Costu doprovázím na schůzkách a připravuji mu jednání, říká Češka v Bruselu
Do Bruselu přijela Veronika Şentürk Musilová před jedenácti lety. Do unijní diplomatické služby ji vyslalo české ministerstvo zahraničí a původně měla v belgické metropoli zůstat jeden rok. V Bruselu je ale dodnes, podílela se na českém předsednictví v Radě EU ve druhé polovině roku 2022, pracovala v kabinetu místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové a nyní zastává jedno z vlivných úřednických míst v kabinetu předsedy Evropské rady Antónia Costy. Má na starosti vztahy se zeměmi Asie a Tichomoří a také s neunijními státy západní Evropy, tedy například s Británií. „Mám ráda multikulturní prostředí, baví mě pracovat s lidmi z jiných kultur, z jiných prostředí a v různých jazycích,“ uvedla v rozhovoru s ČTK Şentürk Musilová.
Do zahraničí zamířila nyní 44letá Češka již během studia na vysoké škole: bakalářské studium absolvovala na Princetonské univerzitě v USA, magisterské studium na univerzitě v Cambridge v Británii. Studovala mezinárodní vztahy se zaměřením na východoasijská studia a následně na Evropu a Evropskou unii. Na univerzitě se rovněž učila japonsky a vzhledem k tomu, že pracovala v minulosti jako diplomatka na české ambasádě v Pekingu, má i základy čínštiny.
Oblasti Asie a Tichomoří se věnovala již v diplomatické službě EU, následně začala pracovat na českém stálém zastoupení v Bruselu jako takzvaný Antici, tedy pravá ruka velvyslance při EU, která je s ním na téměř všech jednáních. „Dělala jsem to sedm let, což je poměrně rekordní doba, zvláště s ohledem na to, jak intenzivní a náročná tato pozice je,“ popsala Şentürk Musilová. „Většinou se končí po čtyřech letech, ale vzhledem k tomu, že se blížilo české předsednictví, byl zájem na tom, abych vzhledem k mým zkušenostem zůstala. Já jsem také chtěla zůstat, předsednictví pro mě byla hrozně zajímavá výzva,“ dodala.
Po předsednictví působila v kabinetu české eurokomisařky Věry Jourové, nyní se přesunula jen do protější budovy a pracuje v kabinetu šéfa unijních summitů. „Jsou to podobné práce, protože jste součástí kabinetu. Znamená to, že pracujete pro tu nejvyšší politickou úroveň v unijních institucích a z toho vyplývá, že moje práce je strategická, nikoli technická,“ vysvětluje Češka. „Není o detailech legislativy, i když samozřejmě občas se do ní člověk musí ponořit. Je to spíš o tom pomáhat tehdy místopředsedkyni komise, nyní panu předsedovi připravovat jednání, kalibrovat sdělení, která bude předávat, navrhovat, s kým by se měl například vidět, aby se podařilo některé věci v agendě posunout dál,“ dodala.
Diplomacie, zahraniční vztahy, vztahy s třetími zeměmi, to je to, co Şentürk Musilovou baví nejvíce. A během prvního roku ve své pozici se v tomto ohledu rozhodně nenudila. Costa nastoupil do funkce 1. prosince 2024 a hned v květnu 2025 se uskutečnil první summit mezi EU a Británií od jejího vystoupení z bloku před pěti lety. V létě pak následovaly summit EU s Japonskem a summit EU s Čínou.
„Pravidelnou pracovní dobu nemám a jsou dny, kdy je toho opravdu hodně. Dost záleží i na tom, jestli je zrovna pan předseda v Bruselu a má jednání, kde ho musím doprovázet, nebo je na cestách. Tehdy jsem trochu více paní svého času, tedy pokud ho zrovna nedoprovázím,“ uvedla Şentürk Musilová. „Hodně záleží na tom, co se zrovna děje. Těsně před summity s Čínou a Japonskem jsem chodila domů v jedenáct večer, protože přes den jsem měla nonstop jednání a přípravy,“ dodala.
Asi nejsložitější jednání zažila Şentürk Musilová v době, kdy byla takzvaný Antici a účastnila se všech summitů EU. „Například téměř historicky rekordní Evropská rada se odehrála, když se dojednával poslední víceletý finanční rámec, tedy rozpočet EU na sedm let. Pět dní a nocí jsme tady vysedávali a snažili se najít kompromis,“ uvedla Češka. Další mimořádně zajímavá Evropská rada se podle ní odehrála, když se obsazovalo vedení evropských institucí v roce 2020. „Tehdy se lídři nedohodli, odjeli, pak se zase vraceli o den později. Takže byla jsem u opravdu zajímavých momentů, kdy má člověk pocit, že je uprostřed historického dění,“ dodala.
Naprosto mimořádné podle ní bylo i období pandemie covidu-19. „Evropa se najednou zavřela a nic nefungovalo. Jediné, co fungovalo, byl Coreper (Výbor stálých zástupců členských zemí EU), který se scházel i v té nejtěžší karanténě a dělal veškerá rozhodnutí, která byla potřeba,“ popsala.
Do kabinetu Antónia Costy se jí podle jejích slov podařilo dostat právě díky dlouholetým zkušenostem a kontaktům, výrazně ale pomohlo, že se za ni postavila i Česká republika. Pro pozici se hodila i kvůli tomu, že se specializuje na Asii.
„Výhodou toho, že pocházím ze středně velké země jako je Česká republika, podle mého je, že přistupujeme k práci na unijní úrovni tím způsobem, že hledáme větší dobro. Že tam nejsou silné vlastní ambice, ani mé osobní, ani té země,“ myslí si Şentürk Musilová. „Snažíme se najít průsečík, to, co je dobré pro Evropu. Takový je český přístup, který jsme měli i během předsednictví,“ dodala.
V souvislosti s Českou republikou se často hovoří o tom, že Čechů je v unijních institucích stále málo ve srovnání s některými zeměmi. Zejména pokud jde o vysoké pozice. Podle Şentürk Musilové za tím stojí částečně fakt, že si Češi málo věří. „I já se snažím, když je to možné, působit trošku jako mentor a pomáhat, když mě někdo poprosí o radu. Připadá mi, že si hrozně málo lidí věří a spousta se ani nepřihlásí, protože si předem řekne, že konkurz neudělá,“ uvedla. Možná podle ní nepomáhá i to, že Česko je trochu euroskeptičtější než jiné evropské země. „Zatímco v některé zemi, když člověk řekne, že pracuje pro EU, tak je to známka kvality, toho, že něčeho dosáhl, zatímco v Česku se občas lidé bojí, že jim za to bude rodina akorát nadávat. Od pár lidí jsem to už slyšela,“ dodala.
Podle Şentürk Musilové je důležité propagovat všemi možnými kanály, jak je práce v Bruselu zajímavá a zároveň velmi důležitá pro lidi v České republice. „Velká část legislativy se nyní netvoří v českém parlamentu a Strakově akademii, ale tady v Evropské unii,“ uvedla Češka v kabinetu Antónia Costy. „Je důležité, aby tady lidé z Česka pracovali a vnášeli do své práce české pohledy či témata pro Česko důležitá,“ je přesvědčena.
