„Krym je náš!“ Cesta od euforie k prozření.

Krym

Krym. Ukrajinský poloostrov s bohatou historií sahající mnoho tisíc let má na svém území jedinečné historické a architektonické památky, omývané vodami dvou moří, překvapující úžasně krásnou krajinou, která nejen potěší oko a uzdraví duši, ale má také skutečný léčivý účinek.

Každý rok sem přijíždějí miliony turistů relaxovat, dýchat zázračný vzduch a nabrat sílu na celý příští rok. Ceny, které jsou v porovnání s černomořskými letovisky sousedního Ruska několikanásobně nižší, vypadají pro turisty atraktivně. Takhle žije tento poloostrov. Přesněji řečeno, žil. Do začátku roku 2014. 20. února téhož roku se na Krymu objevili „zelení mužíčci“. A život krymského lidu byl rozdělen na „před“ a „po“.

Později Putin připouští, že zabavení Krymu provedla armáda Ruské federace a 14. února to byla „sebeobrana Krymu“. Zabavení parlamentu, převzetí kontroly nad kritickou infrastrukturou, referendum o nezávislosti a připojení k Ruské federaci.

Vnější důvody

S ohledem na situaci, která se v té době v Kyjevě vyvinula (porevoluční situace, útěk prezidenta Janukovyče, prázdná pokladna, téměř úplná absence státních řídících orgánů a armády), plus nerozhodnost dočasného vedení země (které nikdy nevydalo rozkaz jednotkám rozmístěným na poloostrově bránit zabavení Krymu Ruskem což proběhlo prakticky bez odporu.

To znamenalo začátek nové éry v poválečné Evropě. Poprvé, po skončení druhé světové války, v samém středu evropského kontinentu, jeden stát odhryzl kousek území svého souseda a pošlapal všechny právní normy civilizovaného světa! Proč musel Putin spáchat takový zločin?

Odpověď na tuto otázku je jednoduchá a zároveň není jednoznačná. Některá fakta leží na povrchu, některá jsou ukrytá v zákulisí Kremlu.
Jedním z cílů ruské agrese bylo podkopat ukrajinskou ekonomiku s cílem oslabit Ukrajinu jako stát. Podle mezinárodních analytiků také hrály roli Putinovy ​​globální ambice sbírat země bývalého SSSR a oživení ruské imperiální moci.

  Moskva je hrozbou pro světovou bezpečnost. Valné shromáždění OSN. Volby v Ruské federaci.
Vnitřní důvody

Ale za vnějšími důvody jsou také vnitřní. V ruské společnosti rostla nespokojenost s obrovskými výdaji na olympijské hry v Soči. Jednalo se o nejdražší zimní olympijské hry v historii. Stáli pro Ruskou federaci 50 miliard dolarů!

Pro srovnání: předchozí zimní olympijské hry – Vancouver-2010, stály pro Kanaďany 7 miliard, Turín-2006, Italové 4,2 miliardy a Američané utratili jenom 1,7 miliardy na zimních olympijských hrách v roce 2002. dolarů !!! Rozdíl je působivý! Kreml zahájil agresi proti Ukrajině, aby odvrátil pozornost od tak obrovských výdajových a korupčních skandálů spojených s přípravou her.

Jedním z hlavních motivů, které vedly vůdce Ruské federace k agresi, se však nazývá opozice vůči rozšiřování severoatlantické aliance na východ. Někteří dokonce ospravedlňují kroky ruského vůdce tím, že kdyby Putin nevstoupil na Krym, už by tam byla základna NATO! Ačkoli ve skutečnosti to bylo agresivní chování Kremlu na ukrajinském Krymu, které donutilo alianci přijmout další opatření k posílení její vojenské přítomnosti ve východní Evropě a západní země uvalily sankce na Ruskou federaci.

A sankce mají hmatatelný účinek. Bravado Kremlu o jejich neefektivnosti je každým rokem tišší. A i když obyčejní Rusové již stále jasněji cítí, že je poloostrov osobně příliš drahý, ruské vedení plně chápe vážnost situace. Když mluvíme o „ceně za„ Krym je náš! “ poté to začalo pouze s přímými náklady 2,5 miliardy dolarů ročně. A toto číslo každým rokem roste.

