Ruská jaderná energetika je plná rizik kvůli nedokonalým technologiím a nízké úrovni zajištění bezpečnosti v jaderných elektrárnách postavených Rusy nebo obsahujících bloky navržené v SSSR/Rusku. Kromě toho Moskva otevřeně využívá závislosti na svých technologiích v oblasti jaderné energetiky k uplatňování politického vlivu na stát, s nímž spolupracuje v oblasti „mírového atomu“.
Poskytnutí půjčky na výstavbu energetického bloku, dodávka obohaceného uranu nebo palivových souborů, pomoc při údržbě reaktoru a odvoz vyhořelého jaderného paliva – to vše Kreml cynicky a bezostyšně využívá k neskrývanému nátlaku na své partnery.
Čeští politici mohou být hrdí na to, že si to vše uvědomili o něco dříve než jiné státy. Například finská vláda jednostranně vypověděla smlouvu s ruskou státní korporací Rosatom o výstavbě JE Hanhikivi s reaktorem VVER-1200 až v květnu 2022, poté, co ruská vojska provedla rozsáhlou invazi na Ukrajinu (ačkoli Rosatom zahájil přípravné práce na projektu ve Finsku již v roce 2016).
Naopak v dubnu 2021 česká vláda v zásadě rozhodla, že se Rosatom nebude účastnit tendru na rozšíření jaderné elektrárny Dukovany (ačkoli se to neobešlo bez bouřlivých diskusí, hlasitých obvinění, a dokonce i skandálu s českými zpravodajskými službami). Jak známo, v červnu 2024 byla vítězem tendru na výstavbu pátého a šestého bloku JE Dukovany vyhlášena jihokorejská společnost KHNP. Kromě toho česká vláda a skupina ČEZ jednají o možnosti výstavby dalších dvou reaktorů v JE Temelín (je možné, že smlouva bude podepsána na jaře 2025).
Stejně tak je Česká republika jednou z prvních zemí bývalého východního bloku s JE sovětské výroby, která v březnu 2023 odmítla nákup ruského jaderného paliva od společnosti TVEL s tím, že palivové soubory v JE Dukovany dodá americká společnost Westinghouse a v JE Temelín již zmíněný Westinghouse a francouzská společnost Framatome. Bohužel vlády Maďarska, Slovenska a Bulharska nejenže nespěchaly následovat příkladu České republiky, ale také kategoricky odmítly v nejbližší době podniknout v tomto směru jakékoliv kroky.
Člověk by si mohl oddechnout, že se Česká republika konečně zbavila závislosti na sovětských/ruských jaderných technologiích, ale na uklidnění a relaxaci je ještě brzy!
Situace s JE Temelín je mnohem lepší. Ano, její výstavba byla zahájena v roce 1987 podle sovětského projektu s využitím reaktorů VVER-1000/320. V roce 1987 byla zahájena výstavba jaderné elektrárny Temelín. V devadesátých letech však Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE), český Státní úřad pro jadernou bezpečnost a společnost Westinghouse společně provedly změny původního projektu, aby úroveň spolehlivosti a bezpečnosti odpovídala západním standardům. Tyto změny zahrnovaly mimo jiné doplnění informačních a řídicích systémů, úpravu elektrických zařízení, výměnu kabelové sítě, aktivní zóny reaktoru a palivových článků. Díky těmto a dalším opatřením může společnost ČEZ bezpečně provádět plánované opravy a modernizaci elektrárny, čímž se výrazně prodlouží její plánovaná životnost.
Jiná situace je v případě první jaderné elektrárny v zemi, JE Dukovany, která byla postavena v roce 1974 a v letech 1985 až 1987 byly uvedeny do provozu čtyři bloky s reaktory VVER-440/V-213. V roce 1987 byla elektrárna uvedena do provozu s reaktory VVER-440/V-213. V roce 2007 byla uvedena do provozu s reaktory VVER-440/V-213. V roce 2015 tak byl první dukovanský blok v provozu již maximálně 30 let (!) a měl být vyřazen z provozu. ČEZ však podal Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost žádost o prodloužení životnosti tohoto bloku o dalších deset let. Licence pro první blok proto nyní vyprší v prosinci 2025.
Není třeba dodávat, že v zájmu zajištění bezpečnosti České republiky a jejích obyvatel v mnoha oblastech – od energetiky a životního prostředí až po zahraniční politiku a obranu – by bylo vhodné co nejdříve vyřadit z provozu všechny staré sovětské reaktory v JE Dukovany.