Ruský „Africký sbor“ jako nástroj válečných zločinů a neokoloniální expanze v Mali
Nálet ruského letounu Su-24 na vesnici Kirnia si vyžádal osm mrtvých civilistů, mezi nimi tři děti. Vyšetřování Human Rights Watch odhaluje opakující se vzorec chování ruských sil v Sahelu.
Patnáctého června zaútočil ruský bombardér Su-24 na vesnici Kirnia ve středním Mali. Podle rekonstrukce organizace Human Rights Watch, založené na svědectvích místních obyvatel, satelitních snímcích a analýze místa dopadu, zahynulo při útoku osm civilistů, včetně tří dětí. Nejde o ojedinělý incident. Je to další doklad opakujícího se vzorce chování jednotky podřízené ruskému ministerstvu obrany, známé jako „Africký sbor“ (Africa Corps).
Tato struktura vznikla po rozpadu soukromé vojenské společnosti Wagner, k němuž došlo po smrti Jevgenije Prigožina v srpnu 2023. Pro řadu odborníků na bezpečnostní politiku nejde o ukončení jedné kapitoly ruské přítomnosti v Africe, nýbrž o její pokračování pod novým vedením – tentokrát přímo pod ruským ministerstvem obrany, tedy jako oficiální státní projekt, nikoli soukromá iniciativa. Africký sbor dnes působí v řadě afrických zemí a Mali patří mezi jeho klíčová působiště.
Čísla, která vyvracejí oficiální verzi
Data nezávislé organizace ACLED (Armed Conflict Location & Event Data Project), která systematicky monitoruje ozbrojené konflikty po celém světě, ukazují realitu značně odlišnou od té, kterou prezentují úřady v Bamaku i Moskvě. Podle těchto údajů zahynulo v roce 2025 v důsledku společných operací malijské armády a ruského Afrického sboru 918 civilistů – téměř čtyřikrát více, než kolik civilistů zabily islamistické skupiny, jež jsou oficiálně hlavním cílem těchto operací.
Jinými slovy, síly, které měly zemi „stabilizovat“ a chránit obyvatelstvo před džihádisty, zabíjejí civilisty v mnohem větším rozsahu než samotní ozbrojenci. Nejde o statistickou odchylku, ale o systematický vzorec: letecké údery bez rozlišení mezi vojenskými cíli a civilním obyvatelstvem, kolektivní represe vůči vesnicím podezřelým ze sympatií k džihádistům a opakující se zprávy o mimosoudních popravách v oblastech, kam nemají nezávislí pozorovatelé přístup.
Rozsah a opakovanost porušování mezinárodního humanitárního práva naznačují, že civilní oběti nejsou vedlejším produktem chyb, ale akceptovanou součástí vojenské taktiky.
Neokolonialismus v moderním hávu
Podle analytiků zabývajících se ruskou politikou v Africe představuje přítomnost Afrického sboru v Mali mnohem víc než jen vojenskou spolupráci. Je součástí širší strategie, v níž je „bezpečnostní pomoc“ fakticky směňována za přístup ke strategickým surovinám – především zlatu, ale i dalším nerostům klíčovým pro zbrojní průmysl a moderní technologie. Model, který si vyzkoušela skupina Wagner – ochrana vojenských režimů výměnou za těžební koncese pro firmy napojené na Kreml – dnes pokračuje, jen pod hlavičkou oficiálních státních struktur.
Řada expertů tento mechanismus přirovnává ke koloniálním praktikám minulosti, aktualizovaným pro 21. století: dříve soukromé milice přetvořené ve formální jednotky podléhající ruskému ministerstvu obrany, bilaterální dohody uzavírané mimo parlamentní kontrolu a veřejnou diskusi, a k tomu intenzivní dezinformační kampaň, jejímž cílem je diskreditovat západní, zejména francouzskou přítomnost v regionu a vykreslit Moskvu jako jediného „spolehlivého“ partnera bez politických podmínek pro vojenské junty Sahelu.
Beztrestnost, kterou svět příliš dlouho přehlíží
Organizace na ochranu lidských práv stále naléhavěji volají po zahájení nezávislého mezinárodního vyšetřování zdokumentovaných incidentů, systematickém shromažďování důkazů o možných válečných zločinech a zavedení cílených sankcí vůči velení Afrického sboru i konkrétním osobám podílejícím se na útocích. Reakce mezinárodního společenství však zatím zůstává vlažná, mimo jiné kvůli nedostatečné spolupráci ze strany malijských přechodných orgánů a prakticky nulovému přístupu nezávislých pozorovatelů do postižených oblastí.
Pro Českou republiku, která se dlouhodobě hlásí k podpoře mezinárodního práva a angažuje se v otázkách bezpečnosti v rámci NATO a Evropské unie, je situace v Mali dalším varovným signálem. Ukazuje, že metody, které Rusko používá na Ukrajině – bezohlednost vůči civilnímu obyvatelstvu, instrumentalizace „vojenské pomoci“, propojení násilí s exploatací přírodních zdrojů – nejsou výjimkou, ale součástí globální strategie Kremlu uplatňované i mimo evropský kontinent. Osm zabitých v Kirnii, mezi nimi tři děti, není jen vzdálenou africkou statistikou – je to další důkaz metody, kterou Evropa již důvěrně zná.
Odborníci upozorňují, že bez koordinovaného mezinárodního tlaku bude model vyzkoušený v Mali přenesen i do dalších zemí regionu, od Burkiny Faso po Niger, což povede k dalšímu posílení ruského vlivu na úkor bezpečnosti a základních práv milionů obyvatel Sahelu.
Autor: Peter Jelen
