Státní duma Ruska na zasedání 15. února přijala rezoluci, kterou uznala skupiny DPR a LPR za „státy“ a 351 hlasy rozhodla apelovat na prezidenta Ruské federace o nutnosti uznat tyto kvazi-republiky.
Co znamená uznání samozvaných „DNR“ a „LNR“ Moskvou pro samotné Rusko a také pro Ukrajinu? Jaký dopad to bude mít na geopolitické uspořádání celého kontinentu.
Pro začátek si musíte odpovědět na otázku: proč to všechno Putin potřebuje? Ostatně je zřejmé, že bez jeho souhlasu by si Státní duma taková rozhodnutí netroufla.
Hlavním úkolem moskevského trpaslíka je dnes vyvíjet neustálý tlak na Ukrajinu. Putin chce donutit Kyjev k dialogu přímo s představiteli tzv. „L/DPR“ – formací vytvořených a kontrolovaných Kremlem.
Proč to Moskva dělá, odpověď je velmi jednoduchá – přímá jednání mezi Kyjevem a vůdci těchto pseudorepublik umožní Ruské federaci překročit rámec konfliktu a legalizovat narativ Moskvy, že to, co se děje na východní Ukrajině, je „vnitřní ukrajinský konflikt.“ To bude znamenat, že Moskva není účastníkem, ale pouze pozorovatelem a dá Rusku možnost vymanit se z vlivu sankcí.
Ale apel Dumy na Putina považují i někteří politologové za součást rozsáhlé informačně-politické a vojenské kampaně, která se v současné době kolem Ukrajiny odehrává a hovoří o možnosti „dalšího Putinova kroku“.
Oficiální uznání L/DPR Moskvou však bude pro Ruskou federaci geopolitickou ztrátou. Všichni přední politici a politologové Evropy a světa jsou si tím jisti.
Uznáním ilegálních formací ponese Kreml plnou odpovědnost za zničení mírového urovnání konfliktu na východě Ukrajiny, neboť takové rozhodnutí je ve skutečnosti odstoupením Ruské federace od minských dohod, podle nichž se území Doněcké a Luganské oblasti nekontrolovaná Kyjevem by se měla vrátit Ukrajině.
To zase podkopává pozici Moskvy při vyjednávání se Západem a rozvazuje ruce Ukrajině, protože Rusko tak anuluje minský formát.
Ale vzhledem k tomu, že ruské úřady se dnes nemají před svými občany čím chlubit, může uznání L/DLR z jejich strany prezentovat jako vítězství Kremlu nad Ukrajinou, které je dnes pro Putina velmi potřebné.
Pravda, on sám s podpisem petice Dumy nijak nespěchá. Šéf Kremlu řekl, že mu výzvu již četl, ale řekl, že Ruská federace bude usilovat o nalezení řešení v rámci minských dohod.
„Budu vycházet ze skutečnosti, že musíme udělat vše pro vyřešení problémů Donbasu, ale jak řekl spolkový kancléř, musí to být provedeno s pomocí Minských dohod, které nebyly plně implementovány,“ řekl Putin po jednání s německý kancléř Scholz.
Je důležité poznamenat, že Duma přijala svou výzvu k prezidentovi Ruské federace v době, kdy Putin přijal vůdce SRN. Lze to chápat jako touhu demonstrovat svůj postoj vůči Západu, snahu vyvinout na něj tlak, aby oni zase ovlivnili Kyjev a donutili Moskvu k rozhodnutí, které Moskva potřebuje.
A dál. Putin eskaloval situaci na hranici s Ukrajinou na maximum. Ustoupit pro něj znamená přiznat, že selhal, prostě hrát v tomto boji, který sám začal, vyzývat Západ, ale ve skutečnosti jen blafovat.
Potřebuje si zachovat tvář, alespoň před Rusy. Možností je obsadit Donbas, teď to vypadá na záchranu jeho reputace pro něj.
