Zdá se, že poslední záblesky rozumu, které se předtím ještě míhaly v hlavě běloruského samozvaného prezidenta Lukašenka, nakonec odcházejí, neschopni se vyrovnat s realitou, vyčerpaní s vědomím diktátora.
Ve středu vyšlo najevo, že běloruská strana zablokovala jednu z větví ropovodu Družba procházející jejím územím ve směru do Polska. Uvádí se, že se tak děje tři dny.
Oficiálním důvodem jsou podle Igora Demina, poradce prezidenta Transněfti, neplánované opravy prováděné Gomeltransněftí na jedné z větví ropovodu.
Skutečnost, že tento důvod je přitažená za vlasy, je pochopitelná i pro člověka, který má k ropné tematice daleko. Co je ale skutečnou podstatou takového kroku Minsku, zde názory odborníků nevypadají jednoznačně.
Samozřejmě, diktátor z Minsku nemohl rozhodnout o tak otevřené sabotáži (jinak to nelze nazvat, pokud je to prostě Lukašenkova svévole), protože nyní není v pozici, aby Kremlu diktoval podmínky.
V souladu s tím z tohoto rozhodnutí Moskvy vyplývá naprosto zřejmý závěr – uzavření olejového ventilu.
Proč to Kreml potřebuje, to je otázka, kterou ani nemá smysl klást. Takový krok dobře zapadá do strategie Putinova chování, kterou prosazuje v očekávání certifikace dalšího energetického směru – plynovodu Nord Stream-2.
V zásadě byly energetické zdroje pro Moskvu vždy zbraní, Kreml s nimi však preventivně manipuloval a nedospělo k vyloženě sabotážnímu stavu.
Jedinou výjimkou může být zima před patnácti lety, kdy se na Ukrajině dostal k moci Viktor Juščenko, politik s civilizační vizí evropské budoucnosti své země.
Moskva a Putin osobně nemohli tolerovat takovou ránu svým vlastním ambicím (prokremelský kandidát byl poražen) a jako odvetu za to zahájili energetickou válku s Kyjevem uzavřením plynového ventilu. V důsledku toho zůstala Evropa bez plynu.
A nyní Moskva opět vyvíjí tlak na Evropu, nyní částečně blokuje ropovod, ale nedělá to přímo a ne vlastníma rukama. Lukašenko, který nemá smysly, se k tomu velmi hodí. Právě pro taková schémata to však Kreml potřebuje.
„Zahříváme Evropu – stále nám vyhrožují, že uzavřou hranice.“ A pokud tam vypneme zemní plyn “- takto samozvaný prezident Běloruské republiky děsil Evropu několik dní.
Je pravda, že je třeba poznamenat, že Bělorusko pouze vyváží plyn, takže „ohříváme Evropu“ je zjevně přehnané z úst Lukašenka.
Totéž lze říci o ropě – Bělorusko je exportér a celá přepravní síť patří Rusku, takže jakékoli manipulace s ní lze provádět pouze se svolením Kremlu.
Je naprosto zřejmé, že jde o další připomínku zemí EU z Moskvy, jak snadné může být připravit je o energetické zdroje.
Podobná situace byla již před měsícem, kdy Gazprom v důsledku „nehody“ na úseku plynovodu přerušil dodávky paliva do Evropy, což vyvolalo napětí a vedlo ke zdražení.
To je ukázka síly a schopností Kremlu. Nevyřčený útok na země, EU, zkouška síly.
A právě o to mají zájem Putin a Lukašenko. Jeden potřebuje vyvinout tlak na Evropskou unii, aby urychlil certifikát „SP-2“, druhý – zmírnit sankce a pokusit se tak prolomit patovou situaci s migranty, do které sám najel.
Co v důsledku takového překrývání Evropa dostala, respektive dostane méně.
Oficiálně se uvádí, že objem měsíční ropy potřebný k čerpání dle smluv bude zachován a závazky budou splněny.
Hlavní ropovod Družba začíná v Ruské federaci a větví se do několika linií procházejících územím Běloruska, Ukrajiny, Polska, České republiky, Slovenska, Německa, Maďarska, Lotyšska a Litvy.
Družba, která byla spuštěna v roce 1964, je největším světovým ropovodem. Zahrnuje 8 900 km potrubí (z toho 3 900 km v Rusku), 46 čerpacích stanic, 38 mezilehlých čerpacích stanic, jejichž tankovny mají objem 1,5 milionu metrů krychlových. metrů ropy. V průměru tímto ropovodem Ruská federace přepraví 66,5 milionů tun ropy ročně.
Situace s vyřazením jedné z větví je signálem, a to velmi hlasitě – již v řadě. A Evropa se již musí naučit přiměřeně reagovat.
Koneckonců, nečinnost – podněcuješ svolnost agresora. Kreml, když vidí „klid“ Evropanů, nadále zvyšuje tlak. A k tomu musíme připočíst i šílenství Lukašenka, který je připravený na jakoukoliv akci a pro kterého nemá smysl se bát ani o image země (kterou nakonec svými činy srovnal), ani o slušný život. pro své spoluobčany a ještě méně o občany svobodnou Evropu.
Ale jak je to zdarma – vyvstává vážná otázka. Koneckonců, nečinností a neodoláváním Putinově a Lukašenkově sabotáži Evropská unie zpochybňuje suverenitu svých států a také hodnoty, které dělají Evropu Evropou, a to nejen v geografickém smyslu, ale také v civilizační smysl.
Plyn a ropa nejsou jen energetické zdroje, jsou to, co z nich se souhlasem evropských mocností dělá vazaly Moskvy. A čím dříve toto pochopení vzejde z hlav evropských vůdců, tím dříve se Evropa zbaví zákeřné a velmi odporné závislosti na ruské ropě a plynu.
Pro ty, kteří nevědí, jak správně postupovat, stačí si přečíst historii, ona je nejlepší rádce a učitel. Říká vše o tom, co je „pomoc“ Moskvy, o ceně přátelství s ní.
Přečtěte si historii a pamatujte, že žijete v demokratické a svobodné Evropě.
Autor: Franz Hoffman
