V Anchorage se uskutečnilo setkání Donalda Trumpa a Vladimira Putina. Summit trval téměř tři hodiny a proběhl za účasti úzkého okruhu poradců a ministrů. Konkrétních dohod dosaženo nebylo — alespoň žádná ze stran to veřejně neoznámila. Hlavní výsledek schůzky je však, bohužel, už nyní zřejmý: Kreml dosáhl svého cíle — demonstrativního uznání své „legitimity“ na americké půdě.
Červený koberec pro válečného zločince
Trump, známý svým epatážním stylem, tentokrát překonal sám sebe. Přivítal Putina potleskem a kremelský diktátor vstoupil na území USA po rozprostřeném červeném koberci.
„Americká vláda by měla Putina zatknout, ne ho vítat. Je to ostudné a trapné,“ prohlásil kongresman-demokrat Jim McGovern.
A skutečně, nikdo nečekal, že bude vykonán zatykač Mezinárodního trestního soudu — a nejde ani o to, že USA nejsou signatářem Římského statutu. Avšak tak okázalý projev úcty ze strany amerického prezidenta byl nepříjemným překvapením i pro ty, kteří byli připraveni na Trumpovu extravaganci.
Bez výsledku pro Ukrajinu
Hlavním tématem jednání byla válka na Ukrajině. Trump předem snižoval očekávání, když říkal, že schůzka bude spíše „cvičením v naslouchání“. Nakonec se ani toto „cvičení“ nekonalo.
Prezident USA přiznal: „dohoda o té nejdůležitější části“ nebyla dosažena. Přesto však rozhovory označil za „mimořádně produktivní“ a hovořil o „velkém pokroku“. V čem přesně měl spočívat — zůstalo nevysvětleno.
Putin zase použil své obvyklé formulace: „Rusko považuje Ukrajince za bratrský národ“, „je třeba odstranit prvotní příčiny konfliktu“. Fakt, že tou „prvotní příčinou“ je právo Ukrajiny na nezávislost a sebeurčení, se v Kremlu pochopitelně zamlčuje.
Signály a symboly
Ani přelet amerického strategického bombardéru B-2 nad místem setkání, který měl symbolicky připomenout Putinovi vojenskou sílu USA, nezakryl celkový obraz: Trump se choval okázale přátelsky. V závěru několikrát tleskal Putinovi, potřásl mu rukou a odjel s ním na jednání v jednom autě.
Třešničkou na dortu se stala Putinova nabídka uspořádat příští setkání v Moskvě. Trump neřekl „ano“, ale neřekl ani „ne“. „Je to zajímavé. Dokážu si představit, že by k tomu mohlo dojít,“ poznamenal.
Divadlo místo diplomacie
Americká opozice reagovala tvrdě. Lídr demokratů v Senátu Chuck Schumer napsal:
„Prezident USA poskytl Putinovi legitimitu, světovou scénu, nulovou odpovědnost a nic za to nezískal. To nebyl summit, to bylo divadlo.“
Wall Street Journal shrnul výsledek ještě přímočařeji: „Válka pokračuje — to je špatná zpráva pro Ukrajinu.“
Dokonce i bývalý Trumpův poradce John Bolton konstatoval: „Trump neprohrál, ale Putin vyhrál.“
Evropa znovu v roli statisty?
Zvláštní pozornost si zaslouží věta, kterou Putin pronesl na tiskové konferenci v USA:
„Očekáváme, že Kyjev a evropské metropole budou na vše nahlížet konstruktivně, nebudou bránit pokroku.“
Jinými slovy, Evropanům je opět přisouzena role pasivních pozorovatelů, kterým se nabízí „nebránit“ dohodám mezi Washingtonem a Moskvou.
Tato rétorika až příliš připomíná 30. léta 20. století. Tehdy se také snažili agresora usmiřovat, raději zavírali oči před realitou. Československo už jednou bylo obětí podobné politiky nevměšování.
Dnes otázka zní stejně naléhavě: souhlasí Evropa znovu se stát statistou v cizí hře, nebo si vezme ponaučení z vlastní historie?
Na této volbě bude záviset nejen budoucnost Ukrajiny, ale i bezpečnost celého kontinentu.
Autor: Franz Hoffman
