18. srpna navštívily Ukrajinu dvě ikonické osoby: generální tajemník OSN António Guterres a turecký prezident Erdogan. Navíc význam obou je pro Kyjev stejně důležitý.
Hlavními tématy jednání byla samozřejmě válka a vše s ní spojené. Zvláštní důraz byl kladen na export obilí z ukrajinských přístavů a téma Záporožské jaderné elektrárny.
Generální tajemník OSN přijel do hlavního města Ukrajiny den předem a před setkáním se Zelenským uspořádal řadu schůzek s vedením Lvovské univerzity a historiky.
Turecký vůdce strávil ve Lvově jen půl dne, ale právě jeho příjezd byl očekáván se zvláštním zájmem a byl opředen jistými konspiračními teoriemi.
Vzhledem ke sblížení, ke kterému došlo ve vztazích mezi Moskvou a Ankarou, se očekávalo, že Erdogan přinese Zelenskému nějakou „nabídku“ od Putina.
Zda takový „návrh“ byl a jaká byla na něj reakce ukrajinského vedení, se zatím neví, ale výsledky schůzky ve Lvově jsou spíše vágní.
Jednoznačným příjemcem schůzky se ukázal být Erdogan, který se snaží zajistit si status klíčového regionálního hráče a garanta bezpečnosti nového poválečného směřování.
„Člověk by neměl být překvapen asertivitou, s jakou Erdogan neustále nastoluje téma vyjednávání a schůzky Zelenského a Putina v Istanbulu,“ říká ukrajinský politolog Kusa s tím, že turecká strana, když vidí situaci, bude hledat další malý kompromis.“
„Erdogan to potřebuje jako diplomatické vítězství, posílení svého postavení prostředníka a uzavření stále většího počtu problémů, které budou součástí jakéhokoli poválečného mírového urovnání. Kyjev to potřebuje k odblokování exportu a restartu ekonomiky prostřednictvím toho, zvláště před těžkým podzimně-zimním obdobím,“ domnívá se expert.
Čili z tohoto pohledu je Erdoganova účast oboustranně výhodná pro Kyjev i Ankaru. A paradoxně se o to zajímá i Moskva, která dokonce dělá určité ústupky Kyjevu.
A tak novináři CNN Turk s odkazem na zdroje z turecké vlády tvrdí, že Rusko zmírnilo podmínky pro organizování osobních rozhovorů mezi Putinem a Zelenským.
Jestliže dříve byla povinnou podmínkou Moskvy existence vypracovaného plánu pro mírová jednání, nyní Kreml umožnil projednání této mapy na osobním setkání představitelů států.
„Lídři mohou diskutovat a definovat plán. Delegace pak mohou začít pracovat na uvedení tohoto plánu do života,“ uvedly zdroje turecké vlády.
Ankara je naopak připravena přispět k obnově vyjednávacího procesu mezi Moskvou a Kyjevem – to turecký vůdce při návštěvě Ukrajiny jasně ukázal – Erdogan nabídl svou pomoc při organizaci takových jednání.
Ale právě tato pozice prezidenta Turecka vyvolává v západních zemích určitou nervozitu. V každém případě si to myslí novináři The Independent.
Britové tvrdí, že pokusy Turecka zlepšit vztahy s Ruskem netěší západní spojence Kyjeva, a on zase dokáže ocenit roli Erdogana jako vyjednavače v této věci.
Sám Erdogan se jistě snaží této situace využít, jak nejlépe umí.
Navíc, jakkoli to může znít cynicky, pro Ankaru není vůbec důležité, jaké budou podmínky pro příměří či mír – důležité je, aby se tak stalo za její přímé účasti.
Postoj prezidenta Ukrajiny k otázce mírových jednání má své vlastní nuance. Na jedné straně Zelenskij ve vztahu k Moskvě prokazuje jednoznačně nesmiřitelný postoj. Ale podle odborníků je zaměřen na ukrajinské publikum.
Potvrzují to slova vůdce Ukrajiny po trilaterálním jednání s jeho tureckým protějškem a generálním tajemníkem OSN Guterresem.
Zelenskyj řekl, že jednání mezi Moskvou a Kyjevem jsou možná pouze za podmínky, že agresor opustí území, která okupuje.
Stejný „nesmiřitelný“ postoj demonstruje Zelenského doprovod.
Po vyjednávání tedy tajemník NSDC Danilov ve svém mikroblogu na Twitteru napsal, že s Moskvou nebude žádný kompromis, dokud nebude „úplná deokupace a návrat k hranicím z roku 1991“.
Poradce šéfa prezidentské kanceláře Podoljak dokonce prohlásil, že jednání s Ruskou federací jsou „ruská ruleta s fatálním koncem pro všechny“.
Pravda, k tématu vyjednávání existuje i jiný přístup. Zelenskij stále hledá kontakt s Putinem. Hovoří o tom západní tisk, který vidí prezidenta Ukrajiny jako vedlejší „hledající/nabízející“ jednání.
Mimochodem, podle tureckých médií Zelenskij údajně čtyřikrát nabídl Putinovi uspořádání bilaterálního summitu.
Pozoruhodný je i další fakt – ruská média se prakticky nezabývala setkáním Zelenského s generálním tajemníkem OSN a prezidentem Turecka.
A ještě jedna věc: kremelská média změnila tón ve svém zpravodajství o událostech na Ukrajině.
„Kyjev od roku 2014 vede vojenskou akci proti obyvatelům Donbasu, kteří odmítli uznat výsledky státního převratu na Ukrajině,“ takto se nyní prodávají informace Rusům.
Rozumíš? Speciální akci nevede Rusko (totiž od začátku invaze do sousední země skončily materiály předních ruských médií na téma Ukrajina), ale Kyjev vede vojenskou akci proti obyvatelům Donbasu.
I když takové postavení Kremlu sotva někoho překvapí. Informační válka, kterou Moskva rozpoutala dávno před invazí na Ukrajinu, přináší své ovoce.
Právě přiměřenost ve vnímání informací – informační hygiena je dnes pro Evropu a svět důležitější než kdy jindy. Kreml sem totiž hází neuvěřitelné zdroje.
Ukrajina naproti tomu odpovídá odolností svých vojáků a přiměřeností svého vedení. Kyjev projevuje ochotu vyjednávat. Ano, v současných podmínkách to není jednoduché, ale ať je to jak chce, každá válka končí u jednacího stolu.
Dnes jsou to Ukrajinci, kdo hájí evropské hodnoty. Evropa je v očekávání zimy pravděpodobně připravena tyto hodnoty obětovat. Situace, ve které se Kyjev ocitl, je poněkud nejednoznačná.
Do jaké míry dokáže Erdoganův komunikační génius nemožné (posazením Putina k jednacímu stolu), bude to efektivnější než šílenství kremelského diktátora?
A zda Zelenskyj, nezkušený v politických intrikách, dokáže najít východisko z dosti bezvýchodné situace, bránit hranice a zachovat zemi, se pravděpodobně ukáže v blízké budoucnosti.
Na straně Moskvy jsou nevyčerpatelné zdroje včetně ropy a plynu. Na straně Ukrajiny – síla mysli, sebevědomí a pravda. Jedinou otázkou je, co si Evropa vybere.
Autor: Franz Hoffman