Odhady analytiků o nepřímých ztrátách Ruské federace z okupace Krymu se však pohybují od 10 do 50 miliard dolarů ročně! Krym se stává jedním z nejvíce dotovaných teritorií v Rusku. Leonid Gozman, vůdce jednoho ze sociálních hnutí Ruské federace, o tom hovořil velmi přesně: „Stále více lidí chápe, že za to platíme velmi draho, že cena je naprosto obludná“.

  Klaus se pokouší zbavit odpovědnosti za to, jak naletěl válečnému zločinci a sadistovi Putinovi
Snahy o zrušení sankcí 

Kreml vidí východisko ze situace ve zrušení sankcí. K dosažení tohoto cíle se Moskva snaží ze všech sil „legitimovat“ skutečnost, že došlo k anexi Krymu. Vynakládají se na to obrovské zdroje, všechny možné kanály jsou propojeny, je využita každá příležitost.

Na Krymu se tedy snaží vytvářet weby pro obchodní fóra, pořádat kulturní a sportovní akce. snaží se ukázat otevřenost a legitimitu, a co je nejdůležitější, zájem o svět. Příchod jakéhokoli zahraničního úředníka, sportovce nebo podnikatele na poloostrov je široce pokryt jak v místním, tak v celostátním ruském tisku, což vytváří dojem plnohodnotné spolupráce krymských úřadů s civilizovaným světem. Ale takové návštěvy jsou soukromé a nemají nic společného s mezistátními vztahy.

Na podporu plánů Kremlu bylo před několika lety založeno mezinárodní sdružení Přátelé Krymu, které otevřeně deklarovalo své cíle: uznání ruské anexe poloostrova a zrušení sankcí. Tato organizace zahrnuje zástupce z 30 zemí. Jedná se o podnikatele a politiky z Evropy, Ameriky a Asie, kteří propagují myšlenku, že neexistuje okupace a Rusko udělalo správnou věc. Tito lidé jako politici již nejsou ve svých zemích relevantní a téma Ruska jim pomáhá se stát relevantními. Na druhé straně podnikatelé dostanou příležitost vydělat tam, kde ostatní pohrdají.

UNESCO a Krym

Další pokus o legalizaci okupace Krymu provádí Ruská federace prostřednictvím UNESCO. Zejména přidáním na seznam světového dědictví kulturních památek vázaných na Rusko, ale umístěných na okupovaném Krymu a podle zákonů mezinárodního práva patřících na Ukrajinu.

Rovněž je nastolena otázka uspořádání nového referenda za účasti pozorovatelů z Evropy. Připomeňme, že formálním důvodem, proč Kreml připustil Krym do Ruské federace, byl výsledek referenda konaného pod kontrolou ruské armády, při absenci nezávislých pozorovatelů, u nichž se drtivá většina obyvatel poloostrova údajně vyslovila pro „znovusjednocení s Ruskem“.

  Politolog o volbách: Babiš nahrál koalici na smeč

Kromě ekonomických se stále více odlišují i ​​další otázky. Zejména tématem lidských práv na okupovaném Krymu je neustálý tlak na krymské Tatary (mimochodem, kteří jsou domorodými obyvateli poloostrova), což vůdci Mejlis opakovaně uváděli na mezinárodních fórech na různých úrovních.

Nedostatek čerstvé vody na poloostrově

Samostatným tématem je nedostatek čerstvé vody. Rusko nedokázalo poskytnout obyvatelům Krymu tento přírodní zdroj (podle mezinárodního práva jsou za to odpovědné okupační orgány). Apogee v této věci bylo nedávné prohlášení „hlavy“ Krymu Aksyonova, že obyvatelé poloostrova budou nuceni „odkoupit“ studny. Motivoval to tím, že: „Zásobování vodou je společná povinnost a voda je strategickou surovinou, nikoli něčím majetkem.“

Výsledek pro Ruskou federaci je zklamáním. A metody, kterými se Kreml dostane ze situace, budou jako vždy obezřetné, cynické a agresivní. A je velmi důležité, aby svět pochopil, s kým má co do činění. Nakonec Evropa jednou mlčela a pokusila se notoricky známého diktátora uklidnit podepsaným dokumentem, který ústy jednoho z vůdců prohlásil: „To je mír pro celou generaci.“ Takže na milost a nemilost agresora byly dány malé Sudety, které se staly prologem velké války! Pamatujte si to!

Autor: Franz Hartmann

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com