Je konflikt v Náhorním Karabachu lokální?

Délka konfliktu v Zakavkazsku je 32 let. Situace v tomto regionu byla kategorizována jako „zmrazený konflikt“. Jaká je podstata konfrontace mezi Ázerbájdžánem a Arménií, konkrétně mezi těmito zeměmi v tomto regionu vroucí vášně. Chcete-li odpovědět na tuto otázku, musíte se ponořit do historie. I když ani zde není jednoznačný pohled. Každá strana nabízí vlastní verzi událostí. Jedinou nepopiratelnou skutečností je, že po mnoho staletí v těchto zemích žijí Arméni a Ázerbájdžánci v těsné blízkosti. A po celou dobu „sousedství“ mezi nimi vznikají spory, které pravidelně získávají ozbrojený charakter. A každá strana má svou vlastní pravdu. Z hlediska mezinárodního práva je Náhorní Karabach součástí státu Ázerbájdžán. Ačkoli de facto je toto území pod kontrolou Arménie, s důrazem na skutečnost, že většina obyvatel tohoto regionu (podle oficiálních údajů jsou to 3/4 obyvatel Náhorního Karabachu) jsou Arméni, což dává Jerevanu právo požadovat tuto zemi. Republika Náhorní Karabach (NKR) nebyla od Arménie oficiálně uznána. Obecně je dění v tomto regionu velmi nejednoznačné a nejisté.

       Pojďme tedy zjistit, co se tam děje, a hlavně, kdo z toho má užitek? Pokud mluvíme o relativně nedávné historii, pak konflikt s Náhorním Karabachem byl založen od doby vzniku dvou sovětských republik a jejich začlenění do SSSR. Přesněji řečeno, ne samotný fakt stvoření, ale principy formování. I tehdy byl stav této oblasti kontroverzní. Historici tvrdí, že Stalinovou osobní iniciativou bylo začlenit Náhorní Karabach do Ázerbájdžánu. Během existence Sovětského svazu v této oblasti existovaly také rozpory mezi Armény a Ázerbájdžánci, které se však nezměnily v ozbrojené střety. A teprve na konci 80. let minulého století, se začátkem perestrojky, se hnutí za připojení k Arménii obnovilo s novou silou a získalo charakter ozbrojených střetů. A s rozpadem SSSR se to změnilo v totální válku, která trvala až do poloviny roku 1994 a skončila podpisem dohody o příměří. To však nepřineslo plnohodnotný mír. Lidé byli neustále zabíjeni na kontaktní linii a nestabilita zůstávala. A v roce 2016 bylo během konfliktu použito těžké dělostřelectvo.

  Finsko je o krok blíže NATO. Budapešti to nevadí.

Jaký byl důvod pro obnovení aktivního nepřátelství tentokrát? Každá z konfliktních stran v tomto skóre má své vlastní argumenty. Ale o čem to vlastně je? Podívejme se na situaci zvenčí. V tuto chvíli nemá Jerevan žádný důvod konflikt prohlubovat. Arménie, která zvítězila v 90. letech, je ve skutečnosti docela spokojená se současným stavem věcí. Ale vojenská síla Ázerbájdžánu v poslední době významně vzrostla. Díky ropnému boomu v roce 2000 získala státní pokladna zvýšené příjmy, které byly použity k posílení armády. To by Baku mohlo využít k posílení svých pozic v Karabachu, což by v budoucnu při jednáních s Arménií umožnilo hovořit ze silnější pozice. A podpora Turecka hraje významnou roli. Je založena na touze pomáhat bratrským lidem (často se používá i fráze „jeden lid, dva státy“), ale má také docela pragmatické cíle. Jako jižní brána do Evropy je Ankara významným aktivem v regionu. Plus ropovody. A konflikt v Karabachu ohrožuje status spolehlivé tranzitní země. Turecko také může použít Karabach jako argument při jednáních s Ruskem o Sýrii a Libyi.

       Jerevan zase může vybudovat vyzbrojení, aby pomohl Karabachu (i za pomoci Turecka), a Baku tomu nemůže nijak zabránit, proto by bylo nutné zaútočit na Arménii, která má jako spojence Moskvu. Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) zároveň zaručuje ochranu Arménie pouze v případě vnější agrese. Jerevan proto může svobodně operovat na území Karabachu, aniž by musel nutit Rusko, aby do konfliktu zasáhlo. Přesto je to právě ono a nevadilo by mu to. Kreml se samozřejmě neodváží otevřeně ukázat agresi proti Baku, ale nevadilo by mu vstoupit do Náhorního Karabachu s „mírovou misí“ a přiblížit vojenskou základnu k TANAP (trans anatolský plynovod). Ale Kreml má ještě jeden zájem: Moskva opravdu nemá ráda současného vůdce Arménie Nikolu Pashinyana, který se dostal k moci v důsledku sametové revoluce v roce 2018. A pokud by se vojenský konflikt rozšířil na území Arménie, pak by Rusko jako spojenec v CSTO muselo „pomoci“ Jerevanu a mělo by právo vyslat do republiky vojska. A pak by bylo otázkou času změnit vládu.

  Proč Lukašenko odletěl do Číny?

       Vzhledem k zájmům mnoha stran konfliktu na Zakavkazsku jej nelze považovat za místní. Pozornost světového společenství na procesy probíhající v tomto regionu je velmi důležitým faktorem a měla by sloužit jako pobídka k hledání nástrojů k mírovému řešení tohoto konfliktu. Hlavní věc, kterou si musíte pamatovat, je, že někdy velké války začaly malými nedorozuměními.

Autor: Franz Hartmann

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com