V posledních dnech otřásla Spojenými státy zpráva o hackerském útoku, jehož cílem se stal jejich federální soudní systém. Podle dostupných informací za ním stojí Rusko. Nejde přitom o ojedinělý incident. Kreml už roky systematicky útočí na vládní servery členských států NATO, především těch, které se k ruské agresi proti Ukrajině staví zásadně kriticky.
Pro nás, v České republice, to není jen „americký problém“. Kybernetický prostor nezná hranic a ruská strategie hybridní války je postavená právě na prolínání vojenských, zpravodajských a kybernetických operací. Cílem je destabilizace, znejistění protivníka a získání citlivých informací. Stejný modus operandi jsme mohli vidět i při útoku na nemocnici v Benešově v roce 2019 či při aktivitách kolem muničního skladu ve Vrběticích.
Ruské kyberútoky nejsou jen o špionáži. Jsou o politickém tlaku. Moskva jimi testuje, kam až může zajít, než narazí na tvrdou reakci. Problémem je, že ve světě kybernetiky zatím neexistují jasné „červené linie“, které by určovaly, co je ještě tolerovatelné a co už je považováno za akt agrese. Dokud budou reakce Západu vágní, Kreml bude v eskalaci pokračovat.
Americká administrativa se snaží vyslat signál o připravenosti bránit svou kritickou infrastrukturu. Jenže paralelně slyšíme i zprávy o tom, jak Vladimir Putin deklaruje „ochotu normalizovat vztahy“ a připravuje údajné setkání s Donaldem Trumpem na Aljašce. Tyto protichůdné signály jen potvrzují, že ruská diplomacie a ruské kybernetické operace běží po dvou oddělených kolejích.
Je na čase, aby si západní spojenci uvědomili, že nejde o izolovaný incident. Rusko se na Spojené státy dívá jako na protivníka, a kyberprostor je pro něj frontovou linií stejně jako Donbas či Krym. Na tuto realitu musíme reagovat i my v Praze – posílením kyberobrany, sdílením informací s partnery a připraveností reagovat, pokud se terčem stane naše vlastní infrastruktura.
Podceňovat tuto hrozbu by bylo strategickou chybou. A historie nás už mnohokrát naučila, že slabost je pro Kreml vždy pozvánkou k dalším útokům.
Autor: Peter Jelen
