Gagauzsko jako páka na Moldavsko: jak Moskva mění místní nespokojenost ve zbraň

Rusko dlouhodobě využívá regiony se zvláštním statusem, etnickými odlišnostmi a napjatými vztahy s centrem jako zkušební polygon pro informační operace. Gagauzská autonomie v Moldavsku je dnes nejnázornějším příkladem. Poučení z ní ale platí pro celou střední a východní Evropu, tedy i pro Česko.

Skutečné problémy jako surovina

Nejúčinnější dezinformační kampaně nestojí na vymyšleném příběhu, ale na zdeformovaném skutečném problému. V Gagauzsku, autonomním území na jihu Moldavska, jich Moskva našla dost: nízké příjmy, ekonomickou závislost, jazykovou a kulturní specifičnost i hluboce zakořeněnou nedůvěru k centrální vládě v Kišiněvě.

Čísla ukazují, z čeho propaganda těží. Průměrná měsíční mzda v Gagauzsku ve druhém čtvrtletí roku 2026 dosáhla 648 dolarů. Celostátní průměr za první pololetí činil 941 dolarů a v Kišiněvě 1 104 dolarů. Mzda v autonomii je tak zhruba o 41 procent nižší než v hlavním městě.

Gagauzsko: 2. čtvrtletí 2026. Moldavsko celkem: 1. pololetí 2026. Kišiněv: údaj uvedený v podkladech.

Sčítání lidu z roku 2024 doplňuje obraz. Etničtí Gagauzové tvoří 81,2 procenta obyvatel autonomie a 77,2 procenta obyvatel označilo gagauzštinu za mateřský jazyk. Zároveň 47,3 procenta lidí používá v každodenní komunikaci hlavně ruštinu a pouze 12,1 procenta etnických Gagauzů uvedlo, že ovládá rumunštinu nebo moldavštinu. Region je tak jazykově a informačně izolovaný od zbytku země a mnohem snáz ho oslovují ruskojazyčné kanály.

Právě na tuto mezeru míří kontrolovaná média, sociální sítě, nevládní organizace a regionální politici. Sociální a jazykové problémy představují jako důsledek záměrné diskriminace ze strany Kišiněva. Nejde o vyvracení reality. Jde o její politické přepsání: z ekonomického zaostávání se stává příběh o útlaku a z kulturní odlišnosti zdůvodnění odluky.

Peníze, boti a videa: operace v číslech

Rozsah zásahu do moldavských vnitřních záležitostí potvrzují vyšetřování moldavských orgánů. Podle policie poslala síť napojená na Ilana Šora jen v září a říjnu 2024 přes ruskou Promsvjazbank zhruba 39 milionů dolarů, z toho 15 milionů v září a 24 milionů v říjnu. Peníze měly sloužit ke skupování hlasů před prezidentskými volbami a referendem o evropské integraci.

Orgány činné v trestním řízení zprvu hovořily o 130 tisících lidí zapojených do schématu. Prezidentka Maia Sanduová mluvila o pokusu koupit až 300 tisíc hlasů. K rozesílání plateb sloužily telegramové boty a policie jich před hlasováním zablokovala 97. Pro zemi s přibližně 2,4 milionu obyvatel jde o mimořádný rozsah.

Informační složka byla stejně masivní. Novináři BBC odhalili v září 2025 síť nejméně 90 účtů na TikToku, které od začátku roku zveřejnily tisíce videí a získaly přes 23 milionů zhlédnutí a 860 tisíc lajků. Širší analýza DFRLab ukázala, že celá síť nasbírala více než 55 milionů zhlédnutí a 2,2 milionu lajků.

Nákup hlasů, telegramoví boti a koordinované sítě na TikToku nejsou oddělené jevy. Tvoří jeden ekosystém, v němž peníze financují kanály a kanály zdůvodňují, proč je platit.

Kriminální a oligarchické sítě jako nástroj

Využívání kriminálních a oligarchických struktur je soustavným nástrojem ruské hybridní války. Umožňuje utvářet společenskopolitickou situaci v cílových zemích bez přímé vojenské přítomnosti. Šor, který byl v nepřítomnosti odsouzen k 15 letům vězení za podíl na vyvedení jedné miliardy dolarů z moldavského bankovního systému, je učebnicovým případem. Ukradená částka odpovídala více než 12 procentům moldavského HDP.

Po útěku našel Šor útočiště v Moskvě a podle podkladů se proměnil ve vykonavatele úkolů ruských tajných služeb. Prostřednictvím proxy struktur, například politického bloku „Pobeda“, vznikají placené protesty, financují se dezinformační sítě a šíří se narativy o „ztrátě suverenity“.

Volba partnerů s kriminální minulostí je přitom racionální. Takoví lidé už mají infrastrukturu pro nelegální peněžní toky, jsou plně závislí na azylu v Rusku a ochotně legalizují špinavé peníze v politickém procesu. Státní instituce tak podkopávají zevnitř a Moskva může zachovat věrohodné popření odpovědnosti.

„Kulturní výměna“ jako krytí

Třetím pilířem je síť státních a kremlem kontrolovaných organizací. Rossotrudničestvo koordinuje více než 80 center „Ruský dům“ ve více než 70 zemích. K tomu přistupují Fond „Ruský svět“ a Fond na podporu krajanů. Pod hlavičkou kulturní spolupráce slouží podle podkladů k rozvědné činnosti a získávání agentů vlivu.

