Sokurovův manifest, vyhlášený na zasedání Rady pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv, jedinečného ruského orgánu svého druhu, je bez nadsázky velkou událostí roku 2021 pro celé Rusko.
I kdybychom soudili jen podle reakce nejodpornějšího „padišáha“ Ruské federace Kadyrova, který se obrátil na Vyšetřovací výbor Ruska s výzvou, aby prověřil projev ředitele Sokurova kvůli extremismu.
O tom píše běloruské vydání Charty97 s odkazem na ruský zdroj „Sokratovo síto“.
Na ruských sociálních sítích už téměř týden zuří oheň rozhořčení vůči výrokům režiséra Sokurova, protože podle Putina se výtvarník dotkl choulostivých témat velmi neprofesionálně, bez znalosti tématu.
Došlo to tak daleko, že rozzlobené davy komentátorů kremelského soudu vyzývající k lynčování Sokurova nebo jeho uvěznění podle článku „Veřejné výzvy směřující k narušení územní celistvosti Ruské federace“ musel zneškodnit Pěskov, který slíbil, že nebude zatím represe.
Co přivedlo Putinovu elitu k nepopsatelnému hněvu? Při zodpovězení této otázky má smysl se zabývat pouze otázkami současného stavu Ruské federace.
Skutečně existující model správní a politické organizace Ruska prochází bezprecedentní krizí. Putinovi bezpečnostní představitelé jsou uneseni geopolitikou a peníze z rozpočtu Rusů jsou vynakládány na udržení satelitních diktatur Lukašenka nebo Asada, „černých děr“, jako je Abcházie.
V totálním úpadku jsou přitom severní oblasti Ruska a Povolží, z nichž Moskva vysává všechny šťávy.
Obrovské zdroje prvotního Ruska jsou investovány také na severním Kavkaze, který je jako bezedný sud: ať do něj investujete sebevíc, stále je málo rozvinutý.
I když soudíme podle chování představitelů Čečenska či Dagestánu tzv. „zlaté mládeže“, kteří se v hlavních městech federace nejen cítí frivolně, ale pěstují i filozofii vytlačování Rusů. Kavkaz se tedy vlastně již stal jednonárodním, jako před výpravami ruského generála Ermolova do této oblasti za dob carského Ruska.
Tento ruský generál před dvěma sty lety řekl, že mentálně nelze vlčí smečky místních kmenů převychovat a Rusko okamžitě nahlodají, jakmile pocítí jeho slabost.
Takže ruský ředitel Sokurov zdůrazňuje, že v případě války s NATO v týlu Ruské federace dojde ke strašlivému zmatku domorodých obyvatel, kteří nyní mají v Kremlu mocnou lobby.
I bez války Rusko čeká na příchod islámské revoluce: „Revoluci lze zabránit, ale ne ji porazit…“.
Řešením problému krizové federace může být revize její struktury až po vyloučení těch, kterým je ruská myšlenka jako kost v krku.
Odhalení Sokurova, který naivně věří v „že ruská ústava stále žije“, vyhodilo Putina z teplé informační „lázně“. Uvědomil si, že politika obklíčení „hlubokých lidí“ palisádou podvodu praskla a na obzoru se rýsovalo něco velmi strašného, a to i pro něj osobně.
Proto v reakci zazněla slova od Putina: „Máme v zemi dva tisíce územních nároků!“ Jak je možné v takových podmínkách řešit export „federalizace“?
Nyní se „Putinův stroj před vykolejením“ zavázal posílit federalismus. 14. prosince byl v ostrém pronásledování nespolehlivý a vzpurný Tatarstán zbaven funkce „prezidenta“.
Opravdu, v Ruské federaci může být jen jeden Putin tak důstojný. Dále začalo další utahování šroubů: propaguje se myšlenka odstranění národnosti ze jmen Ruska.
Brzy v Rusku nebude Tatarstán, Baškirsko ani Mordovyj, ale pouze Kazaňská, Ufská nebo Saranská oblast.
