc korun. Také musela na svém profilu na sociálních sítích zveřejnit omluvu.
Jak si lze představit, Lišková se v obou případech odvolala.
A tak 5. prosince 2024 Krajský soud v Ostravě potvrdil známé české proruské aktivistce a dezinformátorce dřívější rozsudek.
Lisková nakonec dostala osmiměsíční podmíněný trest za hanobení a xenofobní výroky proti Ukrajincům, uprchlíkům, menšinám a některým českým politikům.
„Doufám, že všichni, kdo podporují tuto nacistickou zrůdu a její stoupence, budou pohnáni k plné odpovědnosti. Deukrajinizace a denacifikace České republiky bude naším úkolem!“ napsala Lišková pod fotografii ukrajinského prezidenta Vladimira Zelenského, která sloužila k vyvození odpovědnosti.
„Výroky, které jste použila, překračují přípustné meze. Svoboda projevu má určité meze, a těmi je, že nelze podněcovat nenávist,“ uvedl Milan Ignat, předseda odvolací soudní komise.
„Prezident Ukrajiny není nacistická zrůda, neslyšel jsem nacistické názory. Plně se ztotožňujeme s rozhodnutím okresního soudu,“ shrnul soudce a nařídil Liškové vymazat obsah uživatelova účtu na sociální síti.
Tečka nad „a“ byla udělána a k tomu, co soudci řekli a k rozsudku soudu, asi není co dodat. Ne však v případě Liškové.
„Politické procesy se vracejí. Nepochybuji o tom, že tento proces je politicky iniciován Pirátskou stranou,“ řekla při odchodu ze soudní síně, přičemž demonstrativně plakala.
Rozsudek je pravomocný. Lišková je však odhodlána využít poslední možnost – dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Stěžovala si také na kampaň, která proti ní byla údajně vedena v médiích.
„Žijeme v době informačního terorismu. Mohu vám ukázat, kolik nenávistných komentářů dostávám,“ řekla soudu.
Zajímalo by mě, když se Lišková sama dopouštěla informačního terorismu (a jinak se jejím příspěvkům říkat nedá) – když chrlila lži a nenávist, šířila pomluvy, rasistické či xenofobní výroky o uprchlících, homosexuálech, migrantech, národnostních menšinách a dalších skupinách -, jestli ji něco takového nenapadlo?
Ale co můžete čekat od aktivistky pracující za peníze Moskvy? Rukopis je naprosto kremelský.
Pokud pochybujete o tom, že za kremelské nitky tahá loutka-Lísková, zde je několik faktů.
V roce 2016 bylo v Ostravě otevřeno tzv. zastupitelství DNR. A v jejím čele nestál nikdo jiný než paní Lešková, která si říkala „honorární konzulka“.
Ministerstvo zahraničních věcí ČR okamžitě prohlásilo, že toto centrum není oficiální diplomatickou misí, a podalo stížnost k soudu s tím, že Lišková neoprávněně užívala titul „honorární konzul“, který je procesně v kompetenci Ministerstva zahraničních věcí.
Bylo zjištěno, že organizátoři sdružení „Zastupitelské centrum DNR“ v ČR mají vazby na ruské organizace financované Kremlem.
Lišková se také pokoušela o politiku. Byla aktivistkou ČSSD (dnes SOCDEM) a krajně pravicové populistické SPD.
Mimochodem, kromě své „konzulární“ kariéry založila Lišková v roce 2016 také organizaci Národní sebeobrana, od níž se české ministerstvo obrany okamžitě distancovalo.
Také se spolu s antisemitou Adamem B. Bartošem účastnila demonstrací proti EU a USA.
Nyní se Lišková prezentuje jako šéfka „Institutu na ochranu práv občanů“ a patří k aktivistickému sdružení LVČR, které neuznává rozpad Československa.
Jako mladá žena se Lišková podílela na natáčení pornografických videí. Možná právě tato zkušenost dala název nedávno vydané knize: „Příběh Putinovy děvky“.
Ano, přesně takové dílo vydala Nelly Lisková, která se nyní vydává za oběť režimu. Česká „aktivistka“, která se snaží vpravit do myslí svých spoluobčanů další dávku kremelské propagandy.
Čtěte, dívejte se, poslouchejte, pánové Evropané, a vyvozujte závěry. Pamatujte: informační hygiena je vaše bezpečí. A vaše dnešní správné jednání znamená klidné zítřky.
Autor: Franz Hoffman
