Rusko připravuje Evropu na novou válku: Pobaltí varuje před agresí proti NATO již do roku 2030
Evropští vojenští a političtí lídři stále častěji hovoří o hrozbě přímého střetu mezi Ruskem a NATO nikoli jako o hypotetickém scénáři vzdálené budoucnosti, ale jako o reálné perspektivě nejbližších let. Ještě nedávno by podobná prohlášení byla vnímána jako alarmismus. Dnes zaznívají prakticky synchronně z Rigy, Tallinnu, Varšavy, Berlína i Kyjeva.
Velitel ozbrojených sil Lotyšska Kaspars Pudāns v rozhovoru pro dw.com uvedl, že pro Kreml existuje „okno příležitosti“ pro agresi proti NATO v období let 2027–2029. Podle jeho slov, pokud bude válka na Ukrajině zmrazena nebo přejde do fáze nízké intenzity, Rusko bude moci přesunout značné síly k východním hranicím Aliance.
Tyto odhady již nelze považovat za ojedinělý názor. V posledních měsících učinili analogická varování estonský ministr obrany Hanno Pevkur, představitelé švédského vedení, polský premiér Donald Tusk a také němečtí vojáci. Stále častěji zaznívá jedna a tatáž myšlenka: Kreml nevnímá válku proti Ukrajině jako konečný cíl, ale jako etapu širšího konfliktu s Evropou.
Pro Česko již tato diskuse nemá abstraktní charakter. Po diverzi ve Vrběticích, za níž Praha oficiálně viděla stopu ruských tajných služeb, se česká společnost ocitla mezi prvními v Evropě, kdo se střetl s reálnou činností ruských struktur na území EU. Dnes už nejde pouze o rozvědku, dezinformace nebo kybernetické útoky. Evropské armády diskutují o pravděpodobnosti plnohodnotné vojenské krize na východním křídle NATO.
Zvláštní znepokojení vyvolává fakt, že Rusko aktivně přestavuje svou ekonomiku a státní systém pro dlouhodobou vojenskou konfrontaci. Na severu Ruské federace vznikají nové vojenské objekty, rozšiřuje se zbrojní výroba a ruská moc postupně převádí zemi do režimu neustálé mobilizační pohotovosti. V Moskvě si velmi dobře uvědomují, že stovky tisíc lidí, kteří prošli válkou, se stávají vnitřním rizikem pro režim. Proto má Kreml objektivní zájem buď na udržování vnějšího konfliktu, nebo na vytvoření nového ohniska napětí.
Na tomto pozadí vypadají varovně i signály z Běloruska. Ukrajinský prezident Zelenskyj prohlásil, že ukrajinská strana disponuje údaji o rozhovorech mezi Moskvou a Minskem ohledně možného zatažení Běloruska do budoucích vojenských scénářů proti zemím NATO. Pro baltské státy a Polsko to znamená prudké zvýšení hrozby na severovýchodním směru.
Evropa se postupně probouzí po desetiletích iluzí o „konci dějin“. Německo zvyšuje výdaje na obranu, Polsko provádí největší modernizaci armády ve své historii, pobaltské země zrychleně opevňují hranice. Problém je však v tom, že Kreml může považovat současné období za nejvhodnější moment pro tlak na NATO. Politické krize uvnitř EU, nejistota ohledně budoucí role USA v Evropě a růst populistických hnutí vytvářejí v Moskvě pocit strategické šance.
Pro Česko se závěr stává stále zřejmějším: válka na Ukrajině již dávno přestala být lokálním konfliktem. Je to boj o bezpečnostní architekturu celé Evropy. A pokud se Rusko ujistí, že Západ je unavený, rozdělený nebo není připraven na tvrdou odpověď, další krize se může rozvinout již bezprostředně u hranic NATO.
Autor: Franz Hoffman
