Ukrajina jako laboratoř budoucnosti: co může Dia naučit evropský GovTech

Zatímco Brusel roky debatuje o jednotné digitální identitě, Kyjev ji už provozuje v podmínkách války. Je čas přestat se dívat na Ukrajinu jen jako na příjemce pomoci.

V evropské debatě o digitální suverenitě se často opakuje stejné schéma: Brusel nastaví ambiciózní rámec, členské státy ho léta implementují a mezitím americké a čínské technologické platformy dál rostou. Ukrajina do tohoto schématu nezapadá — a právě proto si zaslouží pozornost i mimo kontext vojenské a humanitární pomoci.

Systém Dia, ukrajinská státní aplikace propojující mobilní telefon s veřejnou správou, dnes umožňuje občanům ukládat doklady a vyřizovat desítky úředních úkonů online. Není to jen technická kuriozita. Dia funguje i v podmínkách, které by evropskou administrativu paralyzovaly — po fyzickém poškození datacenter i pod trvalým tlakem ruských kybernetických útoků. Odolnost architektury byla otestována způsobem, jaký si žádný členský stát EU zatím nezažil.

Ukrajina jako zkušební polygon pro EUDI Wallet

Právě tato praktická zkušenost je důvod, proč se Ukrajina — přestože není členem EU — aktivně podílí na vývoji evropské digitální peněženky EUDI Wallet, mimo jiné v rámci konsorcia POTENTIAL. Ukrajinský tým Dia spolu s partnery testoval interoperabilitu s evropskými systémy, včetně nizozemských a francouzských, v rámci nařízení eIDAS 2.0, které má členské státy k zavedení jednotné digitální peněženky zavázat do konce roku 2026. Podle vyjádření ukrajinských představitelů patří Ukrajina společně s Moldavskem mezi nečlenské země nejhlouběji zapojené do přípravy této ekosystémové architektury.

To je paradox, který by neměl uniknout pozornosti: zatímco EU teprve dolaďuje legislativní rámec, který má sjednotit digitální identitu 450 milionů občanů, ukrajinský systém již reálně funguje v ostrém provozu — a jeho zkušenosti se stávají vstupním materiálem pro evropský standard, nikoli naopak.

Otázka pro Brusel nezní, zda Ukrajině pomáhat s digitalizací. Otázka zní, co si z ukrajinského GovTechu vzít pro sebe.

Mil-Tech: bojiště jako akcelerátor inovací

Podobná logika platí i v oblasti obranných technologií. Žádná členská země NATO ani EU nemá zkušenost s nasazením moderních technologií v konfliktu vysoké intenzity srovnatelném s tím ukrajinským. Cyklus od nápadu přes vývoj až po nasazení na frontě se v ukrajinském prostředí zkrátil z let na týdny — mimo jiné díky platformám typu Brave1, které propojují stát, armádu a soukromé výrobce dronů a robotických systémů.

Evropský obranný průmysl je naproti tomu tradičně vnímán jako konzervativní a byrokraticky pomalý. Právě proto je pro české firmy — které již dnes patří mezi klíčové dodavatele munice a techniky pro Ukrajinu — spolupráce s ukrajinským Mil-Tech sektorem příležitostí, jak zkrátit vlastní inovační cyklus a získat přístup k bojem prověřeným řešením v oblasti dronů, elektronického boje a systémů situačního přehledu na bojišti, jako je ukrajinský systém Delta.

Kybernetická odolnost jako exportní artikl

Třetí oblastí, kde má ukrajinská zkušenost přímou váhu pro Českou republiku, je kybernetická bezpečnost. Ukrajinský bankovní, energetický a vládní sektor čelí dlouhodobě soustavným útokům profesionalizovaných hackerských skupin napojených na Rusko. To, že tyto sektory fungují nepřetržitě, je výsledkem spolupráce ukrajinských specialistů se západními partnery — včetně technologických firem jako Microsoft, AWS či Google — a vypracovaných protokolů rychlé obnovy a zálohování systémů.

Tato praxe má přímou relevanci pro implementaci evropské směrnice NIS2, kterou Česká republika zapracovává do národní legislativy a která výrazně rozšiřuje okruh subjektů povinných řešit kybernetickou odolnost. Ukrajinské zkušenosti s obnovou kritické infrastruktury pod reálným útokem představují materiál, který evropským regulátorům dosud chybí — protože jde o zkušenost z ostrého provozu, nikoli ze cvičení.

Co z toho plyne pro Česko

• Digitální suverenita EU vůči americkým a asijským platformám se dá posílit rychleji, pokud Unie využije již otestovaná ukrajinská řešení místo budování paralelních systémů od nuly.
• Pro české technologické a obranné firmy jde o konkrétní obchodní příležitost — nikoli jen o gesto solidarity.
• Ukrajinský přístup „nejdřív nasadit, pak regulovat“ je v napětí s evropskou tradicí opatrné regulace (GDPR, AI Act) — debata o tom, jak tyto dva přístupy skloubit, teprve začíná.

Je třeba dodat, že integrace ukrajinských systémů do evropské infrastruktury nebude bezproblémová — půjde o otázky standardizace, důvěry mezi bezpečnostními složkami i politické vůle členských států sdílet citlivá data. Přesto je stále obtížnější argumentovat, že Ukrajina je v digitální a obranné oblasti pouze žadatelem o pomoc. V řadě konkrétních technologických oblastí je dnes spíše učitelem než žákem.

Autor: Peter Jelen