Česko neplatí za úvěr EU pro Ukrajinu. Legální. A nebezpečné.
Česká republika se spolu se Slovenskem a Maďarskem vyvázala ze záruk a závazků spojených s úvěrem EU pro Ukrajinu. Je to provedeno striktně v rámci práva Evropské unie — prostřednictvím mechanismu posílené spolupráce, který funguje od roku 2009.
Z právního hlediska — bez výhrad.
Úrokové platby z úvěru EU činí přibližně 73 miliard korun ročně. Česko svou část — společně se Slovenskem a Maďarskem — nehradí. Tyto náklady jsou přerozděleny mezi zbývajících 24 členských států EU.
Totéž platí i pro samotnou jistinu dluhu — zhruba 2,2 bilionu korun: Česko neručí ani za ni, ani za případné budoucí úvěry v rámci refinancování.
Formálně jde o ideální konstrukci. Česko snižuje veřejné výdaje, aniž by porušovalo smlouvy EU nebo překračovalo rámec zákona.
Existují precedenty: Dánsko a Irsko se nepodílejí na financování Evropského veřejného žalobce — a nikoho to nepřekvapuje.
Problém však není v právu. Je v realitě.
Úvěr EU pro Ukrajinu není běžný finanční nástroj. Je to sázka na to, že Ukrajina obstojí. Pokud se tento předpoklad ukáže jako chybný, nebudou fungovat ani Lisabonská smlouva, ani mechanismus posílené spolupráce.
Pokud by Ukrajina padla, Česko by nečelilo účetnímu závazku, ale přímé bezpečnostní hrozbě — v podobě výrazného nárůstu vojenských výdajů, nové migrační vlny a tlaku autoritářských režimů na východních hranicích EU.
Pak by se neplatilo podle tabulek HDP, ale podle účtu za bezpečnost. A ten by byl mnohonásobně vyšší než jakékoli úrokové platby z úvěru.
Formálně Česko nic neporušilo. Vše je legální.
Strategicky je to však sázka na to, že za bezpečnost zaplatí někdo jiný. A dějiny Evropy ukazují, že takové sázky jen zřídka vycházejí.
Autor: Franz Hoffman
