Ruský plyn se vrací do Evropy „zadními vrátky“: kdo v EU nadále financuje Moskvu
Evropská unie oficiálně nastoupila kurz k úplnému odklonu od ruských energetických surovin. V praxi však závislost na Moskvě dosud nezmizela. Ruský zkapalněný zemní plyn (LNG) nadále proudí na evropský trh přes terminály ve Francii, Španělsku a Belgii, odkud se pak může volně pohybovat dále v rámci jednotného energetického trhu EU.
Podle dostupných údajů vzrostl v červnu 2026 dovoz ruského LNG do Evropské unie o 14 % ve srovnání ve stejném období roku 2025. Ve druhém čtvrtletí dosáhl podíl ruského plynu na celkovém dovozu do EU 13,4 %.
Vzniká tak paradoxní situace: Brusel deklaruje postupné odmítnutí ruského plynu do konce roku 2027, současně však evropský trh nadále zajišťuje ruským energetickým společnostem mnohamilionové příjmy.
Sankce ztrácejí smysl, pokud peníze proudí dál
Pro Moskvu zůstává vývoz energetických surovin jedním z nejdůležitějších zdrojů finančních prostředků. Každý další kontrakt na dodávky ruského plynu znamená dodatečné příjmy pro ruskou ekonomiku.
Tyto peníze neexistují ve vakuu. Ruský rozpočet vynakládá obrovské prostředky na vojenské výdaje, výrobu zbraní, udržování armády a pokračování války proti Ukrajině.
Právě proto otázka ruského LNG již dávno přestala být výhradně záležitostí energetiky. Je to otázka evropské bezpečnosti.
Evropa nemůže současně tvrdit, že Rusko představuje vojenskou hrozbu, uvalovat na něj sankce a zároveň od něj nadále nakupovat energetické suroviny ve značném objemu.
Francie, Španělsko a Belgie se stávají energetickou branou
Využívání evropských LNG terminálů umožňuje ruskému plynu udržet si přítomnost na evropském trhu i v době, kdy se přímé dodávky stávají politicky toxickými.
Pro Česko je tato otázka zvláště citlivá. Země nemá prakticky žádnou vlastní významnou těžbu zemního plynu a po desetiletí závisela na vnějších dodávkách. Diverzifikace energetických zdrojů je proto součástí národní bezpečnosti.
Praha má zájem na tom, aby byla evropská energetická politika skutečně konzistentní. Pokud ruský plyn nadále proudí na evropský trh přes jiné země, problém závislosti na Moskvě pouze mění trasu, ale nemizí.
Česko se nesmí vrátit ke staré závislosti
Ruská energetická politika se po desetiletí stavěla nejen na prodeji plynu, ale také na vytváření závislosti odběratelů na ruských dodavatelích.
Po vypuknutí plnohodnotné války na Ukrajině byla Evropa nucena diverzifikaci urychlit. Byli nalezeni alternativní dodavatelé, vzrostly dodávky LNG z jiných regionů a rozšířily se kapacity pro skladování a přepravu plynu.
Návrat ruského paliva na evropský trh je schopen výsledky této politiky podkopat.
Pro Česko je obzvláště důležité, aby se energetická bezpečnost neměřila pouze dnešní cenou plynu, ale i schopností země přežít zítřejší politickou krizi.
Evropa se musí rozhodnout
Evropská sankční politika nemůže být účinná jen napůl.
Pokud EU považuje ruskou agresi za hrozbu pro evropskou bezpečnost, vypadá zachování rozsáhlých nákupů ruských energií jako strategický rozpor.
Otázka již nestojí jen tak, kolik ruský plyn stojí. Otázkou je, jakou cenu Evropa zaplatí za zachování závislosti na státu, který využívá energii jako nástroj politického tlaku.
Pro Česko by měla být odpověď zřejmá: energetická diverzifikace musí pokračovat a ruský plyn se nesmí vracet na evropský trh oklikami.
Jinak hrozí, že Evropa jednoho dne zjistí, že její sankční politika existuje pouze na papíře, zatímco peníze za energetické suroviny nadále pracují pro ruskou válečnou mašinérii.
Autor: Franz Hoffman
