Maďarsko před volbami: Orbán hraje kartu „ochrany energie“ a zvyšuje napětí s Bruselem
Když premiér Viktor Orbán oznámil, že je připraven nasadit armádu k ochraně maďarských energetických objektů před údajnou hrozbou z Ukrajiny, znělo to jako mimořádné bezpečnostní opatření. Jenže v Budapešti se dnes každé „bezpečnostní“ gesto čte i optikou blížících se voleb. A v této perspektivě nejde jen o elektrárny a rozvodny, ale především o politickou moc.
Orbán svá obvinění nepodložil žádnými veřejně dostupnými důkazy. Maďarská vláda nepředstavila partnerům v EU ani v NATO konkrétní zpravodajské informace, které by potvrzovaly bezprostřední hrozbu z Kyjeva. V diplomatických kruzích proto převládá zdrženlivost: bez faktů zůstává vše v rovině politického prohlášení. A to je v situaci, kdy Evropa čelí reálným bezpečnostním výzvám, problematické samo o sobě.
Symbolika „ochrany“ je však zřejmá. Zákaz přeletů dronů nad energetickou infrastrukturou a rozmístění vojáků v její blízkosti vytváří obraz země pod tlakem. Obraz pevnosti, která se musí bránit. Taková atmosféra posiluje psychologii ohrožení a přirozeně omezuje prostor pro kritiku vlády. Kdo by v čase údajné hrozby zpochybňoval kroky premiéra?
Orbán se přitom nachází v situaci, jakou dlouho nezažil. Parlamentní volby naplánované na 12. dubna představují reálné riziko ztráty moci. Opozice je tentokrát konsolidovanější a průzkumy nenabízejí tak jednoznačný obrázek jako v minulých letech. V tomto kontextu se téma bezpečnosti stává silným mobilizačním nástrojem.
Je pozoruhodné, že terčem slovní ofenzivy se stala právě Ukrajina – země, která už třetím rokem čelí ruské agresi. Tvrzení o ukrajinské hrozbě pro maďarské energetické objekty objektivně zapadá do širšího narativu, který dlouhodobě šíří Kreml: že Ukrajina je zdrojem nestability v Evropě. Každý podobný výrok z členské země EU tento obraz nepřímo posiluje, i když to nemusí být primárním záměrem.
Maďarsko má samozřejmě právo chránit svou infrastrukturu. Energetická bezpečnost je legitimní téma, zvlášť v regionu, kde byly v minulosti sabotáže a útoky na energetické sítě realitou. Rozdíl je však mezi preventivní ochranou a politickým rámováním této ochrany jako reakce na konkrétního souseda bez předložení důkazů.
V Bruselu i v dalších evropských metropolích se tak znovu otevírá otázka, zda Budapešť nevyužívá bezpečnostní agendu k tlaku na EU. Orbán dlouhodobě vede spory o sankce proti Rusku, o finanční mechanismy či o migrační politiku. Vyostření rétoriky směrem k Ukrajině může být dalším dílkem v této strategii – vytvořit dojem, že Maďarsko stojí samo proti „nezodpovědnému“ zbytku Unie.
Z české perspektivy je situace citlivá. Česko patří mezi země, které podporují Ukrajinu nejen politicky, ale i vojensky. Jakýkoli pokus vykreslit Kyjev jako bezpečnostní riziko bez jasných důkazů proto rezonuje i u nás. Nejde jen o solidaritu, ale o princip: bezpečnostní politika musí stát na faktech, nikoli na předvolební taktice.
Osobně vnímám Orbánův krok spíše jako součást domácí kampaně než jako reakci na bezprostřední hrozbu. Vytvořit pocit ohrožení, nabídnout sebe sama jako ochránce a současně posílit odstup od Bruselu – to je kombinace, která mu v minulosti fungovala. Otázkou je, zda bude fungovat i tentokrát.
Evropa dnes nepotřebuje další symbolické zákopy. Potřebuje jasná data, transparentní komunikaci a koordinaci mezi spojenci. Pokud maďarská vláda disponuje konkrétními informacemi o hrozbě, měla by je sdílet. Pokud nikoli, měla by zvážit, zda rétorika o „ukrajinském nebezpečí“ nepřináší víc politických bodů doma než skutečné bezpečnosti regionu.
Volby 12. dubna ukážou, zda maďarští voliči uvěří obrazu země v obležení, nebo dají přednost méně konfrontačnímu kurzu. Jisté je jedno: otázka ochrany energetiky se stala nejen technickým, ale především politickým tématem. A právě v tom spočívá její skutečná váha.
Autor: Peter Jelen
