Zavřeno? Ne tak docela. Moskva v Kišiněvě stěhuje Ruský dům pod diplomatický deštník

Moldavsko se po letech vytrvalého tlaku zbavilo ruského kulturního střediska. Kreml ale nezvedl ruce. Místo uzavřených dveří dostal diplomatický štít, který může v Evropě udělat školu.

Čtvrtého července 2026 oficiálně skončil provoz Ruského střediska vědy a kultury, které se v Kišiněvě od roku 2009 označovalo jako Ruský dům. Moldavská vláda a parlament předtím ukončily platnost mezivládní dohody z roku 1998, na jejímž základě středisko fungovalo. Ministr kultury Cristian Jardan tehdy zdůvodnil krok tím, že Ruský dům slouží jako nástroj hybridního vlivu Kremlu. Řídí ho a financuje agentura Rossotrudničestvo, která je kvůli propagaci takzvaného „ruského světa“ na sankčním seznamu Evropské unie.

Kdo čekal, že tím příběh skončí, se mýlil. Ruské velvyslanectví v prohlášení oznámilo, že část funkcí centra převezme jeho kulturní oddělení, a to v rámci pravomocí, které diplomatickým misím přiznává Vídeňská úmluva z roku 1961. Zástupce Rossotrudničestva zůstává v budově velvyslanectví a podle šéfa agentury Igora Čajky půjde dál i výběr moldavských studentů na ruské univerzity v rámci vládních kvót. Právě tady se rodí to, čemu se dnes v Kišiněvě začíná říkat „Rezidence kulturního atašé ruského velvyslanectví“. Změnil se štítek, ne podstata.

Vídeňská úmluva jako kličky pro propagandu

Z právního hlediska je ten tah nepříjemně elegantní. Kulturní středisko, které stojí na mezivládní dohodě, lze vypovědět. Diplomatické zastoupení, jehož činnost se opírá o Vídeňskou úmluvu, vypovědět nelze. Stát může jednotlivé diplomaty vyhostit nebo jejich počet omezit, jenže tím se dostává do zcela jiné, politicky i právně citlivější roviny, než když zavírá instituci s jasným názvem a adresou.

Moskva tím v Moldavsku zkouší mechanismus, který lze přenést kamkoli jinam. Pokud se ukáže, že po uzavření ruského střediska stačí jeho agendu administrativně přesunout pod velvyslanectví, budou mít evropské vlády při dalších omezeních mnohem těžší práci. Moldavsko tak funguje jako laboratoř, kde se testuje, jak daleko lze obejít snahu o omezení ruských vlivových struktur, aniž by Rusko muselo vyměnit metody.

Kultura jako krytí

Je dobré vyslovit nepohodlnou věc nahlas: ruská kulturní střediska v evropských zemích nejsou jen místem, kde se vyučuje ruština a promítají filmy. Pro část z nich platí, že kulturní vývěsní štít poskytuje krytí pro činnost, která s kulturou nemá nic společného. Je to pohodlná fasáda pro navazování kontaktů, získávání informací a rozvoj sítí, o nichž rozhodují ruské zpravodajské služby.

Moldavsko má s ruskou diplomatickou přítomností hořké zkušenosti. V létě 2023 vyhostilo 45 ruských diplomatů a zaměstnanců velvyslanectví, které obvinilo ze špionáže. Předtím média upozornila na antény na střeše ruské ambasády, které podle zveřejněných zjištění umožňovaly odposlech. Česká veřejnost zná podobný scénář z případu Vrbětice, kde se za kulisou diplomatických a obchodních struktur ukrývaly operace ruské vojenské rozvědky GRU. Poučení je stejné: při hodnocení ruských „humanitárních“ institucí nestačí číst jejich webové stránky, je třeba sledovat, kdo je řídí a komu odpovídají.

Stipendia, výměny, výlety: investice na dvacet let

Nejcennější částí agendy, která zůstává, nejsou koncerty ani výstavy. Jsou to stipendia, vzdělávací výměny, kulturní akce a cesty do Ruska. Díky nim si Moskva může budovat dlouhodobé osobní vazby s lidmi, kteří se za deset nebo dvacet let stanou politiky, podnikateli, novináři či univerzitními profesory. Mladý člověk, který v Rusku získal bezplatné vzdělání, kontakty a pocit vděčnosti, bývá v pozdější kariéře přístupnější ruskému výkladu událostí.

