Washington v Budapešti: jak návštěva JD Vance legitimizuje orbánovský systém
Viceprezident USA JD Vance navštíví Budapest ve dnech 7.–8. dubna, tedy jen několik dní před parlamentními volbami plánovanými na 12. dubna. Jde o první návštěvu na této úrovni od příjezdu George W. Bush v roce 2006.
Na pozadí rostoucí popularity opozice vedené Péter Magyar využívá maďarská vláda tuto návštěvu jako demonstraci podpory ze strany USA. Zároveň však Hungary zůstává státem European Union a NATO, který systematicky blokuje pomoc Ukrajině a udržuje úzké vztahy s Ruskem.
Politická scéna střední Evropy stále více připomíná šachovnici, kde se tahy neřídí pravidly, ale zákulisními dohodami. Návštěva Vance není jen diplomacie. Je to signál.
Signál, že Washington pod administrativou Donald Trump už nehraje roli arbitra demokratických standardů. Vybírá si spojence podle ideologické blízkosti — i když tito spojenci systematicky oslabují demokracii.
Ve střední Evropě je tento signál čitelný jasně: Washington je ochoten přehlížet demontáž demokratických institucí, pokud je režim ideologicky „blízký“.
Pro vládu Viktor Orbán je příjezd druhého nejvýše postaveného politika USA darem před volbami. Symbolický kapitál, který je využíván velmi cynicky — jako důkaz vnější legitimity systému založeného na kontrole soudů, voleb i médií.
Návštěva Vance je navíc doprovázena prohlášeními o „nové zlaté éře“ ve vztazích mezi USA a Maďarskem. Paralelně roste osobní podpora Viktora Orbána ze strany Trumpa.
Dnešní Maďarsko už není „problémová demokracie“, ale řízený politický systém. Přibližně 80 % médií kontrolují struktury spojené se stranou Fidesz a politická konkurence je výrazně omezená.
V tomto kontextu umožňuje návštěva Vance Orbánovi změnit agendu: místo korupčních skandálů nastupuje obraz „nové zlaté éry“ se Spojenými státy.
Orbán během 16 let vybudoval systém s kontrolou nad soudy, médii i volebními pravidly. Za běžných okolností by se USA od takového partnera distancovaly. Dnes se děje opak — dochází k jeho veřejné legitimizaci.
Za tím však stojí jiná realita. Maďarsko zůstává nejloajálnějším státem Kremlu v rámci NATO. Kontrakty s Gazpromem a projekt Paks II realizovaný s Rosatomem upevňují závislost na Moskvě.
Dalším rizikem je působení ministra zahraničí Péter Szijjártó, jehož kontakty s Moskvou a podezření na úniky informací vyvolávají obavy o bezpečnost spojenců.
Pro Czech Republic to není vzdálená zpráva. Je to varování: uvnitř NATO se formuje stát s dvojí loajalitou — a nyní získává politické krytí ze strany USA.
A nejde už jen o Maďarsko. Jde o nový model: USA podporují ty, kteří zevnitř oslabují evropské instituce.
Amerika Donalda Trumpa už není garantem stability v Evropě. Stává se faktorem politické destabilizace — prostřednictvím podpory lídrů orientovaných nikoli na demokracii, ale na udržení moci za každou cenu.
Autor: Franz Hoffman