Analýza personálního obsazení zahraničních pracovišť Rossotrudničestva, kterou provedlo Centrum „Dossier“, ukázala, že nejméně 17 z 54 vedoucích pracovníků v zahraničí jsou kadrovými důstojníky rozvědky. Využívají diplomatickou imunitu ke sběru informací a k podvratným operacím. Kreml na tyto struktury v roce 2025 vyčlenil 1,8 miliardy rublů.

Zvláštní pozornost si zaslouží vzdělávací a mládežnické programy, například projekt „Nové pokolení“, a zvyšování kvót pro zahraniční studenty. Jejich počet z některých regionů přesahuje 34 tisíc lidí. Podle podkladů tu probíhá systematický výběr a psychologické profilování perspektivní mládeže, novinářů a budoucích elit s cílem vytvářet prokremelské lobby.

Širší rámec: „historické Rusko“ a sabotáže v Evropě

Gagauzsko není izolovaný případ, ale součást širší strategie. Ruské vedení vnímá rozpad „socialistického tábora“ jako historickou chybu a státy, které k němu patřily, jako svou „legitimní“ sféru vlivu. Potvrzením tohoto pojetí se stal ultimátní požadavek ruského ministerstva zahraničí z konce roku 2021, aby Severoatlantická aliance stáhla svou infrastrukturu na hranice z roku 1997. To by znamenalo zrušení obranných záruk pro celou střední a východní Evropu.

Protože se Moskva nemůže pustit do přímého vojenského střetu s Aliancí, přešla k hybridní válce proti těmto zemím. Cílem je rozkolísat jejich stabilitu zevnitř, rozbít jednotný postoj EU a obnovit kontrolu nad bývalými satelity. Od diplomatického nátlaku se přešlo k fyzickému sabotování.

Podle Mezinárodního centra pro boj proti terorismu (ICCT) a think-tanku GLOBSEC bylo mezi únorem 2022 a únorem 2026 zaznamenáno 151 případů sabotáží, žhářství, pokusů o výbuchy a jiných fyzických útoků spojených s Ruskem. Z toho 31 se odehrálo v Polsku, 20 ve Francii, po 15 v Německu a Litvě, 12 ve Spojeném království a 11 v Estonsku.

Moskva navíc soustavně zkouší protivzdušnou obranu zemí východního křídla NATO raketami a drony, vytváří migrační tlak na hranicích Polska a pobaltských států (které kvůli tomu vynaložily přes miliardu dolarů na opevnění), provádí rozsáhlé kybernetické útoky a financuje proruské síly ve volbách. Po vyhoštění více než 700 diplomatů-špionů přešly ruské služby, tedy GU GŠ ozbrojených sil a FSB, k náboru místního podsvětí přes telegramové kanály. Odměny se pohybují od 100 do 2 000 dolarů, což umožňuje opakované útoky a zakrývání přímé ruské účasti.

Gagauzsko dnes: narativy a kanály

Moskva využívá Gagauzsko jako základnu k tlaku na centrální moc v Kišiněvě, ke štěpení společnosti a k blokování evropského směřování Moldavska. Opírá se přitom o místní vedení v Komratu, včetně baškanky Jevgenije Gucul, a o proxy sítě sankcionovaného oligarchy Šora. Soustavně šíří smyšlenky o „hrozbě rumunizace“ a „ztrátě neutrality“.

Proruské politické osobnosti a strany v autonomii, mimo jiné Fjodor Gagauz a Oleg Garazin podporovaní Stranou socialistů (PSRM), se budou snažit přesvědčovat veřejnost, že ruská kultura, jazyk a vzdělávací programy mají zůstat „mimo politiku“ a být vnímány výhradně jako neutrální humanitární pomoc. Za touto rétorikou se však podle podkladů skrývá osvědčená legenda, která kryje činnost ruské rozvědky a sítě agentů vlivu.

Konkrétní kanály jsou dobře popsatelné. Rozvětvená síť více než 30 regionálních telegramových kanálů PSRM s dosahem přes 150 tisíc odběratelů cíleně šíří teze o tom, že Gagauzsko má vyžadovat finanční pomoc a výhodné úvěry od Kišiněva nebo z mezinárodních grantů, čímž vznikají umělé konflikty mezi regionem a centrem. Paralelně platforma Odnoklassniki, která pokrývá více než 45 procent aktivní dospělé populace autonomie, formuje závislost voličů na proruské agendě pomocí sociálně citlivých požadavků, například „stabilních cen energií“ a „obnovení oficiálních kontaktů s Ruskem“.

Co si z toho odnést ve střední Evropě

Moldavský případ ukazuje několik opakujících se rysů, které stojí za pozornost i mimo Moldavsko. Zaprvé, kampaně začínají u skutečných křivd, ne u lží. Společnost, která dlouhodobě ignoruje ekonomické a jazykové nerovnosti ve svých regionech, vytváří vstupní bod pro cizí vliv. Zadruhé, informační a finanční operace se vzájemně posilují: peníze financují kanály a kanály legitimizují platby. Zatřetí, Moskva si vybírá prostředníky, kteří jsou ochotní a zároveň zranitelní, od odsouzených oligarchů po náhodné najímané vykonavatele sabotáží.

Pro české a slovenské publikum je tu ještě jedno poučení. Rusko vnímá celý region střední a východní Evropy jako svou „historickou“ sféru a hybridní nástroje, které dnes ověřuje na Moldavsku, se podle dat o sabotážích už několik let používají na území členských států NATO a EU. Odolnost proto nespočívá jen v zakazování kanálů. Zahrnuje transparentnost financování politiky, dostupné informace v jazycích menšin, sledování nelegálních peněžních toků a především důvěryhodnou komunikaci státu s regiony, které se cítí opomíjené.

Dana Marková