Orbánův systém pod lupou: Maďarské volby nejsou jen soubojem stran
Maďarsko míří k parlamentním volbám 12. dubna v atmosféře, která připomíná spíše test odolnosti politického systému než běžné střídání moci. Hlavní pozornost médií přirozeně přitahuje střet mezi vládním Fideszem Viktora Orbána a novým opozičním projektem kolem Pétera Magyara. Jenže skutečné napětí neleží pouze v kampani, sloganech a televizních debatách. Klíčová otázka zní: jak pevně má vládní moc pod kontrolou samotný rámec voleb?
V české debatě často zaznívá, že Maďarsko je stále pluralitní systém, kde opozice kandiduje a voliči rozhodují. To je formálně pravda. Podstatou problému je ale něco jiného – postupná proměna institucí, které mají zajišťovat rovné podmínky soutěže. A právě zde se nachází jádro současné maďarské reality.
Ústředním technickým pilířem voleb je Národní volební úřad (Nemzeti Választási Iroda, NVI). Tento orgán spravuje registry voličů, koordinuje logistiku hlasování, zajišťuje IT infrastrukturu pro sčítání hlasů a metodicky vede nižší volební komise. Na papíře jde o administrativní servis demokracie. V praxi však význam takové instituce roste úměrně tomu, jak centralizovaný je politický systém.
V čele úřadu stojí Attila Nagy, jmenovaný v roce 2020 na devět let. Do funkce přišel z ministerstva spravedlnosti, kde působil ve vedení rezortu v době, kdy vláda prosazovala rozsáhlé změny v justici i mediální oblasti. Jeho nominace proběhla s podporou vládní většiny. Kritici už tehdy upozorňovali, že dlouhý mandát a silná personální vazba na exekutivu vytvářejí prostředí, v němž se nezávislost může stát spíše deklarací než realitou.
Nejde přitom o jednotlivce, ale o systém. Maďarská vláda během posledních let upravila volební pravidla tak, aby posílila většinový efekt volebního systému. Změny v obvodech, pravidlech kampaně či financování politické reklamy vedly k tomu, že vládní strana vstupuje do soutěže s výraznou strukturální výhodou. Administrativní orgány přitom tyto změny nejen implementují, ale fakticky určují, jak budou aplikovány v praxi.
Citlivým bodem je správa voličských seznamů. Debata o takzvaných fiktivních registracích nebo účelových změnách bydliště se v Maďarsku vrací před každými volbami. Úřad postupuje podle platné legislativy, otázkou však zůstává, zda legislativa sama není nastavena tak, aby vytvářela asymetrii. V situaci, kdy exekutiva dominuje parlamentu i klíčovým kontrolním institucím, je obtížné očekávat, že administrativní aparát bude vystupovat jako protiváha.
Podobné pochybnosti provázejí i Národní volební komisi (Nemzeti Választási Bizottság, NVB), která potvrzuje výsledky a rozhoduje o stížnostech. Její předseda Róbert Sasvári má dlouhou historii působení ve volebních strukturách spojených s Fideszem. Opozice opakovaně tvrdí, že komise uplatňuje přísnější metr vůči jejím krokům než vůči vládním subjektům. Několik referendových iniciativ, které mohly být pro vládu nepohodlné, bylo v minulých letech zastaveno už v administrativní fázi.
Pro českého čtenáře je důležité pochopit, že nejde o dramatický scénář s otevřeným falšováním hlasů. Maďarský model je sofistikovanější. Spočívá v dlouhodobé přestavbě pravidel, personálním obsazení klíčových pozic a v postupném oslabování protivah. Výsledkem je prostředí, kde se volby konají, ale jejich rámec je výrazně nakloněn jedné straně.
Z české zkušenosti víme, jak zásadní je důvěra ve volební proces. I drobné pochybnosti mohou podrývat legitimitu výsledku. V Maďarsku je dnes problém právě v erozi této důvěry. Mezinárodní pozorovatelé v minulých letech upozorňovali na nerovné podmínky kampaně a koncentraci mediální moci. Samotné hlasování může proběhnout technicky korektně – otázkou ale je, zda soutěž před ním byla skutečně férová.
Orbánův politický talent spočívá v tom, že dokázal vytvořit systém, který je formálně demokratický, ale strukturálně pevně kontrolovaný. Dubnové volby tak nebudou jen střetem dvou politických vizí. Budou také testem toho, zda maďarská společnost dokáže v rámci tohoto systému vynutit skutečnou soutěž.
Z pohledu střední Evropy je to víc než maďarská domácí záležitost. Pokud se model silně centralizované moci ukáže jako dlouhodobě udržitelný bez výraznějších následků, může inspirovat i další politické hráče v regionu. A právě proto má smysl sledovat nejen volební výsledek, ale i způsob, jakým k němu Maďarsko dospěje.
Zdroj: furgehir.hu
