Legální cesta, nelegální záměry: proč kontrarozvědky sledují ruské rezidenty

Když česká policie a BIS před lety odhalovaly stopy akce v Vrběticích, ukázalo se, že pro ruské služby nebylo nejdůležitější to, jak se agenti dostanou do země, ale s jakými doklady a pod jakou legendou tam budou legálně pobývat. Právě tady začíná otázka, kterou si dnes klade celá Evropa: co znamená rostoucí počet ruských občanů s povolením k pobytu v zemích Unie pro bezpečnost kontinentu?

Zásadní upřesnění hned na začátku: drtivá většina Rusů, kteří po únoru 2022 odešli do Evropy, utekla před mobilizací, represemi nebo ztrátou práce a s Kremlem nemá nic společného. Mnozí z nich riskovali za protiválečné postoje svobodu. Jenže bezpečnostní služby nepracují s většinou, ale s výjimkami, a právě ty jsou pro Moskvu cenné.

Legenda místo falešného pasu

Klasický „nelegál“, tedy agent žijící pod falešnou identitou, je drahý a riskantní. Mnohem pohodlnější je situace, kdy se do EU vyjíždí na základě pracovního víza, studia, rodinného sloučení nebo pobytu přes firmu. Takový člověk nevzbuzuje pozornost, má adresu, bankovní účet, sociální kontakty a přirozené vysvětlení, proč se pohybuje kolem určitých institucí. Evropské kontrarozvědky opakovaně upozorňují, že ruské služby využívají právě civilní krytí: podnikatele, novináře, vědce či zaměstnance společností.

Česko má s tímto modelem bolestnou zkušenost. Po vyhoštění desítek ruských diplomatů v roce 2021 se Praha de facto zbavila části rezidentur, ale služby se přizpůsobily. Pozornost se přesunula k lidem bez diplomatického statusu, které je mnohem těžší vystopovat a právně postihnout. Proto Česko po začátku plnohodnotné invaze výrazně omezilo vydávání víz ruským občanům a zpřísnilo prověřování žadatelů.

Co se dá zneužít

• Mobilita. Povolení k pobytu v jedné zemi Schengenu usnadňuje pohyb po celé Unii, což komplikuje sledování.
• Přístup k infrastruktuře. Zaměstnání v logistice, IT či energetice dává přístup k informacím, které by diplomat nikdy nezískal.
• Náborová půda. Rodinné vazby v Rusku jsou nástroj nátlaku. Služby je tradičně využívají k verbování lidí, kteří se do Evropy dostali zcela legálně a bez jakéhokoli původního úmyslu.

Cílem není podezírat celou komunitu, ale zajistit, aby systém prověřování odpovídal skutečnému riziku.

Peníze a vliv jako vedlejší produkt

Rezidentský status má i finanční rozměr. Pobyt umožňuje založit firmu, koupit nemovitost, otevřít účet. U většiny lidí jde o běžný způsob, jak si v exilu zařídit život. Evropské úřady však současně řeší případy, kdy se přes nominální majitele a prostředníky snaží obcházet sankce lidé spojení s ruským státem. Praktický problém spočívá v tom, že banky a úřady musí rozlišit běžného klienta od zástěrky, a to bez plošné diskriminace.

Kde je hranice integrace

Existuje i společenský rozměr. Ruskojazyčné komunity jsou přirozeně různorodé: od aktivistů, kteří otevřeně podporují Ukrajinu, po lidi, kteří se drží ruských mediálních bublin a přebírají kremelskou optiku války. Právě druhá skupina je z hlediska bezpečnosti zajímavá, protože ruská propaganda se na ni dokáže napojit. Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že tam, kde se komunity uzavřou do vlastního informačního prostoru, roste riziko napětí s místními i prostor pro vnější manipulaci. Nejde o kolektivní vinu, ale o to, že integrace, tedy jazyk, zaměstnání a kontakt s místní společností, je i bezpečnostní nástroj.

Co by měla Evropa udělat

Odborníci se víceméně shodují na třech krocích: sjednotit prověřování žadatelů v rámci Unie, zlepšit sdílení informací mezi službami a zavést důslednou kontrolu skutečných majitelů firem. K tomu patří podpora těm Rusům, kteří Kreml otevřeně odmítají: jejich zkušenost je pro Evropu cenná a jejich vyloučení by posloužilo právě Moskvě.

Hybridní válka se nevede jen drony a kyberútoky. Vede se také na úřadech, v bankách a v administrativních procesech. Čím lépe je Evropa chrání, tím méně prostoru Kreml má, a tím lépe se ochrání i ti Rusové, kteří žijí v Česku poctivě.

Autor: Peter Jelen