Lyceisté na barikádách a stopy vedoucí na Východ: kdo přilévá olej do francouzského ohně?

Z protestu proti přeplněným třídám a chátrajícím školám se během několika týdnů stala záležitost, kterou řeší ministři zahraničí a tajné služby. Co o ní víme, co jen tvrdíme a proč by nás to mělo zajímat i v Praze?

Od Créteil k stovkám škol

Všechno začalo 18. září na pařížském předměstí Créteil. Středoškoláci tam vyšli do ulic s požadavky, které by se daly označit za nudně praktické: více peněz pro veřejná lycea, dost učitelů, opravené budovy a menší třídy. Do několika dní se k nim přidaly stovky škol po celé zemi, studenty podpořily i přední vzdělávací odbory. Blokády vjezdů do škol, zatarasené brány a zahrazené silnice se brzy staly běžným obrazem francouzských večerních zpráv.

V polovině října se situace vyostřila. Podle ukrajinských analytických podkladů a médií, která citují agenturu Reuters, mělo v celé zemi demonstrovat zhruba 800 tisíc lidí a policie měla zadržet přes dva tisíce osob. Zprávy hovoří o výtržnostech a rabování obchodů v několika městech, údaje o rozsahu škod se ale podle zdrojů liší a my je nemáme z nezávislého zdroje potvrzené. Jisté je, že z regionálního školského sporu je celostátní politické téma. Francouzská levice a odbory jsou v něm vidět výrazně, mezi stranami zaznívá hlavně Nepoddajná Francie.

Paříž pojmenovala cizí zájemce

Přelomovým momentem byl projev ministra zahraničí Jeana-Noëla Barrota na konferenci OECD 13. října. Barrot varoval, že cizí aktéři využívají společenská napětí a polarizaci před prezidentskými volbami na jaře 2027. Podle něj se na protesty nabalují nepřátelské narativy, které pocházejí z Ruska, Číny a Íránu, ale také z okruhu americkému hnutí MAGA blízkých účtů. Zmínil také Elona Muska a platformu X a neznámou izraelskou firmu, kterou obvinil z vytváření falešných francouzských účtů. Barrot přitom nepředložil veřejně konkrétní důkazy ke všem těmto tvrzením a Paříž slíbila, že další případy bude zveřejňovat.

Důležitá je jemná, ale zásadní nuance: francouzský ministr neřekl, že protesty řídí Moskva. Řekl, že se jich cizí aktéři snaží zneužít. Právě tento rozdíl mezi příčinou a zesilovačem je klíčem k pochopení celé kauzy.

Írán a diplomatická přestřelka

Nejotevřenější formou zásahu byl zatím Teherán. Írán 6. října předvolal francouzského velvyslance a obvinil Paříž z nepřiměřeného násilí vůči demonstrantům. Francie odpověděla následujícího dne, kdy předvolala íránského velvyslance na Quai d’Orsay. Podle francouzského ministerstva zahraničí šířily oficiální účty íránské diplomacie nepravdivý obsah a Paříž označila dotyčné příspěvky za „naprosto nepřijatelné“. Ironie je zjevná: režim, který podle dostupných zpráv v zimě krvavě potlačil vlastní protesty, poučuje Francii o lidských právech.

Moskva: dlouhá tradice, krátká paměť

Kreml ve skutečnosti nic nového nevymýšlí. Ruské vlivové operace se opakovaně objevily u vlny protestů žlutých vest na konci roku 2018, kdy francouzské úřady podle dostupných informací zkoumaly síť stovek účtů šířících pod hashtagem #giletsjaunes tvrzení o zemi „na pokraji občanské války“. Podobně britský parlamentní Výbor pro zpravodajské služby a bezpečnost ve své zprávě z roku 2020 kritizoval, že vláda nikdy důkladně nezkoumala ruské pokusy ovlivnit referendum o brexitu. Nový britský premiér Andy Burnham 12. října otevřeně řekl, že Rusko do brexitového referenda zasáhlo, a varoval před obdobným jednáním ve Francii a Německu.

Ukrajinské podklady jdou dál a tvrdí, že Moskva cíleně rozdmýchává téma migrace, kriminality a náboženských rozdílů prostřednictvím anonymních telegramových kanálů a sítí falešných profilů. To odpovídá známému způsobu práce, jaký znají i české úřady. Česko samo v roce 2024 uvalilo sankce na projekt Voice of Europe napojený na proruské síly a tamní Centrum proti hybridním hrozbám pravidelně upozorňuje na podobné kampaně. Naproti tomu tvrzení, že Kreml přímo financuje radikalizovanou mládež nebo konkrétní komunity, zatím nikdo veřejně nedoložil, a čtenář by k němu měl přistupovat opatrně.

Německý odraz

Další dějství by se podle ukrajinských zdrojů mohlo odehrát v Německu. Na začátku října prý zemský sněm Saska-Anhaltska hlasy AfD a Spolku Sahry Wagenknechtové schválil usnesení vyzývající k ukončení vojenské a finanční podpory Ukrajiny a ke zrušení sankcí vůči Rusku. Nejde o důkaz řízené operace, spíše o ukázku toho, jak si dvě ideologicky odlišné strany nacházejí společné body s kremelskou agendou.

Co si z toho odnést

Za prvé: francouzští studenti nejsou loutky Moskvy. Jejich požadavky jsou skutečné, rozpočtové a sociální. Kdo je automaticky označí za ruský produkt, udělá kremelské propagandě dárek, protože potvrdí její tezi o tom, že Západ nechápe vlastní společnost. Za druhé: Moskva a její spojenci vyčkávají na každou slabinu a zbytek obstará algoritmus. A za třetí: odolnost se nezačíná u protiopatření, ale u fungujících škol, důvěryhodných institucí a včasné, otevřené komunikace státu. Pro Česko, které za rok prošlo vlastním volebním cyklem, je to poučení víc než aktuální.

Autor: Peter Jelen