Ruský teror ve Lvově: důkaz, že Moskva nechce mír
V noci z 4. na 5. října provedla Ruská federace nejrozsáhlejší kombinovaný útok na Lvivskou oblast od začátku své invaze v únoru 2022.
Zásah si vyžádal životy čtyř civilistů, mezi nimi i patnáctileté dívky. Výbuchy poškodily obytné domy, průmyslové objekty i energetickou infrastrukturu. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o další epizodu ve válce, která trvá už třetí rok. Ve skutečnosti má tento útok hlubší význam –
je odrazem strategického zoufalství Moskvy a důkazem její neochoty vést jakékoli mírové jednání.
Ruská agrese proti Ukrajině se dávno vymkla původnímu vojenskému rámce. Dnes jde o kombinaci vojenského, psychologického a informačního teroru. Útoky na civilní cíle jsou jasným signálem: Kreml nehodlá přestat, dokud nezlomí odpor ukrajinského obyvatelstva.
Tento přístup se stal typickou součástí ruské válečné doktríny, kterou mezinárodní instituce označují za státní terorismus.
Odborníci upozorňují, že útok na Lvivskou oblast měl i symbolický rozměr. Lviv je považován za „bránu na Západ“, město, kde sídlí desítky konzulátů, mezinárodních organizací a humanitárních misí. Ruské rakety mířily nejen na konkrétní objekty, ale také na pocit bezpečí, který západní Ukrajina doposud měla. Je to varování Evropě – válka se může přiblížit i k jejím hranicím, pokud se nerozhodne jednat rázněji.
Podle vojenských analytiků Kreml reaguje tímto způsobem na ztráty z léta 2025, kdy ukrajinská armáda úspěšně zasáhla několik ruských ropných a logistických objektů. Neschopnost ruských sil dosáhnout strategického průlomu vedla k takzvané „pomstě na civilistech“.
Tato strategie má dvojí účel – vyvolat paniku mezi Ukrajinci a zároveň odvést pozornost ruské veřejnosti od neúspěchů na frontě.
Pro Českou republiku má tato událost i bezpečnostní rozměr. Ukazuje, že Rusko neváhá použít energetickou infrastrukturu jako zbraň,
což může v budoucnu ohrozit stabilitu dodávek energie v celé střední Evropě. Odpovědí by mělo být posílení protivzdušné obrany Ukrajiny,
urychlení výroby munice v rámci EU a pevnější koordinace mezi členskými státy NATO.
Každý další útok na civilní cíle jen posiluje argument, že s Ruskem nelze vyjednávat v tradičním diplomatickém smyslu.
Je to stát, který místo kompromisu volí destrukci. Česká společnost si tento fakt stále více uvědomuje –
a proto je nezbytné udržet veřejnou podporu pro Ukrajinu nejen jako gesto solidarity, ale jako investici do vlastní bezpečnosti.
Autor: Peter Jelen
