Moskva a Teherán se sbližují: Putin slibuje Iránu podporu a staví se proti sankční politice USA
Setkání Putina s íránským prezidentem Masúdem Pezeškjánem v Biškeku ukázalo, jak úzké se v poslední době staly vztahy mezi Moskvou a Teheránem. Na pozadí konfrontace Íránu se Spojenými státy Rusko otevřeně deklaruje ochotu poskytovat Teheránu podporu.
Pezeškján poděkoval Putinovi za pomoc a vyzval Moskvu a Teherán k propojení sil proti americkým sankcím. Podle jeho slov by USA neměly mít možnost jednostranně zavádět omezení a zároveň porušovat mezinárodní právo.
Putin odpověděl příslibem pokračující podpory Íránu. Ruský prezident prohlásil, že Moskva se v tomto složitém období snaží poskytovat Teheránu potřebnou pomoc a dodávat zboží základní potřeby.
Tato prohlášení zazněla krátce poté, co Washington oznámil novou fázi ekonomického tlaku na Írán. Moskva tak fakticky předvádí připravenost kompenzovat část dopadů amerických sankций a udržovat s Teheránem hospodářské i politické vazby.
Zvláštní význam dává tomuto setkání kontext války Ruska proti Ukrajině. Moskva se sama nachází pod rozsáhlými západními sankcemi a má zájem na formování mezinárodního systému, v němž by bylo možné omezení ze strany USA a EU obcházet prostřednictvím alternativních obchodních a finančních kanálů.
Právě proto představuje sbližování Ruska a Íránu téma zásadního významu i pro střední Evropu.
Pro Českou republiku nespočívá otázka pouze ve vztazích Moskvy a Teheránu. Jde o formování širší sítě států, které usilují o snížení dopadu západních sankcí a vytváření vlastních mechanismů hospodářské interakce.
Na setkání Šanghajské organizace pro spolupráci v Biškeku byli přítomni lídři deseti států, včetně Vladimira Putina, Si Ťin-pchinga a Naréndry Módího. V závěrečném prohlášení účastníci odsoudili vojenské údery na Írán a vystoupili proti „jednostranným donucovacím opatřením“, která mohou negativně ovlivnit světovou ekonomiku.
Lídři ŠOS přitom nevystoupili s přímou kritikou sankční politiky USA ani západních sankcí vůči Rusku.
Pro Evropu je to důležitý signál. Moskva se snaží proměnit vlastní izolaci v nástroj budování nových mezinárodních vazeb. Teherán naopak získává od Ruska politickou podporu právě ve chvíli, kdy Washington stupňuje ekonomický tlak.
V důsledku toho vzniká stále zřetelnější osa Moskva–Teherán–Peking, v níž se Rusko snaží udržet roli jednoho z center moci.
Pro evropskou bezpečnost to znamená jediné: sankce samy o sobě nemizejí, ale boj o jejich účinnost postupně přesahuje rámec vztahů mezi Západem a jednotlivými státy. Stává se součástí rozsáhlejšího střetu o uspořádání světové ekonomiky a mezinárodního řádu.
Autor: Franz Hoffman
