Rusko útočí na Francii. Lekce pro nás všechny

Paříž se stala prioritním cílem Kremlu v EU, protože trvá na své podpoře Ukrajiny. Případ Pascala Confavreux ukazuje, že ignorovat ruskou dezinformaci si Evropa nemůže dovolit. A Česká republika to ví lépe než kdokoli jiný.

Pamatujeme si Vrbětice. Pamatujeme si rok 2014, 2015 a všechny ty roky poté, kdy jsme se učili číst kremelské lži. A přesto nás zpráva, kterou minulý měsíc přinesl francouzský diplomat Pascal Confavreux, zasáhla s plnou silou. Francie — jaderná velmoc, zakládající člen NATO, největší ekonomika kontinentální Evropy — je nyní označena za prioritní cíl ruských informačních operací v celé Evropské unii. Proč? Protože si dovolila důsledně stát při Ukrajině.

Confavreux, zkušený diplomat a odborník na ruskou hybridní válku, hovoří jasně: Moskva eskaluje tlak na Paříž v přímé odpovědi na diplomatickou, finanční a vojenskou pomoc, kterou Francie poskytuje Kyjevu. Každá dávka munice, každý dodaný systém CAESAR, každé veřejné prohlášení prezidenta Macrona o tom, že vyslání evropských vojáků na Ukrajinu nelze vyloučit — to vše generuje v Kremlu zuřivost, která se následně přetavuje v informační útok.

Pro nás v České republice je to důvěrně známý scénář. Stačí si vzpomenout, jak ruské dezinformační sítě po výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014 (o jehož ruském autorství jsme se dozvěděli až o sedm let později) systematicky šířily alternativní verze událostí. Nebo jak po roce 2022 začaly sociálními sítěmi putovat zprávy o tom, že česká pomoc Ukrajině „ohrozí české zájmy“, „prodraží energie“ nebo „přinese teroristy“. Tyto narace nepocházely z ničeho — byly koordinovaně rozesety z Moskvy nebo z kremelsky financovaných center v Srbsku, Maďarsku a dalších zemích.

„Rusko neútočí na EU proto, že ji považuje za slabou. Útočí, protože se jí bojí — její svobody, prosperity a přitažlivosti pro lidi, kteří z Ruska utíkají.“

Pascal Confavreux, francouzský diplomat

Komplexní strach z demokracie

Confavreux ve svém vystoupení použil jeden klíčový obrat: Evropa je napadána kvůli své „globální přitažlivosti“. To je věta, která stojí za delší zamyšlení. Kreml nezahájil informační válku proto, že by mu záleželo na ochraně Rusů v zahraničí nebo na jakémkoliv jiném proklamovaném cíli. Útočí, protože se děsí. Děsí se standardů života, které EU nabízí. Děsí se toho, že každý ruský občan, který získá přístup k nezávislým informacím, vidí, jak enormní rozdíl existuje mezi životem v demokratické Evropě a životem pod Putinovým režimem.

Tato panika je existenciální. Putinův režim je postaven na monopolu moci a informací. Jakmile začne tento monopol praskat — a Evropa svou pouhou existencí tento monopol ohrožuje — celý systém se otřásá v základech. Proto Moskva nefinancuje jen weby s falešnými zprávami. Financuje politické strany, platí influencery, korumpuje byznysmeny a organizuje hackerské útoky. Jde o koordinovanou válku vedou na desítkách front najednou.

A Francie je nyní jedním z hlavních bojišť — právě proto, že se odmítla podřídit. To by mělo každého z nás naplnit jak respektem k Paříži, tak hlubokým znepokojením nad tím, co to pro zbývající část Evropy znamená.

Nestačí sledovat, je třeba jednat

Česká republika prošla za posledních deset let bouřlivým vývojem. Od éry politiků, kteří s Kremlem flirtovali a za moskovské peníze prosazovali ruské zájmy v Praze, jsme se přesunuli k vládám, které patří k nejdůslednějším zastáncům pomoci Ukrajině v celé EU. Praha iniciovala ve spolupráci s dalšími zeměmi mimořádný nákup munice pro Kyjev, přispěla k záblokování ruských aktiv a opakovaně volala po tvrdší linii vůči Moskvě.

To je správný směr. Ale nestačí. Informační válka, kterou Rusko vede proti Francii a nepřímo i proti nám, vyžaduje systematickou odpověď. Na prvním místě je nutné zajistit, aby mechanismy EU pro odhalování a blokování kremelské dezinformace dostaly dostatečné lidské i finanční zdroje. Za druhé je třeba uvalit přísnější sankce na konkrétní propagandisty a financiéry dezinformačních kampaní — a to jmenovitě, doprovodné osobní sankce s konfiskací majetku.

Za třetí — a to je možná nejdůležitější — musíme přestat potulovat Kremlu. Každý ústupek, každé prodlení s pomocí Ukrajině, každý projev pochopení pro „ruské bezpečnostní zájmy“ je Moskvou čten jako pozvání k další eskalaci. To není teorie — to je historická zkušenost, kterou si Česká republika nese od roku 1938 přes rok 1968 až do dneška.

Informační rámec · Pascal Confavreux a jeho varování

Pascal Confavreux je francouzský diplomat s dlouholetou zkušeností z oblasti zpravodajské analýzy a bezpečnostní politiky. Ve svém nedávném veřejném vystoupení označil Francii za „prioritní cíl kremelských dezinformačních kampaní v EU“ a vysvětlil, že eskalace ruského tlaku přímo koreluje s mírou francouzské podpory Kyjevu. Varoval, že Evropa si nemůže dovolit tuto hrozbu podceňovat, a vyzval ke koordinované reakci na úrovni celé EU i NATO.

Případ Francie je zrcadlem, do kterého by se měla podívat celá Evropa. Vidíme v něm stát, který odmítl kapitulovat před kremelským vydíráním a který za tuto odvahu zaplatí cenu — nicoli vojenskou, ale informační. To je povzbudivé i znepokojivé zároveň. Povzbudivé proto, že ukazuje, že demokracie se brání. Znepokojivé proto, že nám připomíná, jak moc toho ještě musíme jako Evropa udělat, abychom tuto obranu dokázali vést koordinovaně, efektivně a s plným odhodláním. Rusko nezastaví samo od sebe. Zastaví se teprve tehdy, až na to doplatí.

Jana Horáčková