Moskva se snaží vrátit vojenského atašé do Bratislavy. Jeho kandidát má za sebou kontrarozvědku i misi na okupovaném Chersonsku

Slovensko od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu odmítalo akreditovat ruského vojenského atašé. Nyní Moskva žádá o agrément už pro druhého důstojníka – kapitána 1. hodnosti Maxima Verežana. O jeho osudu rozhodne vláda Roberta Fica a bezpečnostní experti upozorňují, že jde o rozhodnutí s dosahem daleko za slovenské hranice.

Druhý pokus Moskvy

Po únoru 2022 Bratislava souhlas s přítomností ruského vojenského atašé na tamním velvyslanectví nedala. Letos však Moskva svou snahu o obnovu vojenskodiplomatického zastoupení zintenzivnila. Nejprve navrhla kapitána 1. hodnosti Maxima Garičeva, jehož kandidaturu však Bratislava v srpnu neformálně označila za nepřijatelnou. Rusko se nevzdalo a v září požádalo o agrément pro dalšího důstojníka, kapitána 1. hodnosti Maxima Verežana. Pokud by jej vláda Roberta Fica schválila, měl by do Bratislavy dorazit v říjnu nebo listopadu 2026.

Po čtyřleté odmlce by šlo o výraznou změnu slovenské bezpečnostní politiky a o signál, že se obnovují vojenskodiplomatické kontakty s Moskvou, zatímco válka proti Ukrajině pokračuje.

Fico a „pragmatický dialog“

Návrat atašé souvisí s dohodou mezi premiérem Ficem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem o obnovení vzájemného vojenskodiplomatického zastoupení. Slovenské ministerstvo zahraničí rozhodnutí odůvodňuje snahou o výhradně „pragmatický dialog“ s Moskvou.

Ficův kabinet přitom vůči Rusku dlouhodobě vystupuje vstřícně a po změně moci v Maďarsku zůstává Slovensko jedinou zemí regionu otevřenou kontaktům s Kremlem. Ruským službám to otevírá další prostor ovlivňovat slovenský informační prostor a zjišťovat, jak funguje podpora Ukrajiny. Moskva se navíc podle analýzy snaží využít „okno příležitosti“ v letech 2026–2027: 24. října 2026 se na Slovensku konaly komunální a regionální volby a příští podzim čekají zemi volby parlamentní. O to citlivější je, že na vojenskodiplomatický post má nastoupit člověk se zkušenostmi z rozvědné, kontrarozvědné a sabotážní činnosti.

Kdo je Maxim Verežan

Verežan se narodil v roce 1980 v Dalněrečensku v Přímořském kraji a v ruské armádě slouží od roku 1997. Vystudoval Tichooceánský vojenskonámořní institut ve Vladivostoku a sloužil u Tichomořské flotily, mimo jiné na raketovém křižníku a torpédoborci. Později studoval na Vojenskonámořní akademii N. G. Kuzněcova, poté působil v Hlavním štábu námořnictva a na Ústředním velitelském stanovišti Generálního štábu ozbrojených sil RF.

Od konce roku 2013 do roku 2017 byl asistentem vojenskonámořního atašé na ruském velvyslanectví v Itálii. Po návratu absolvoval na Kuzněcovově akademii kurzy pro specialisty služby vojsk a bezpečnosti vojenské služby a v letech 2017–2024 zastával funkce ve Správě služby vojsk a bezpečnosti vojenské služby ruského ministerstva obrany. Donedávna vedl skupinu této služby ve Velitelství pozemních sil v Moskvě. Hodnost kapitána 1. hodnosti získal v roce 2018.

Italská stopa: agentka v Neapoli

Výmluvné je, že právě v době Verežanova působení v Itálii tam operovala agentka ruské vojenské rozvědky vystupující jako „Maria Adela Kuhfeldt Rivera“. Podle vyšetřování Bellingcat, Der Spiegel, The Insider a La Repubblica se ve skutečnosti jmenuje Olga Kolobovová. S legendou úspěšné podnikatelky a návrhářky šperků se usadila v Neapoli, kde sídlí Spojené velitelství sil NATO, otevřela si obchod a stala se součástí místního společenského života.

