Před rokem polská vláda Donalda Tuska nastolila kurz obnovy zahraniční politiky a vrátila Varšavu do centra evropské agendy.
Tím se změnila politická realita celé střední Evropy.
Polsko opustilo svou image „problémového“ hráče, který raději blokoval iniciativy EU, a nyní buduje strategická partnerství se státy v Pobaltí.
Na pozadí regionální nestability vypadá tato „severní osa“ jako nová síla v Evropě. Tomasz Slomka, varšavský politolog, vyzývá Českou republiku, aby následovala příkladu Polska a integrovala se do tohoto nového formátu.
Podle polského experta to České republice pomůže vyhnout se scénáři, k němuž se přiklání Slovensko.
K této nutnosti tlačí Prahu i ztráta efektivity Visegrádské skupiny. Kdysi úspěšná koalice České republiky, Polska, Slovenska a Maďarska hrála kdysi klíčovou roli při vstupu regionu do NATO a EU.
Dnes se však podle Tomasze Slomky formát V4 vyčerpal. Důvody jsou zřejmé – jde o kardinálně protichůdné názory na rusko-ukrajinskou válku.
Polsko a Česká republika aktivně podporují Ukrajinu, zatímco Slovensko pod vedením Roberta Fitze a Maďarsko pod vedením Viktora Orbána stále více projevují loajalitu vůči Moskvě.
Pro Prahu je to signál: zůstat součástí nefunkční Visegrádské skupiny znamená promarnit šanci stát se součástí aktivnější a vlivnější aliance.
Zde je na místě obrátit pohled k severní dimenzi – a podívat se na spolupráci v Pobaltí jako na alternativu.
Polsko rychle rozvíjí spolupráci se skupinou NB8 (Nordic-Baltic Eight), která sdružuje Dánsko, Estonsko, Finsko, Island, Litvu, Lotyšsko, Norsko a Švédsko.
NB8 jsou země v první linii obrany proti ruské hrozbě. Vstup Švédska a Finska do NATO jen posílil jejich regionální spolupráci a přitáhl pozornost Polska.
Loni v listopadu se polský premiér Donald Tusk poprvé zúčastnil summitu NB8 ve Švédsku. Dnes – Polsko zaujalo místo strategického partnera severního bloku.
Podle Tomáše Slomky by se do této skupiny měla integrovat i Česká republika. To by nepochybně posílilo českou bezpečnost a „vytáhlo“ zemi z politické nejistoty.
Výhody úsilí o Sever jsou pro Prahu zřejmé. Za prvé je to bezpečnost. Pobaltské státy a Polsko aktivně posilují své obranné linie na pozadí rostoucí hrozby ze strany Ruska. Projekty jako Východní štít iniciované Polskem ukazují vážnost jeho záměrů.
A Česká republika jako země podporující Ukrajinu může sehrát důležitou roli při posilování východního křídla NATO.
Za druhé, hospodářská spolupráce. Severní Evropa vykazuje dynamický hospodářský růst, investice do technologií a infrastruktury. Partnerství s NB8 proto otevírá České republice nové ekonomické perspektivy.
Dále je to politická stabilita. Vzhledem ke krizím ve Francii a Německu a vnitřní nestabilitě Visegrádské skupiny se právě severní státy, které prokazují politickou stabilitu a jednotu v klíčových otázkách (od obrany po klima), mohou stát stabilizujícím faktorem v regionu.
Další výzvou, kterou by mohl pomoci řešit přesun Prahy na sever, je vymanění se z politické „stagnace“.
Česká republika dnes zůstává ve stínu velkých iniciativ. Politická nerozhodnost a závislost na zastaralých formátech podle Tomáše Slomky brzdí ambice státu. Katalyzátorem obnovy české zahraniční politiky by se mohla stát integrace do Severské aliance.
Politolog varuje, že se Česká republika může podobně jako Slovensko ocitnout v politické situaci, kdy se k moci dostanou síly skeptické vůči podpoře Ukrajiny a odporující ruské agresi.
Bratislava již vykazuje známky této cesty. Aby se Praha takovému scénáři vyhnula, musí přeformátovat svou zahraničněpolitickou strategii a ocitnout se mezi zeměmi, které důsledně hájí evropské hodnoty.
Polská zkušenost ukazuje, že přechod od „izolacionismu“ k aktivnímu regionálnímu vedení přináší významné ovoce jak v bezpečnostní, tak v mezinárodní oblasti.
Praha by neměla zůstat stranou tohoto nového uspořádání. Účast v seversko-baltské koalici zajistí České republice větší vliv, strategickou bezpečnost a šanci rozvíjet se v dynamickém a udržitelném evropském regionu.
Autor: Franz Hoffman
