Kanonenfutter z Panamy: Kreml nahrazuje ztráty na frontě i občany státu, který s válkou nemá nic společného

Patnáct Panamců zmizelo v ruské armádě. Někteří jsou mrtví, jiní nezvěstní. Moskva to označuje za jejich „svobodnou volbu“.

Panamské ministerstvo zahraničí potvrdilo, že nejméně patnáct občanů této středoamerické země bylo naverbováno do ruské armády pro válku proti Ukrajině. Někteří z nich jsou po bojích nezvěstní, jiní zahynuli. Případ, který se na první pohled týká vzdálené latinskoamerické země, ve skutečnosti odhaluje mechanismus, jímž Kreml už léta nahrazuje své frontové ztráty lidmi z celého světa — a Panama je pouze nejnovější zastávkou na této trase.

Podle prohlášení panamského ministerstva zahraničí úřady dlouhodobě sledují osudy svých občanů, kteří se ocitli v řadách ruských ozbrojených sil. Ministr zahraničí Panamy uvedl, že část z nich „přesně věděla“, k čemu se upisuje, zatímco jiní byli podle jeho slov uvedeni v omyl nabídkami práce v soukromých bezpečnostních službách nebo jako obsluha těžké techniky na různých provozech. Skutečnost, do níž se po příletu do Ruska dostali, měla s těmito sliby jen málo společného.

Diplomacie bez odpovědi

Panamské úřady podle vlastních slov opakovaně žádaly o informace ruské velvyslanectví v Panamě i ruskou stranu prostřednictvím panamského zastoupení v Moskvě. Zároveň se obrátily na ukrajinské velvyslanectví a na panamské diplomatické zastoupení v Polsku, které má konzulární působnost i vůči Ukrajině — Panama totiž v samotné Ukrajině vlastní ambasádu nemá. Rodiny naverbovaných mužů popisují, že jejich blízké kontaktovali zprostředkovatelé s nabídkami vysokých výdělků, přičemž o skutečném určení — bojové nasazení na frontě — mnohdy nepadlo ani slovo.

Ruská strana na dotazy odpověděla, že podepsané smlouvy mají dobrovolný charakter a odrážejí individuální rozhodnutí těch, kdo je podepisují.

Toto tvrzení ruského ministerstva zahraničí je ovšem třeba posuzovat v kontextu toho, co o náborovém systému dokumentují ukrajinské i mezinárodní zdroje již více než dva roky. „Dobrovolnost“ podpisu smlouvy, uzavřené v jazyce, kterému podepisující často nerozumí, pod tlakem zprostředkovatelů a na základě zavádějících slibů civilní práce, těžko obstojí jako svobodné a informované rozhodnutí. Jde spíše o poslední článek řetězce, který začíná chudobou a beznadějí v zemi původu a končí zákopem na východě Ukrajiny.

Systém, který zasahuje 135 zemí

Případ Panamy není izolovanou epizodou. Podle údajů, které postupně zveřejňuje ukrajinský Koordinační štáb pro otázky zacházení s válečnými zajatci, Rusko od začátku plnohodnotné invaze naverbovalo do svých řad desítky tisíc cizinců ze 135 zemí světa. K jaru 2026 hovořily ukrajinské zdroje o více než 27 tisících zdokumentovaných případech, přičemž samotná ruská strana podle ukrajinské rozvědky plánovala do konce roku 2026 nabrat dalších přibližně 18 500 cizích státních příslušníků. Připočteme-li k tomu tisíce vojáků pravidelné armády KLDR, nasazených v ruském Kurské oblasti a v posledních měsících i přímo proti ukrajinským jednotkám, dostáváme se k číslu, které se blíží čtyřiceti dvěma tisícům lidí — občanů států, jež s ruskou agresí oficiálně nemají nic společného.

• Nejméně 15 občanů Panamy bylo podle tamního ministerstva zahraničí naverbováno do ruské armády, část je mrtvá nebo nezvěstná.
• Rusko od roku 2022 zapojilo do bojů cizince ze 135 států světa.
• Kombinací zahraničních náborů a jednotek KLDR dosahuje počet zahraničních bojovníků na ruské straně řádu desítek tisíc osob.
• Hlavním zdrojem latinskoamerických žoldnéřů zůstává Kuba, jejíž občané dostávají nabídky výdělku kolem dvou tisíc dolarů měsíčně a zjednodušeného ruského občanství.

Kuba jako vzor náborové sítě v Latinské Americe

Zatímco Panama je v regionu nový a poměrně malý případ, hlavním zdrojem latinskoamerických bojovníků pro Rusko dlouhodobě zůstává komunistická Kuba. Podle zjištění novinářských investigací i amerických zpravodajských odhadů se počet Kubánců bojujících na ruské straně pohybuje v řádu tisíc až několika tisíc osob — a některé odhady americké administrativy stavějí Kubu v tomto ohledu na roveň Severní Koreji. Náborovým lákadlem je stejně jako u Panamců výplata kolem dvou tisíc dolarů měsíčně, tedy mnohonásobek běžného kubánského platu, spolu s příslibem ruského pasu a pravidelnou dovolenou. Skutečnost, jak dokládají výpovědi zajatých i navrátivších se Kubánců, bývá odlišná: bojové nasazení v první linii bez adekvátního výcviku a s vysokou mírou úmrtnosti.

Zahraniční bojovníci nejsou pro Kreml partnery, ale spotřebním materiálem — jejich životy jsou levnější než životy ruských občanů, a to je z pohledu ruského velení jejich hlavní hodnota.

Proč na tom Kremlu záleží

Masové využívání zahraničních náborářů má pro Moskvu více výhod najednou. Umožňuje doplňovat řady armády, aniž by bylo nutné vyhlašovat další vlny mobilizace mezi ruskými občany, což by prohlubovalo domácí nespokojenost. Zároveň jde o ekonomicky výhodnější řešení, protože odškodnění a výplaty cizincům bývají nižší než náklady spojené s vlastními vojáky. A konečně, ztráty mezi cizinci — na rozdíl od ztrát mezi ruskými občany — nevyvolávají v ruské společnosti srovnatelný politický tlak. Přesně to z nich dělá, jak ukazuje i panamský případ, snadno nahraditelný a levný lidský zdroj, nikoli rovnocenné bojovníky.

Pro Českou republiku a další státy Evropské unie má tento vývoj přímý význam. Náborové sítě, které se prokazatelně pohybují mezi Blízkým východem, Afrikou, Latinskou Amerikou i postsovětským prostorem, využívají stejné nástroje — sociální sítě, soukromé zprostředkovatele, ruská velvyslanectví a takzvané „ruské domy“ v zahraničí — jaké mohou být zneužity i vůči občanům členských států EU. Případ Panamy tak není jen vzdáleným příběhem z Latinské Ameriky, ale ukázkou fungování globální infrastruktury, kterou Kreml buduje k pokrytí vlastních válečných ztrát na úkor občanů zemí, které s válkou na Ukrajině nemají nic společného.

Autor: Peter Jelen