Zapojením do charitativní organizace Lions Club navázala osobní kontakty s pracovníky velitelství NATO, americkými vojáky i důstojníky ozbrojených sil Itálie, Německa, Belgie a dalších států Aliance. Pravidelně navštěvovala akce za účasti zástupců NATO a získávala přístup k lidem, kteří mohli disponovat služebními informacemi.

Podle autorů analýzy je s vysokou pravděpodobností Verežan o její činnosti věděl, případně se na její koordinaci podílel, například jako kurátor při předávání získaných informací ruské vojenské rozvědce. Slovenské bezpečnostní orgány by ho proto měly důkladně prověřit.

Epizody, které v životopise chybí

V oficiálním životopise, který Rusko předložilo slovenskému ministerstvu zahraničí, navíc nejsou zmíněny některé části jeho kariéry. V roce 2023, v době práce ve Správě služby vojsk a bezpečnosti vojenské služby, byl krátkodobě vyslán k 10. samostatné gardové brigádě speciálního určení, dislokované tehdy poblíž města Oleški v Chersonské oblasti. Podle analýzy tam využíval své odborné znalosti k rozvědné činnosti a filtračním opatřením na okupovaných územích Ukrajiny, tedy ke zločinům proti civilnímu obyvatelstvu.

Rizika nejsou abstraktní

Zkušenosti se sabotážními a rozvědnými operacemi odpovídají hrozbám, které dnes ruské tajné služby představují pro Evropu. Koncem srpna 2026 slovenská policie oznámila, že zabránila podpálení závodu ukrajinského výrobce dronů Skyeton v Haniske u Prešova. V noci na 3. září pak neznámí pachatelé z auta házeli zápalná zařízení na staveniště u sídel obranných firem Rohde & Schwarz a Helsing v Mnichově.

Podle německých tajných služeb tyto i další sabotáže řídí zvláštní útvar GRU Generálního štábu ozbrojených sil RF, který vybudoval rozsáhlou síť po celé Evropě. Pokud by ruský vojenský atašé začal v Bratislavě působit, mohlo by se Slovensko stát jedním z jejích klíčových uzlů. Rusko by tak získalo možnost vést skrytou činnost proti evropským státům z prostoru, který je součástí strategického prostoru EU i NATO.

Varování opozice i spojenců

Slovenská opozice i spojenci z NATO před krokem varují. Poslanec opoziční strany Progresivní Slovensko Tomáš Valášek vládu ostře kritizoval a upozornil, že ruský atašé by mohl provádět vlivové operace, koordinovat dezinformační kampaně, vyvolávat rozkol ve společnosti a manipulovat postoji občanů k Rusku.

Znepokojení vyjádřily také Německo a Spojené státy. Jejich vojenské atašé v Bratislavě vadí, že slovenská armáda používá techniku americké a německé výroby a její servis, dodávky i výcvik specialistů zemi vážou na partnery v NATO. „Slabý článek“ v bezpečnostním systému by podle nich ohrožoval ochranu informací, které si členové Aliance vyměňují. Oba státy podaly na ministerstvu obrany oficiální protest. Resort odpověděl, že ruského atašé nebude připouštět na akce, jichž se účastní akreditovaní zahraniční vojenští zástupci.

Co dál

Garičevovi Ficova vláda agrément odmítla po námitkách Slovenské informační služby. Bratislava to veřejně nekomentovala, podle médií však důvodem byly jeho vazby na ruské tajné služby a činnost v rozporu s Vídeňskou úmluvou. Stejným směrem by podle autorů analýzy měla jít i u Verežana, jenž má vazby nejen na ruské služby, ale i na agresi proti Ukrajině a válečné zločiny ruské armády. Odmítnutí by snížilo bezpečnostní rizika pro Slovensko a ukázalo, že je Bratislava připravena hájit společné zájmy spojenců v Alianci.

Autor: Peter Jelen