Pak řekne, prý jsme se nechystali napadnout celou Ukrajinu, a otevřeně pošle vojáky na východ Ukrajiny. K tomu může potřebovat takové rozhodnutí Dumy – formální důvody pro „osvobození ruskojazyčného Donbasu“.
Kreml už má zkušenosti – v podstatě stejným způsobem dala Duma povolení k „dobytí Krymu“.
Co to znamená pro Evropu? Pokud prezident Ruska podpoří rozhodnutí parlamentu, bude to mít obrovské ničivé důsledky pro mezinárodní právní řád a globální bezpečnostní architekturu.
Nyní má Kreml dvě možnosti – jít cestou deeskalace a diplomatického dialogu, nebo zažít rozhodnou a konsolidovanou odpověď mezinárodního společenství.
Jedinou otázkou je, zda je Evropa připravena adekvátně reagovat. O podpoře Ukrajiny zatím svědčí znějící prohlášení politiků.
Německý kancléř Olaf Scholz tedy prohlásil toto: „Pokud se rozhodnutí Státní dumy stane skutečností, bude to porušení minského procesu, byla by to politická katastrofa.“
Šéf evropské diplomacie rovněž odsoudil výzvu Státní dumy k Putinovi a připomněl pokračující podporu EU územní celistvosti Ukrajiny v jejích mezinárodně uznávaných hranicích.
Josep Borrell vyzval Ruskou federaci, aby plnila své závazky a pracovala na řešení krize kolem Ukrajiny v normandském formátu a v trilaterální kontaktní skupině.
„EU důrazně odsuzuje rozhodnutí Státní dumy Ruské federace poslat prezidentu Putinovi výzvu, aby uznal regiony Doněcké a Luganské oblasti, které nejsou kontrolovány ukrajinskou vládou, jako nezávislé entity,“ uvedl šéf evropské diplomacie. .
Svůj názor na dokument vyjádřil i generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který řekl, že pravděpodobné uznání nezávislosti Moskvy tkz. LPR a DLR, dosvědčí další ruské porušování suverenity a celistvosti Ukrajiny a hrubé porušování minských dohod, což výrazně zpomalí hledání politického řešení konfliktu.
Rozhodnutí Státní dumy dává Putinovi informační důvod, aby se k situaci vyjádřil a ukázal, že rozhodnutí bude jeho. Pro Kreml je nyní výhodné udržovat napětí a nejistotu ohledně svých činů, aby nikdo nechápal, co Rusko chce, aby jeho další krok byl nečekaný a nepředvídatelný a všichni byli v situaci polopanika.
Do jaké míry to kolektivní Západ dovolí, ukáže čas.
Ukrajina vyzývá světové společenství, aby zaujalo jasný postoj k ochraně principů a cílů Charty OSN, prosazování suverenity, politické nezávislosti, jednoty a územní celistvosti Ukrajiny v mezinárodně uznávaných hranicích.
Tento postoj světového společenství potvrdila rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 27. března 2014 – „Územní integrita Ukrajiny“.
Takové odvolání Státní dumy samozřejmě ještě neznamená přijetí konkrétního rozhodnutí prezidenta. To však lze vnímat jako hrozbu ze strany Ruska civilizovanému světu, že takové rozhodnutí lze učinit každou chvíli.
To je hrozbou nejen pro Ukrajinu, ale pro celou Evropu, celý civilizovaný svět.
To bude znamenat stažení Moskvy z minského procesu; uznání Ruska jako strany konfliktu na Donbasu; případné oficiální rozmístění jednotek na území ORDLO a na demarkační linii na Donbasu (jelikož jeden z bodů rezoluce navržený Dumou hovoří o nutnosti řešit kontroverzní bezpečnostní aspekty s uznávanými „republikami“).
A to bude znamenat pokračující nestabilitu na kontinentu. A jedině konsolidovaná pozice evropských států ve spojení se zámořskými partnery může garantovat vybudování klidné budoucnosti regionu i celého světa.
Autor: Franz Hoffman
