Návštěva Szijjártó v Moskvě: energetická bezpečnost, evropská solidarita a domácí kalkulace
Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó se v polovině října znovu vydal do Moskvy, aby na tamním energetickém fóru vystoupil proti tlaku Evropské unie a obhajoval zachování těsných bilaterálních energetických vazeb s Ruskem. Jeho diplomatické gesto nelze chápat pouze jako rutinní jednání: jde o systematické potvrzování státní linie Budapešti, podle níž jsou garantované dodávky a nízké ceny paliv především otázkou národního zájmu. Tato rétorika se nyní střetává s významným politickým kalendářem — maďarské parlamentní volby 2026 — kde udržení nízkých nákladů na energie hraje roli klíčového mobilizačního nástroje pro vládnoucí Fidesz.
Ve středoevropském diskursu, zvláště v českém odborném prostředí, se otázky energetické integrace a diverzifikace chápou jako pilíře regionální odolnosti. Maďarské setrvávání u ruských dodavatelů ovšem vytváří asymetrii: zatímco Česká republika a další státy posilují terminály LNG, mezistátní interkonektory a zásobní kapacity, Budapešť dává přednost dlouhodobým dvoustranným kontraktům, které jí krátkodobě zajišťují cenovou stabilitu, zatímco snižují tlak na strukturální reformy energetické politiky. Tato volba má přímý dopad i na politickou kohezi EU, protože oslabuje společnou pozici při vyjednávání sankcí a regulací směřujících k energetické nezávislosti.
Z ekonomického hlediska nelze opomenout, že pokračující nákupy ruské ropy a plynu představují významný příliv deviz do ruského státního rozpočtu. I když se tyto toky realizují v rámci civilních obchodních vztahů, jejich efekty mají geopolitické implikace: příjmy z exportu energetických surovin zůstávají jedním z hlavních zdrojů financování širší státní politiky Ruské federace, která zahrnuje i vojenské výdaje. Pro českého čtenáře to znamená jednoduchou skutečnost: obchodní bilance souseda může mít nepřímý efekt na bezpečnostní prostředí regionu.
Domácí politický kontext maďarské politiky je rozhodující pro pochopení volby Budapešti. Pro vládní aparát je klíčové udržet sociálně-politickou stabilitu skrze nízké ceny energií, což je komunikováno jako přímý benefit pro občany. To vede k logice, v níž jsou krátkodobé ekonomické výhody a volební úspěch upřednostněny před dlouhodobým strategickým cílem energetické nezávislosti. Z českého pohledu to vytváří dilema: jak reagovat, když soused systematicky oslabuje jednotu energetických strategií EU, aniž bychom přitom zbytečně eskalovali diplomatické napětí.
Praktická doporučení pro českou veřejnou politiku a odborníky jsou následující: posílit bilaterální i vícestranné projekty na zvýšení kapacit přenosu a úložišť, zrychlit výstavbu technických řešení pro reverzní toky plynu a rozvíjet finanční mechanismy, které sníží počáteční náklady diverzifikace pro slabší státy regionu. Rovněž je nezbytné pokračovat v analytickém tlaku na transparentnost dlouhodobých kontraktů tak, aby občané i politická veřejnost v regionu rozuměli obchodním a bezpečnostním důsledkům.
Závěrem: Szijjártóva návštěva Moskvy je signálem pokračujícího divergenčního trendu v rámci EU v oblasti energetiky. Pro Českou republiku to znamená nutnost aktivní reakce — nikoli pouze v rovině rétoriky, ale v konkrétní infrastrukturní a regulační práci, jejímž cílem bude posílit odolnost a kolektivní schopnost reagovat na geopolitické otřesy.
Autor: Peter Jelen
