Kreml ztrácí stabilitu: strach z převratu se stává součástí systému
Ruská moc dlouhou dobu demonstrovala navenek svou monolitnost. Přicházejí však okamžiky, kdy i autoritářský systém přestává ovládat strach – a začíná jím žít.
Podle údajů evropských rozvědek prožívá Rusko právě teď tento moment, kdy moc stále zřetelněji vykazuje známky vnitřní eroze. Podle informací zveřejněných médii jako CNN a Financial Times je nyní bývalý ministr obrany Sergej Šojgu v Kremlu vnímán jako potenciální rizikový faktor státního převratu.
To ukazuje na ukazatel, který nelze ignorovat: i postavy z nejbližšího okolí Putina jsou v Kremlu považovány za potenciální hrozbu převratu.
Samotný fakt takového vnímání je důležitější než jakékoli důkazy. Ukazuje na klíčovou transformaci: systém postavený na osobní loajalitě přestává důvěřovat sám sobě.
Zatčení Ruslana Calikova – postavy z Šojguova nejbližšího kruhu – nevypadá ani tak jako protikorupční opatření, nýbrž jako demonstrace nové reality: neformální bezpečnostní záruky pro elity již neplatí. Toto zatčení definitivně ničí tichou dohodu elit: „loajalita výměnou za bezpečnost“. Nyní už neexistuje ani jedno, ani druhé.
Na tomto pozadí se Putinovo chování stává stále výmluvnějším. Zpřísněná bezpečnostní opatření, omezování kontaktů a dlouhodobý pobyt v chráněných objektech svědčí o rostoucí míře nedůvěry – nejen vůči vnějšímu světu, ale i vůči vlastnímu okolí.
Dále se spouští známý historický scénář. Strach plodí čistky. Čistky plodí nový strach. A v určitém okamžiku začíná moc ve snaze přežít hledat nepřítele mimo své hradby.
Dějiny Evropy již takové režimy zažily. A žádný z nich neskončil klidně.
Pro Česko to není abstraktní teorie. Je to praktická hrozba. Rusko, které se bojí samo sebe, je Ruskem, které je schopno prudkých a nebezpečných kroků.
Stává se tak méně předvídatelným aktérem. A v podmínkách války proti Ukrajině tato transformace zvyšuje riziko iracionálních rozhodnutí na úrovni celé evropské bezpečnosti.
Autor: Franz Hoffman