Nejde o to, že každý absolvent je agentem. Jde o systematickou práci s budoucí elitou, jejímž cílem je vychovat prostředí, které bude prokremelské narativy vnímat jako normální a rozumné. Takový vliv se nedá snadno změřit a ještě hůř se mu čelí, protože se neprojevuje v jediném skandálu, ale v tisících drobných postojů.

Dům je zavřený, ale okno do moldavských univerzit a kuloárů zůstalo pootevřené.

Proč se to týká i nás

Moldavsko leží mimo Evropskou unii a NATO, ale sousedí s Rumunskem, tedy s členem obou organizací, a na jeho území stojí ruské jednotky v odtržené Podněstří. Každý ruský vlivový kanál v Kišiněvě je proto zároveň otázkou bezpečnosti východního křídla. Pokud Moskva udrží tamní humanitární vliv, získá další nástroj tlaku na zemi, která usiluje o členství v EU, a zároveň si ponechá nenápadný přístup k regionu, který má strategický význam pro celou Alianci.

Podněstří navíc dalo najevo, že je připravené Rusky dům přijmout, aby „čelilo snahám omezit přítomnost Ruska“. Kulturní vliv, který Kišiněv vypudil hlavními dveřmi, se tedy může vrátit okolo, přes oblast mimo kontrolu moldavské vlády.

Co by měla udělat Evropa

• Sledovat, zda se přesun funkcí Rusých domů pod velvyslanectví neopakuje v dalších zemích, a včas o tom informovat partnery.
• Připravit jednotný přístup k tomu, co je ještě „kulturní činnost“ diplomatické mise a co už je zahraniční ovlivňování.
• Nabídnout mladým Moldavanům reálnou alternativu: evropská stipendia, výměnné programy a podporu studia v EU.
• Podporovat nezávislá moldavská média a organizace, které umějí vlivové operace rozkrývat.

Moldavsko udělalo správný krok, když se rozhodlo ruské středisko zavřít. Jenže zavřít dům je jedna věc a zavřít cestu pro vliv druhá. Pokud to Evropa pochopí včas, nebude muset později řešit důsledky na vlastním území.

Čtvrtého července 2026 oficiálně skončil provoz Ruského střediska vědy a kultury, které se v Kišiněvě od roku 2009 označovalo jako Ruský dům. Moldavská vláda a parlament předtím ukončily platnost mezivládní dohody z roku 1998, na jejímž základě středisko fungovalo. Ministr kultury Cristian Jardan tehdy zdůvodnil krok tím, že Ruský dům slouží jako nástroj hybridního vlivu Kremlu. Řídí ho a financuje agentura Rossotrudničestvo, která je kvůli propagaci takzvaného „ruského světa“ na sankčním seznamu Evropské unie.

Kdo čekal, že tím příběh skončí, se mýlil. Ruské velvyslanectví v prohlášení oznámilo, že část funkcí centra převezme jeho kulturní oddělení, a to v rámci pravomocí, které diplomatickým misím přiznává Vídeňská úmluva z roku 1961. Zástupce Rossotrudničestva zůstává v budově velvyslanectví a podle šéfa agentury Igora Čajky půjde dál i výběr moldavských studentů na ruské univerzity v rámci vládních kvót. Právě tady se rodí to, čemu se dnes v Kišiněvě začíná říkat „Rezidence kulturního atašé ruského velvyslanectví“. Změnil se štítek, ne podstata.

Vídeňská úmluva jako kličky pro propagandu

Z právního hlediska je ten tah nepříjemně elegantní. Kulturní středisko, které stojí na mezivládní dohodě, lze vypovědět. Diplomatické zastoupení, jehož činnost se opírá o Vídeňskou úmluvu, vypovědět nelze. Stát může jednotlivé diplomaty vyhostit nebo jejich počet omezit, jenže tím se dostává do zcela jiné, politicky i právně citlivější roviny, než když zavírá instituci s jasným názvem a adresou.

