Jak by Orbán dobyl OSN: matematika Rady bezpečnosti a cena, kterou by zaplatila Evropa

Americký Wall Street Journal v neděli napsal, že administrativa Donalda Trumpa vybízí bývalého maďarského premiéra Viktora Orbána, aby se ucházel o post generálního tajemníka OSN, a že si od toho slibuje podporu Ruska a Číny. Nejde zatím o oficiální nominaci a sám Orbán se nevyjádřil. Přesto stojí za to projít, jak by taková volba fungovala, proč na ní Moskva s Pekingem získávají a co by to znamenalo pro Evropu.

Co deník píše

Podle článku, který cituje zdroje ze tří zemí, se při jednáních o nástupci Antónia Guterrese, jehož mandát vyprší 31. prosince, američtí činitelé opakovaně zmiňovali, že hledají „někoho, jako je Orbán“. Ruští a čínští protějšky s tím údajně souhlasily a Washington pak myšlenku přednesl přímo Orbánovi. Jeden z amerických představitelů ho označil za „vysněného konzervativního kandidáta hnutí MAGA“. Ministerstvo zahraničí podle deníku počítá s osmi až deseti hlasy z patnácti členů Rady bezpečnosti. Orbán se podle zdrojů o nabídce zamýšlí, ale nechce vstoupit do hry bez záruky úspěchu.

Jak se generální tajemník vybírá

Generálního tajemníka jmenuje Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti. Kandidát potřebuje devět z patnácti hlasů a nesmí narazit na veto žádného z pěti stálých členů. Právě tady se ukazuje váha celé zprávy. Pokud by Spojené státy, Rusko a Čína tlačily týmž směrem, bylo by pro ostatní členy velmi obtížné jejich dohodu zablokovat. Zdroje deníku to shrnují prostě: když se tyto tři mocnosti v Radě shodnou, obvykle svého cíle dosáhnou. Evropské země, které mají v Radě jen omezené zastoupení, by pak byly postaveny před hotovou věc.

Co by Moskva a Peking získaly

Generální tajemník nemá armádu ani právo vetovat, ale má vliv, který se snadno podceňuje. Stanoví priority sekretariátu, jmenuje své nejbližší spolupracovníky, rozhoduje, zda a jak hlasitě pojmenuje porušení Charty, a nabízí „dobré služby“ ve chvílích krize. V době, kdy je Rada bezpečnosti paralyzována vzájemnými vetem, by měl Kreml v čele organizace vstřícného partnera, jehož podpora by ho nestála téměř nic. Diplomaté, které cituje americký list, se proto obávají, že by se funkce mohla změnit v obhájce Vladimira Putina a dalších autoritářských vůdců. Samotný fakt, že se o takové variantě uvažuje s Moskvou a Pekingem u jednoho stolu, by měl být varováním.

Sankce jako zkouška důvěry

Orbánovy předchozí kroky navíc vyvolávají otázku, zda by byl připraven používat tvrdé mezinárodní mechanismy reakce na agresi. Od roku 2022 zdržoval, rozmělňoval nebo podmiňoval protiúsilí vůči Rusku, vyjednal výjimky pro ropu z ropovodu a prohluboval energetickou spolupráci s Moskvou, včetně jaderné s Rosatomem u elektrárny Paks. Generální tajemník sankce neukládá, ale má být strážcem Charty OSN, která zakazuje použití síly proti územní celistvosti států. U člověka, který roky vnímal odpověď na agresi hlavně jako obtíž k vyjednávání, vzniká oprávněná pochybnost, zda by za pravidla vystoupil i tehdy, když to bude nepohodlné.

Cena za Evropu: pověst a rozdělení

První dopad by byl reputační. Čelo OSN s evropským občanem by svět spojoval s Evropou, jenže Orbánův kurz v čele maďarské vlády byl s hodnotami, které EU deklaruje, v rozporu. Evropský parlament proti Maďarsku už v roce 2018 zahájil řízení podle článku 7 pro riziko porušování právního státu a v roce 2024 mu Soudní dvůr EU uložil vysokou pokutu za nedodržování azylových pravidel. Taková volba by dala argumenty těm, kdo naše zásady považují za prázdná slova.

Druhý dopad by byl politický. Orbán léta blokoval klíčová rozhodnutí Unie: od finanční a vojenské pomoci Ukrajině (podle části zpráv i půjčky ve výši 90 miliard eur) přes společnou migrační politiku po energetiku. Kandidatura podporovaná Washingtonem, Moskvou a Pekingem by členské státy rozdělila: buď se postavit proti kandidátovi z jedné z vlastních řad, nebo přijmout výsledek, který většina považuje za škodlivý. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski už uvedl, že nepředpokládá podporu Polska, a ukrajinský ministr Andrij Sybiha ironicky poznamenal, že Orbán by v OSN zúročil své „mistrovské dovednosti veta a vydírání“.

Co může Česko udělat

Praha nemá v Radě bezpečnosti rozhodující hlas, ale má kanály: spolupráci v rámci EU, vazby v severní a střední Evropě a hlas v Valném shromáždění, které volbu potvrzuje. Smysluplné je dvojí. Za prvé jasně a včas říci, že Orbánova kandidatura nemůže počítat s evropskou podporou, a to dřív, než se v Radě sečtou hlasy. Za druhé podpořit alternativy s manažerskou a diplomatickou zkušeností. Mezi zmiňovanými jmény se například objevuje emirátská diplomatka Lana Nusseibeh, o níž se píše, že nabírá na síle. Jak řekl jeden ze zdrojů deníku, ostatní kandidáti jsou „sekretáři“, Orbán by byl „generál“.

Zbývá připomenout, že celá věc je zatím na úrovni informací z anonymních zdrojů a není jisté, zda se Orbánovo jméno vůbec na kandidátní listině objeví. Právě proto je čas ptát se včas: chceme, aby klíč od organizace, která má udržovat mír, držel ten, kdo se v době největší bezpečnostní krize v Evropě po desetiletí držel zpátky?

Autor: Franz Hoffman