Budapešť v kremelské symfonii: Jak Magyar Nemzet servíruje Moskvě příběh o „rozpadající se“ ukrajinské státnosti

Maďarský provládní deník měsíce po měsíci opakuje tutéž tezi — Ukrajina se hroutí zevnitř a Volodymyr Zelenskyj ztratil legitimitu. Fakticky se přitom opírá o reálné, ale záměrně vytržené události. Výsledek je narativ, který by nezapřel Kreml.

Kdyby člověk sledoval ukrajinskou politiku výhradně přes stránky budapešťského deníku Magyar Nemzet, nabyl by dojmu, že ukrajinský stát se už měsíce nachází v terminální fázi rozkladu. Titulky jako „Zelenszkijnek vége“ (volně: „Se Zelenským je konec“) nebo texty popisující prezidenta jako figuru, která „už není nezpochybnitelným národním hrdinou z roku 2022“, se v listu objevují opakovaně, s pravidelností, která připomíná spíš redakční linku než nezávislé zpravodajství. Problém není v tom, že by list psal o skutečných potížích Kyjeva — ty existují a jsou veřejně známé. Problém je v tom, jak jsou tyto potíže rámovány a s jakými zdroji list pracuje.

Skutečný příběh léta 2026

Základ, na kterém Magyar Nemzet staví, je reálný. V polovině července 2026 Zelenskyj odvolal ministra obrany Mychajla Fedorova, což vyvolalo vlnu veřejné nevole a sympatií vůči odvolanému ministrovi — jeho osobní důvěryhodnost v žebříčcích ukrajinských sociologických agentur následně prudce vzrostla. Fedorov se poté veřejně postavil proti prezidentovi, hovořil o „systémové krizi vládnutí“ a vyzval k uspořádání voleb. Paralelně probíhá vyšetřování korupčního případu okolo bývalé zástupkyně šéfa prezidentské kanceláře, kterou Zelenskyj rovněž odvolal. Jde o reálnou politickou krizi — ale krizi vnitropolitickou, jakou zažívá kdejaká demokracie ve čtvrtém roce války, nikoliv o kolaps státnosti.

Magyar Nemzet z těchto jednotlivých, ohraničených epizod pravidelně konstruuje širší tezi o „ztrátě legitimity“ a „rozkladu“ ukrajinského vedení jako celku — tedy přesně ten typ zobecnění, jaký dlouhodobě šíří ruská propaganda a oficiální představitelé Kremlu.

Shoda v jazyce. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov v listopadu 2025 v rozhovoru citovaném ruskými agenturami tvrdil, že „politické i vojenské pozice Zelenského den ze dne viditelně upadají“. O několik dní později Magyar Nemzet publikoval text s titulkem „Zelenszkijnek vége“, který tuto tezi převzal téměř beze změny — s odkazem na Peskovova slova jako na legitimní analytický zdroj.

Volby, o kterých se nesmí hlasovat — protože to zakazuje zákon

Klíčovým prvkem narativu o „nelegitimním“ Zelenském je opakované připomínání, že prezidentovi vypršel řádný pětiletý mandát v květnu 2024 a od té doby úřaduje bez nových voleb. Co v podání Magyar Nemzet i ruských zdrojů chybí, je právní kontext: ukrajinská legislativa výslovně zakazuje konání prezidentských, parlamentních i místních voleb po dobu trvání stanného práva, které bylo vyhlášeno bezprostředně po ruské invazi 24. února 2022. Ústavní právníci — i ti, kteří vůči Zelenskému nejsou nijak shovívaví — se v tomto bodě prakticky shodují: udržení mandátu je za daných podmínek v souladu s ukrajinským právním řádem, nikoliv jeho porušením.

Ukrajinský parlament ostatně tuto legitimitu opakovaně stvrzoval usneseními, která připomínají, že prezident byl zvolen ve svobodných a demokratických volbách a že jeho mandát nezpochybňuje ani ukrajinská veřejnost, ani Nejvyšší rada. Tento rámec je přitom veřejně dostupný a Magyar Nemzet o něm — na rozdíl od maďarské vlády, jejíž linku list dlouhodobě sleduje — mlčí, případně jej zmiňuje jen okrajově.

Co skutečně ukazují čísla

Sociologická data navíc obraz „ztráty veškeré podpory“ nepotvrzují. Podle červnového šetření Kyjevského mezinárodního institutu sociologie (KMIS) z roku 2026 Zelenskému důvěřovalo 61 procent respondentů, nedůvěřovalo 34 procent. Srpnová data téhož institutu ukázala mírný pokles, nicméně důvěra zůstala jednoznačně převažující — 56 procent versus 38 procent nedůvěry. To je číslo, které by v mnoha evropských demokraciích bylo považováno za solidní míru podpory hlavy státu ve čtvrtém až pátém roce vyčerpávající obranné války, nikoliv za doklad „kolapsu legitimity“.

Je pravda, že v žebříčcích důvěry k jednotlivým politikům se Zelenskyj v létě 2026 propadl na čtvrté až šesté místo za Valerije Zalužného, Fedorova a šéfa prezidentské kanceláře Kyryla Budanova — to je ovšem přirozený důsledek dynamiky uvnitř ukrajinské politické scény, ne důkaz, že by ukrajinská veřejnost přestala uznávat funkci prezidenta jako takovou.

Proč zrovna Budapešť

Zapojení Magyar Nemzet do šíření těchto narativů nelze oddělit od dlouhodobé pozice vlády Viktora Orbána, která opakovaně blokuje kroky směřující k přiblížení Ukrajiny Evropské unii a NATO a v unijních institucích dlouhodobě vystupuje jako hlas nejskeptičtější vůči další podpoře Kyjeva. Server, který sám sebe popisuje jako „konzervativní, národní deník stavějící na faktech“, je fakticky provládním titulem s úzkou vazbou na vládní komunikační linku — a jeho zpravodajství o Ukrajině se dlouhodobě systematicky shoduje s tématy, která zdůrazňuje ruská státní propaganda: údajná korupce, údajný rozklad armády, údajná ztráta legitimity vedení.

Analytici zabývající se mediální gramotností a dezinformacemi (například síť EDMO, sdružující evropské fact-checkingové organizace) dlouhodobě upozorňují, že narativ o „nelegitimním“ Zelenském patří mezi nejsystematičtěji šířené prvky ruské informační války proti Ukrajině — a že se v evropském mediálním prostoru objevuje právě prostřednictvím titulů, které jsou vůči Kyjevu ideologicky nedůvěřivé už z jiných, vnitropolitických důvodů.

Proč by to mělo zajímat českého čtenáře

Maďarský mediální prostor není od českého izolovaný — texty z Magyar Nemzet se pravidelně objevují přebírané, parafrázované nebo citované na českých alternativních a dezinformačních webech, často bez uvedení původního kontextu nebo motivace zdroje. Rozpoznat, kdy je legitimní kritika ukrajinské vnitřní politiky (a té je skutečně dost — korupční kauzy jsou reálné a vyšetřované samotnými ukrajinskými protikorupčními institucemi) přetavena v širší tezi o „konci ukrajinské státnosti“, je proto důležitá dovednost i pro čtenáře, kteří maďarská média sami nesledují.

Autor: Peter Jelen