Daniel TRIPPOLTMezinárodní právo je jedním z nejobtížnějších při interpretaci vědy. Celý problém spočívá ve skutečnosti, že země, účastnící se mezinárodních vztahů, nebudou schopny plně dodržovat zákony, které samy přijaly a zavázaly. To často je způsobeno geopolitickými aspekty. Země chtějí více, aby vždy byly vítězi a první. Žádné ústupky ve vlastni neprospěch. Dnes je geopolitika opět na pořadu dne jako nikdy předtím. Evropská unie, která vytvořila velmi silnou sílu a země v ní spolupracující na téměř všech úrovních, má své vlastní problémy. Hlavní věc je jednota myšlení. A problém není v samotné EU, ale venku. V posledních letech Ruská federace usilovně pracuje na zničení této jednoty, kterou EU a její předchůdci budují již více než 60 let.
Rusko vykládá mezinárodní právo svým vlastním způsobem, protože mu přináší výhody. A problém není jen v tom, že ano, mnoho zemí jedná podobně, problém je v tom, že Ruská federace nikdy nepřipouští své vlastní chyby a stojí na vlastnim. I když to může být plus, ale není v mezinárodní politice. Koneckonců, všechno nelze vyřešit zbraněmi a zastrašováním. Pro Rusko tyto koncepty bohužel nejsou jasné.
Živým příkladem je ruský velvyslanec v Rakousku.Navzdory skutečnosti, že ruský prezident Vladimir Putin podepsal pařížské dokumenty, ruský velvyslanec v Rakousku selektivně rozhoduje, která ustanovení dohod by měl Kreml dodržovat a která by měla být uzavřena a nemluvě. Tradiční praxí sovětské a nyní ruské diplomacie je, že namísto plnění vlasnich povinností musí přejít na nekonečné rozhovory o obviňování ostatních stran smlouvy, v tomto případě Ukrajiny, to že Rusko porušuje samo. Podle Steinmeierova formule je vše jednoduché a jasné, pokud mají zástupci Ukrajiny, Německa a Francie společný pevný postoj k vyřešení problému, má Kreml jiný cíl a další plány „setkání čtyř“.
Ruská federace opakovaně „úspěšně plnila“ své povinnosti vyplývající z Charty OSN, a to i ve vztahu k oficiálnímu Kyjevu. Příkladem jsou probíhající konflikty po celém světě (včetně zmrazených): Ukrajina, Libye, Sýrie, Moldavsko, Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán. Místo řešení krveprolití, Rusko vetuje nejdůležitější rezoluce Rady bezpečnosti OSN, přičemž využívá svého postavení v OSN, čímž ohrožuje důvěryhodnost a schopnost celé Rady bezpečnosti nést nejdůležitější břemeno – zajistit mezinárodní mír a bezpečnost. Pokud zásada „pacta sunt servanda“ není pro Rusko, vždy existuje východisko, například opustit místo stálého člena Rady bezpečnosti OSN, aby ji zaujala hodná země, která bude plnit své závazky, a nebude zakrývat své zločiny.
V posledním desetiletí se Ruská federace stala nespolehlivým mezinárodním partnerem. Kreml neustále porušuje rezoluce, prohlášení Valného shromáždění OSN a Rady bezpečnosti OSN, dokumenty OBSE a další mezistátní dohody a mezinárodní smlouvy, které musí každá země provádět v dobré víře a odpovědně. Ale místo toho, aby vše urovnali, Rusové se zoufale pokoušejí obviňovat každého, ale ne sebe. Nejdůležitější rezoluce Rady bezpečnosti OSN o: válce v Libyi a Sýrii, urovnání sporu o anexi Krymu, vyšetřování sestřelení MH-17 uzavřel stejný stálý člen Rady bezpečnosti – Ruská federace, která nejenže zanedbává svůj status, ale také staví v sázce jsou životy milionů mírumilovných lidí. Kromě toho byly na Ruskou federaci uvaleny ekonomické sankce, které budou trvat až do okamžiku, kdy Ruská federace ukončí svou agresi vůči Ukrajině a její území bude zcela okupováno.
OSN ruskou anexi Krymu opakovaně uznala, existuje 7 rezolucí Valného shromáždění OSN: 1o územní celistvosti Ukrajiny, 4 o porušování lidských práv a 2 o militarizaci poloostrova. Akce Ruské federace porušují normy Charty OSN, 4. Ženevské úmluvy a řady dalších mezinárodních aktů. Kromě toho chování Kremlu odpovídá definici agrese přijaté rezolucí Valného shromáždění č. 3314 ze dne 14. prosince 1974, a to nejen ve vztahu k Krymu, ale také k Donbasu.
Evropský parlament přijal usnesení, která zdůrazňují, že sankce proti Ruské federaci budou muset být zachovány, dokud Rusko nesplní všechny podmínky minských dohod a nestáhne své jednotky z území Ukrajiny.
