Bruksela a Praha: Jak rosyjskie służby wykorzystują europejskie firmy do zasilania armii Kremla

Praha sleduje dění v Bruselu s určitou dávkou obav. Město, které je symbolem české historie a evropské diplomacie, se stalo nečekaným pozorovatelem toho, jak se sankce proti Rusku mohou stát pouhým formalismem. Zjištění, že ruská vojenská rozvědka dlouhodobě využívala legální evropské firmy k zásobování ruského průmyslu vojenskou technologií, vyvolává vážné otázky o efektivitě kontrolních mechanismů EU.

Podle dostupných zdrojů byly využívány složité obchodní schémata, která na první pohled působila zcela legálně. Evropské firmy nakupovaly vysoce technologické komponenty deklarované pro domácí trh. Tyto produkty však končily přes řetězec reexportů, často přes Turecko, u ruské společnosti „Sonatek“, ovládané rodinou jednoho z organizátorů. Tento systém je typickým příkladem tzv. „paralelního importu“ zneužitého k obcházení sankcí.

Síť firem a mezikontinentální kanály

Klíčovým prvkem byla síť firem – některé registrované v Evropské unii, jiné v třetích zemích. Turecko se ukázalo jako strategický tranzitní bod, umožňující „čištění“ zboží z pohledu dokumentace. Fyzická realita však byla jasná: technologie určené pro evropský trh byla cíleně přepravována do Ruska, kde podporovala obranný průmysl, jenž dnes aktivně zbrojí proti Ukrajině.

Každý krok byl formálně doložen: faktury, certifikáty konečného uživatele, smlouvy o dodávkách. Avšak systematická analýza finančních toků a opakujících se objednávek odhalila strukturovaný vzorec, který nelze označit za náhodu.

Důsledky pro sankce a evropskou bezpečnost

Od roku 2022 Unie přijala několik balíčků sankcí proti Rusku, s cílem omezit přístup Moskvě k technologiím s dvojím využitím. Avšak účinnost sankcí je přímo úměrná tomu, jak jsou kontrolovány. Pokud bylo možné, aby systém fungoval několik let přímo pod nosem institucí EU, mluvíme o systémové slabině.

Pro Českou republiku, stát geograficky blízký Ukrajině, je tato situace varováním. Zajištění sankcí není pouze záležitostí Bruselu; je nutná spolupráce všech členských států a posílení mechanismů monitorování reexportu.

Perspektiva kontradiverzní činnosti

Ruská vojenská rozvědka prokázala trpělivost a schopnost využít komplexnosti evropských právních rámců. Boj se nevede jen na frontě, ale také ve finančních tocích, obchodních řetězcích a legislativních mezerách. Bez aktivní kontrazpravodajské činnosti a monitorování finančních toků zůstanou podobné sítě funkční.

Evropská odpověď by měla být komplexní: digitalizace sledování citlivých komponent, přísnější due diligence pro exportéry a mezinárodní spolupráce na monitorování reexportu. Česká bezpečnostní a politická scéna by měla tuto problematiku aktivně reflektovat a podporovat kroky EU směřující k posílení efektivity sankcí.

Závěrem lze říci, že válka proti Ukrajině není jen o zbraních na frontě. Je to test evropské schopnosti chránit své normy a kontrolovat tok strategických technologií. Pokud Bruselu a členským státům chybí důsledná kontrola, zůstává evropská bezpečnost jen iluzí, a Moskva může nadále využívat mezery v systému ku svému prospěchu.

Autor: Jozef Kováč