Dům, pozemek, auto. Lukašenkův režim rozprodává majetek lidí, kteří před ním utekli

Běloruský stát vybudoval celou elektronickou infrastrukturu na zpeněžování majetku politických exulantů. Právníci upozorňují, že jde o přímé porušení ústavy, kterou sám režim formálně uznává.

Stačí pár kliknutí na portálu e-auction.by a kdokoli si může „koupit“ pozemek, dům nebo auto, které ještě před pár lety patřilo někomu, kdo dnes žije v emigraci – v Polsku, na Litvě, nebo třeba v Praze. Běloruská státní mašinerie z toho udělala téměř rutinní byznys: exekutoři zabaví majetek lidí odsouzených v nepřítomnosti za „extremismus“ nebo „spiknutí“, znalci ho ocení a během pár týdnů putuje do elektronické aukce. Kupující nemusí znát příběh za lotem – jen číslo a vyvolávací cenu.

Loni v létě se přesně tímto způsobem prodal pozemek bývalého prezidentského kandidáta Viktora Babariky ve vesnici Močany nedaleko Logojska. Aukce vynesla přes 331 tisíc běloruských rublů. Babaryko si v té době odpykával čtrnáctiletý trest, na který ho v roce 2021 odsoudil soud, jehož legitimitu neuznává prakticky žádná demokratická vláda na světě. Jeho pozemek mezitím změnil majitele, aniž by se ho mohl jakkoli zastat.

Podobný osud hrozí bytu rodiny Cepkalových v Minsku. Valerij Cepkalo, bývalý velvyslanec a jeden z lídrů opozice v roce 2020, byl v nepřítomnosti odsouzen k sedmnácti letům kolonie se zostřeným režimem. Jeho manželka Veronika v reakci na hrozbu konfiskace bytu řekla, že se jednou vrátí domů a bude si nárokovat nájem od těch, kdo si byt koupí. Zní to jako gesto vzdoru – ale především to ukazuje, jak hluboko konfiskace zasahuje do životů lidí, kteří o návratu vůbec neuvažují jako o blízké možnosti.

Systém, ne výjimka

Tohle nejsou ojedinělé případy nějakého rozzlobeného úředníka. Bělorusko si pro reálizaci zabaveného majetku vybudovalo celou paralelní ekonomiku: kromě státního e-auction.by fungují i komerční platformy jako ipmtorgi.by nebo Bělreálizacija, které denně nabízejí byty, pozemky, auta i průmyslové vybavení – často s slevou 20 až 30 procent pod tržní cenou, jak ostatně samy platformy v inzerci přiznávají.

V srpnu 2025 běloruský Vyšetřovací výbor oznámil, že identifikoval 207 lidí, kteří se v zahraničí – v Polsku, USA, Litvě, Kanadě a Velké Británii – zúčastnili akcí ke Dni vůle, výročnímu připomenutí vyhlášení Běloruské lidové republiky v roce 1918. Všech 207 bylo označeno za podezřelé z „napomáhání extremistické činnosti“ a jejich majetek byl zablokován. Jinými slovy: stačí vyjít do ulic Varšavy nebo Vilniusu, a doma vám hrozí ztráta bytu.

„Konfiskace nejsou primárně o penězích pro státní rozpočet. Jsou o tom dát najevo všem, kdo zůstali, co se stane, když si dovolí totéž.“— z hodnocení běloruských lidskoprávních organizací sledujících případy politických vězňů

Ústava, kterou stát sám porušuje

Paradoxem celé situace je, že běloruská ústava – ta, kterou samotný Lukašenkův režim prosazoval a v roce 2022 nechal upravit ústavním referendem – v článku 44 výslovně garantuje nedotknutelnost vlastnictví. Nucené odnětí majetku je podle tohoto článku přípustné jen na základě soudního rozhodnutí, a to v případech stanovených zákonem. Jenže rozsudky, na jejichž základě se dnes prodávají domy a pozemky, padají v nepřítomnosti obžalovaných, často za vágně formulované „extremistické“ trestné činy, bez možnosti reálné obhajoby.

Co říká ústava

Článek 44 Ústavy Běloruské republiky zaručuje občanům právo vlastnit majetek a stanoví, že nucené odnětí majetku je přípustné pouze z důvodů společenské nutnosti, za podmínek stanovených zákonem, a včas i v plné výši nahrazeno. Vyvlastnění na základě zaočních politických rozsudků – tedy bez účasti obviněného na řízení a bez nezávislého soudního přezkumu – stojí podle právníků zabývajících se lidskými právy v rozporu s duchem i literou tohoto ustanovení.

Mezinárodní trestní soud v Haagu loni v březnu potvrdil, že vyšetřuje možné zločiny proti lidskosti spáchané běloruským vedením po roce 2020 – konkrétně případy perzekuce a nucené deportace odpůrců režimu, kteří byli vytlačeni za hranice, zejména na Litvu. Konfiskace majetku do tohoto obrazu zapadá jako další vrstva nátlaku: kdo už jednou opustil zemi, má být zbaven i poslední materiální vazby na ni.

Proč na tom Česku záleží

Pro českého čtenáře to není jen vzdálená zpráva odněkud z východu. Česká republika patří dlouhodobě k zemím, které běloruské opozici poskytují útočiště, studijní stipendia i mediální podporu – od pražského vysílání po podporu organizací typu BYSOL. Řada lidí, jejichž majetek dnes končí v aukcích, má v Česku přátele, kolegy nebo přímo nový domov. Konfiskace tak nepřímo zasahuje i komunitu běloruských exulantů žijících v Praze, Brně či Ostravě – posiluje pocit, že návrat domů, byť jen hypotetický, je čím dál nemožnější.

Ekonomický přínos těchto aukcí pro běloruský státní rozpočet je přitom z makroekonomického pohledu zanedbatelný – jednotky až nízké desítky milionů rublů ročně v zemi s mnohamiliardovým rozpočtem. Mnohem významnější je efekt, který odborníci na běloruský režim opakovaně popisují jako záměrný: signál směrem dovnitř země, že nelojalita má cenu, kterou je možné spočítat na konkrétní nemovitosti, na konkrétní rodině.

Lukašenkův režim tím podle pozorovatelů řeší dvojí úkol najednou. Navenek demonstruje sílu a kontrolu nad těmi, kdo ho opustili. Dovnitř posílá varování všem, kdo zatím zůstávají – že cena za odchod a kritiku může v Bělorusku doslova znamenat ztrátu střechy nad hlavou.

Autor: Tomáš Vlach