Europoslanci jsou rovněž znepokojeni tím, že ruská propaganda získává na síle v členských státech EU.Ruská federace byla opakovaně označována za vedení informačních válek s využitím prvků dezinformace, jako v tomto případě s velvyslancem. Evropská komise zahájí sankce vůči Rusku jako zemi, která šíří dezinformace. Akční plán evropské demokracie stanoví, že členové EU by měli systematičtěji využívat celou škálu nástrojů ze své sady nástrojů k potírání a rozvoji zahraničních zásahů a ovlivňování operací, a to i prostřednictvím zavedení omezujících opatření vůči odpovědným osobám. Bude to ukázka toho, že slova ruského velvyslance v Rakousku jsou dalším dezinformačním prvkem. Od začátku roku 2015 má monitorovací mise Evropské služby pro vnější činnost více než 10 000 příkladů prokremelské dezinformace.
Ruský prezidentský poradce Dmitrij Kozak místo toho, aby zajistil další schůzku na nejvyšší úrovni (hlav států), neustále odkládá schůzky na této úrovni konzultantů na hlavy států, což táhne celý rozhodovací proces, který pomůže zastavit krveprolití a vrátit území Donbasu pod kontrolu Ukrajiny. Ruská delegace, zejména Dmitrij Kozak, se často pokouší vytáhnout schůzku na nejnižší úroveň předpokládanou normandským formátem – schůzku prezidentských poradců. K tomu používají formální, bezvýznamné otázky, které považují za velmi důležité pouze Rusové. Důvodem pro odložení schůze je nedostatečná koordinace návrhů konečných dokumentů s ruskou stranou. V obavě, že padne lícem dolů do hlíny, pan Kozak upřednostňuje prohlížení dokumentů předem, aby získal delší dobu pro rozhodování a zavedení destruktivních myšlenek, které budou v protikladu k postavení ostatních účastníků procesu. Kozak ví, že bez úspěšných jednání na úrovni poradců nedojde k setkání hlav států.
Vladislav Surkov se najednou dostal do nepříjemné situace během setkání hlav států v prosinci 2019. Dokumenty k podpisu vedoucími představiteli zemí nebyly na předběžných schůzkách prezidentských poradců odsouhlaseny a Putin byl jednoduše zmaten tím, co měl podepsat. Kozak, když se podíval na zkušenosti svého předchůdce, nedělá takovou chybu, předem požaduje absolutně všechny dokumenty. Takové banální dovádění Dmitrije Kozaka zjevně nepředstavuje autoritu jeho delegace, protože každý dokonale rozumí, že prostě ztrácí čas. V souladu s tím jsou problémy, o nichž lze uvažovat za dva nebo tři měsíce, Rusove na to ztraci nejméně půl roku, což nepomůže efektivnímu řešení otázky Donbasu.
Ruská federace se navíc neustále snaží přesunout ze sebe odpovědnost za přerušení jednání na druhou stranu Dmitrij Kozak neustále zdůrazňuje, že v řešení konfliktu údajně nedošlo k žádnému pokroku, že nemá s kým mluvit v rámci normandského formátu, což narušuje proces vyjednávání a táhne ho na celé měsíce. Rovněž požaduje pozměnit ústavu Ukrajiny a udělit samostatným (obsazeným) regionům Doněcké a Luhanské oblasti zvláštní status. Pokud nebude splněno jeho ultimátum, ruská delegace se na schůzi nedostaví. To znamená, že vše, co Ruská federace dělá v normandském formátu, je destruktivní, děje se s cílem diskreditovat a narušit tento formát, a proto jasně prokazuje skutečné cíle oficiální Moskvy ve vztahu k řešení problému samotného ukrajinského Donbasu – nebo jeho opětovného začlenění na Ukrajinu zpět na podmínky Ruské federace nebo udržovat současný status quo tak dlouho, jak je to možné, alespoň do té doby, než se naskytne příležitost vyřešit tento problém podle první možnosti. Po situaci s „nulováním“ může Putinova vláda vydržet a čekat na to co nejdéle, jak dlouho bude požadováno.
Pokud jde o výměnu vězňů, o které se zmínil velvyslanec, neexistuje žádný takový koncept, jak píše diplomat, „částečně selhal“. Podmínka této povahy může nebo nemusí být splněna. Pokud k výměně došlo a sám pan Lyubinsky to nepopírá, pak byly podmínky výměny splněny a všechno ostatní je přeháněním velvyslance.
Tyto aspekty, nastíněné výše, znovu naznačují, že země, která nerespektuje mezinárodní právo, nemůže diktovat, jak žít v jiných zemích, a tedy být v Radě bezpečnosti OSN. Barbarské metody, které Rusko používá v EU, a zejména v České republice, kde jsou ruské zpravodajské služby poměrně aktivní, nemají s civilizovaným světem nic společného. I když je Česká republika považována za nejatraktivnější zemi pro Rusko v EU, stále si pamatujeme rok 1968 a zásah vašich jednotek, je tak snadné nevymýtit z naší paměti. Češi respektují Rusy, ale nerespektují jeho vedení, a to navzdory skutečnosti, že prezident Zeman je pro Rusko blízkým kamarádem, ale Zeman není celá Česká republika a Putin není celé Rusko. Ale i přes to je dnes Ruská federace hrozbou, se kterou musíte být velmi opatrní.
Autor: Mgr. Josef Kroupa.