Moskva tím v Moldavsku zkouší mechanismus, který lze přenést kamkoli jinam. Pokud se ukáže, že po uzavření ruského střediska stačí jeho agendu administrativně přesunout pod velvyslanectví, budou mít evropské vlády při dalších omezeních mnohem těžší práci. Moldavsko tak funguje jako laboratoř, kde se testuje, jak daleko lze obejít snahu o omezení ruských vlivových struktur, aniž by Rusko muselo vyměnit metody.

Kultura jako krytí

Je dobré vyslovit nepohodlnou věc nahlas: ruská kulturní střediska v evropských zemích nejsou jen místem, kde se vyučuje ruština a promítají filmy. Pro část z nich platí, že kulturní vývěsní štít poskytuje krytí pro činnost, která s kulturou nemá nic společného. Je to pohodlná fasáda pro navazování kontaktů, získávání informací a rozvoj sítí, o nichž rozhodují ruské zpravodajské služby.

Moldavsko má s ruskou diplomatickou přítomností hořké zkušenosti. V létě 2023 vyhostilo 45 ruských diplomatů a zaměstnanců velvyslanectví, které obvinilo ze špionáže. Předtím média upozornila na antény na střeše ruské ambasády, které podle zveřejněných zjištění umožňovaly odposlech. Česká veřejnost zná podobný scénář z případu Vrbětice, kde se za kulisou diplomatických a obchodních struktur ukrývaly operace ruské vojenské rozvědky GRU. Poučení je stejné: při hodnocení ruských „humanitárních“ institucí nestačí číst jejich webové stránky, je třeba sledovat, kdo je řídí a komu odpovídají.

Stipendia, výměny, výlety: investice na dvacet let

Nejcennější částí agendy, která zůstává, nejsou koncerty ani výstavy. Jsou to stipendia, vzdělávací výměny, kulturní akce a cesty do Ruska. Díky nim si Moskva může budovat dlouhodobé osobní vazby s lidmi, kteří se za deset nebo dvacet let stanou politiky, podnikateli, novináři či univerzitními profesory. Mladý člověk, který v Rusku získal bezplatné vzdělání, kontakty a pocit vděčnosti, bývá v pozdější kariéře přístupnější ruskému výkladu událostí.

Nejde o to, že každý absolvent je agentem. Jde o systematickou práci s budoucí elitou, jejímž cílem je vychovat prostředí, které bude prokremelské narativy vnímat jako normální a rozumné. Takový vliv se nedá snadno změřit a ještě hůř se mu čelí, protože se neprojevuje v jediném skandálu, ale v tisících drobných postojů.

Dům je zavřený, ale okno do moldavských univerzit a kuloárů zůstalo pootevřené.

Proč se to týká i nás

Moldavsko leží mimo Evropskou unii a NATO, ale sousedí s Rumunskem, tedy s členem obou organizací, a na jeho území stojí ruské jednotky v odtržené Podněstří. Každý ruský vlivový kanál v Kišiněvě je proto zároveň otázkou bezpečnosti východního křídla. Pokud Moskva udrží tamní humanitární vliv, získá další nástroj tlaku na zemi, která usiluje o členství v EU, a zároveň si ponechá nenápadný přístup k regionu, který má strategický význam pro celou Alianci.

Podněstří navíc dalo najevo, že je připravené Rusky dům přijmout, aby „čelilo snahám omezit přítomnost Ruska“. Kulturní vliv, který Kišiněv vypudil hlavními dveřmi, se tedy může vrátit okolo, přes oblast mimo kontrolu moldavské vlády.

Co by měla udělat Evropa

• Sledovat, zda se přesun funkcí Rusých domů pod velvyslanectví neopakuje v dalších zemích, a včas o tom informovat partnery.
• Připravit jednotný přístup k tomu, co je ještě „kulturní činnost“ diplomatické mise a co už je zahraniční ovlivňování.
• Nabídnout mladým Moldavanům reálnou alternativu: evropská stipendia, výměnné programy a podporu studia v EU.
• Podporovat nezávislá moldavská média a organizace, které umějí vlivové operace rozkrývat.

Moldavsko udělalo správný krok, když se rozhodlo ruské středisko zavřít. Jenže zavřít dům je jedna věc a zavřít cestu pro vliv druhá. Pokud to Evropa pochopí včas, nebude muset později řešit důsledky na vlastním území.

Peter Jelen