Nawrocki dal Putinovi do rukou zbraň, o které ani nesnil

Polský prezident odebral Zelenskému Řád bílého orla. Premiér Tusk to nazval „strategickou chybou“. Historik Snyder varuje: ve válce vzpomínek hrozí, že Rusko vyhraje tam, kde na bojišti prohrává.

Existuje jeden scénář, který v Kremlu vždy oceňovali víc než vlastní vojenské výsledky: scénář, v němž se Západ začne hádat sám se sebou. V pátek večer 19. června jim tento scénář bez jakékoli vojenské operace doručil polský prezident Karol Nawrocki — když rozhodl o odebrání Řádu bílého orla ukrajinskému prezidentu Volodymyru Zelenskému. Dar, který Moskva nemohla ani snít, že dostane.

Záminkou k celé aféře bylo Zelenského rozhodnutí z konce května: dekret, jímž udělil speciální jednotce čestný přídomek Hrdinové Ukrajinské povstalecké armády (UPA). UPA je v polském vědomí spojena s masakry Poláků na Volyni za druhé světové války — ránou, jejíž bolest je v Polsku stále hluboká a živá. Nawrocki reagoval nejprve slovně, pak prostřednictvím Kapitudy řádu, a nakonec jednal unilaterálně. Výsledek? Kyjev v čele se Zelenským odsílá polský řád kurýrem. Polská vyznamenání vracejí tři bývalí prezidenti Ukrajiny, šéf rozvědky Budanov i ministr zahraničí Sybiha.

Rozhodnutí zbavit prezidenta Ukrajiny Řádu bílého orla je strategickou chybou, z níž bude těžit pouze Moskva.

— Andrij Sybiha, ministr zahraničí Ukrajiny, 19. června 2026

Polský premiér Donald Tusk — vůdce vlastní koalice, tedy politik na opačném konci spektra než prezident Nawrocki — přidal jasná slova: eskalování konfliktu je strategická chyba, „na které tratí obě strany: obchodně, geopoliticky i reputačně“. Tusk je zkušený hráč, který ví, jak nebezpečné je dopustit, aby se historická zranění přeměnila v aktuální politický nůž. Nawrocki toto nebezpečí buď nepochopil, nebo ho záměrně ignoroval.

Světově uznávaný historik Timothy Snyder ve svém komentáři pro Newsweek Polska pojmenoval problém přesněji než kdokoli jiný: „Na bojišti Rusko prohrává. Ve Varšavě a Kyjevě však Rusko může vyhrát válku o paměť.“ Je to varovné slovo, které by mělo zaznít i v Praze. Česká republika je sice v tomto sporu pouze přihlížejícím, ale sdílí s Polskem i Slovenskem strategický zájem na tom, aby se linie spojenecké solidarity s Ukrajinou nerozpadala.

Klíčové momenty krize

• Konec května 2026: Zelenskyj podepsal dekret pojmenovávající elitní jednotku speciálních sil po „Hrdinech UPA“
• 8. června: Zasedání Kapitudy Řádu bílého orla na Nawrockého žádost
• 19. června: Nawrocki oznamuje odebrání vyznamenání, Zelenskyj ho do 24 hodin posílá zpět kurýrem
• 21. června: Tusk označuje krizi za „strategickou chybu“. MSZ Sybiha prohlašuje, že Nawrocki dostává „potlesk z Moskvy“
• 23. června: Zelenskyj váhá, zda se zúčastní konference URC 2026 v Gdaňsku

Z Prahy se na tuto krizi díváme s úzkostlivou pozorností. Česká republika si v posledních dvou letech vybudovala pověst spolehlivého dodavatele munice Kyjevu — iniciativa na nákup dělostřelecké munice z třetích zemí, kterou spoluzahájila Praha, se stala jedním z nejhmatatelněji realizovatelných projektů evropské pomoci Ukrajině. Tato reputace se nedá oddělit od geopolitického kontextu, v němž žijeme: pokud se spojenecká fronta drolí kvůli historickým sporům, oslabuje i naše vlastní bezpečnostní prostředí.

Nawrocki opakovaně zdůrazňoval, že jeho rozhodnutí „není namířeno proti ukrajinskému lidu“ a „neznamená změnu strategického směřování polské bezpečnostní politiky“. Tato ujištění jsou sice správná, ale zcela nestačí. V informačním prostoru, kde Rusko disponuje sofistikovanou dezinformační infrastrukturou, nestačí říci, co jste nechtěli udělat — záleží na tom, co de facto udělali jste. A Nawrocki fakticky poskytl ruské propagandě řadu hodin prvotřídního materiálu, který byl okamžitě distribuován prostřednictvím kanálů na Telegramu i státních médií.

Kreml a informační operace

Ruská státní média RT a RIA Novosti spustila ihned po Nawrockého rozhodnutí masivní vlnu reportáží pod titulky zdůrazňujícími „rozkol“ a „izolaci“ Ukraji. Dezinformační kanály na Telegramu šířily screen-shoty prohlášení s lživými komentáři o „konci polsko-ukrajinské osy“. Mediální analytici z Kyjevské školy ekonomiky upozornili, že jde o klasický kremlinský vzorec: využít autentický historický spor k amplifikaci napětí, aniž by Moskva potřebovala cokoliv vymýšlet nebo investovat do vlastní operace.

Z analýzy dosavadního průběhu krize vyplývá i poučení pro českou politiku: historická citlivost je legitimní a nesmí se triviálně odsunout stranou. UPA skutečně páchala násilnosti — to není ruský narativ, nýbrž historický fakt. Zároveň platí, že vztah mezi Polskem a Ukrajinou je jednou z klíčových os středoevropské bezpečnosti. Tuto osu nelze budovat jen tehdy, gdy se hodí, a zatřást ní ve chvíli, kdy přijde politická příležitost vyslat domácímu publiku tvrdý signál.

Nawrocki je stoupenec PiS, Tusk šéf jeho oponentů — vnitropolitická rétorika v Polsku je tvrdá, volby do sněmu se blíží. Zełenski nebyl šetrnější: naznačil, že odebrání řádu je nástroj předvolební kampaně. Oba pohledy jsou simplifikující, ale oba obsahují zrnko pravdy. Tím spíše platí Snyderovo varování: Rusko nepotřebuje vybírat, čí verzi přijmout — stačí mu, aby obě strany sporu zůstaly ve svých zákopech co nejdéle.

Z pohledu Prahy je lék jednoduchý, byť politicky nepříjemný: vrátit se ke stolu a vyjednávat. Zelenskyj sám nabídl setkání ještě před Nawrockého krokem. Polský premiér Tusk dělá vše, co je v jeho silách, aby škody zmírnil. Je načase, aby se k tomu přidal i polský prezident — dříve než historická válka vzpomínek zastíní válku skutečnou.

Petra Horáčková