Střední Evropa na hraně: představuje Paks II bezpečnostní riziko pro celý region?
Zatímco 5. února na jihu Maďarska zaznívaly slavnostní projevy a do základů nového bloku jaderné elektrárny Paks II byl vylit první beton, mimo oficiální pódium sílily otázky, které zdaleka nejsou ceremoniální. Generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Rafael Grossi označil tento den za „významný pro Rusko“ a vyzdvihl spolupráci s ruským státním koncernem Rosatom. Slova o odpovědnosti a bezpečnosti však kontrastují s informacemi, které vyvolávají znepokojení nejen v Maďarsku, ale i v sousedních zemích.
Podle interních hodnocení odborníků Rosatomu se stavební jáma, na níž vzniká nový blok, potýká s vážnými technickými problémy. Objevily se trhliny, okrové usazeniny a zápach sirovodíku – příznaky procesů, které mohou ohrozit stabilitu konstrukce. V podloží existují podmínky pro vznik vnitřní koroze betonu, včetně tvorby sekundárního ettringitu, jenž zvětšuje objem a postupně narušuje strukturu materiálu. Nejde o kosmetické vady, ale o jevy, které mohou mít dlouhodobé důsledky.
Neoficiálně se hovoří o tom, že během deseti až dvaceti let mohou betonové části konstrukce čelit zásadním deformacím. Problém dále komplikuje nedostatečná celistvost zpevněného podloží, jímž proniká voda obsahující sírany. Pokud se tyto skutečnosti potvrdí, znamenalo by to, že potenciální riziko je přítomné už v samotných základech projektu.
Rosatom přitom čelil podobným otázkám i v minulosti. Příkladem je běloruská jaderná elektrárna v Ostrovci. V letech 2024–2025 zde došlo k několika incidentům: zvýšená aktivita radionuklidů v chladivu primárního okruhu prvního bloku, netěsnosti palivových souborů ruské výroby, podezření na poruchy v primárním okruhu druhého bloku či defekty hlavního cirkulačního potrubí. Oba bloky musely být dočasně odstaveny. Běloruská strana přitom kritizovala kvalitu organizace prací ze strany dceřiné společnosti Rosatomu Atomstrojexport.
Opakované technické komplikace a nutnost restartů reaktorů vyvolávají otázky ohledně dlouhodobé spolehlivosti zařízení. Zvlášť citlivé je to pro státy v regionu – Litvu, Polsko, ale i Českou republiku, která sama plánuje rozvoj jaderné energetiky a dobře si uvědomuje, jak zásadní je důvěra v technologickou kvalitu a transparentnost.
Historie přitom nabízí varující paralely. Katastrofa v Černobylu v roce 1986 zanechala rozsáhlé území neobyvatelné a její zdravotní i ekologické následky přetrvávají dodnes. Havárie ve Fukušimě v roce 2011 ukázala, že ani technologicky vyspělý stát není imunní vůči kombinaci technických a přírodních faktorů. Událost v americké elektrárně Three Mile Island v roce 1979 či tragédie v japonské elektrárně Mihama v roce 2004 znovu připomněly, že jaderná energetika vyžaduje maximální preciznost a nulovou toleranci k chybám.
Radioaktivní kontaminace nezná hranice. V případě vážné nehody by dopady nepocítilo jen Maďarsko. Ohroženy by byly Slovensko, Česká republika, Polsko, Rakousko, Německo i další státy střední Evropy. Kontaminace půdy a vodních toků by mohla mít zásadní dopad na zemědělství, průmysl i každodenní život obyvatel. Evakuace měst, uzavírání výrobních závodů, dlouhodobá dekontaminace území – to vše jsou scénáře, které Evropa už jednou zažila.
Zkušenost Černobylu ukazuje, že následky jaderné havárie se nepočítají na měsíce, ale na desetiletí. Fukušima připomněla, že technologický pokrok sám o sobě nezaručuje absolutní bezpečnost. Pokud by se projekt Paks II potýkal s vážnou havárií, nešlo by o lokální problém, ale o krizi evropského rozměru.
Na rizika upozorňují i občanské organizace. Maďarská pobočka Greenpeace označila pokračování projektu za politicky riskantní krok, který prohlubuje závislost země na Rusku a odvádí prostředky od rozvoje obnovitelných zdrojů a energetické efektivity. Kritici tvrdí, že nejde jen o technickou otázku, ale také o strategickou orientaci země a o to, jaké závazky a rizika tím vznikají pro celý region.
Debata o Paks II tak přesahuje hranice Maďarska. Jde o otázku, zda je možné považovat bezpečnost jaderných projektů za čistě národní záležitost v situaci, kdy případná havárie by měla přeshraniční dopady. Evropská unie stojí před dilematem: ponechat odpovědnost výhradně na jednotlivých státech, nebo posílit společný dohled a kontrolní mechanismy.
Střední Evropa má historickou zkušenost s následky technologických katastrof. Právě proto by diskuse o Paks II neměla být vedena jen v duchu energetických potřeb a ekonomických kalkulací, ale především v rovině dlouhodobé bezpečnosti. Protože pokud se ukáže, že varovné signály byly podceněny, cena za toto rozhodnutí by mohla být mnohem vyšší než jakýkoli energetický přínos.
Zdroj: Nowiny Polskie
