Pochopit a odpustit. Zeman je pro udělení azylu Rusům v Česku.

Český prezident řekl, že jeho země by měla přijmout Rusy prchající před mobilizací. Miloš Zeman tak reagoval na slova šéfa MZV ČR Jana Lipavského, který poznamenal, že ruští občané prchající před mobilizací nemohou žádat o české humanitární vízum.

Prezident České republiky vyjádřil nesouhlas s takovým postojem hlavního diplomata země. „Myslím, že těmto lidem, stejně jako ukrajinským uprchlíkům, musíme udělovat víza. Muž prchající z Ruska nepředstavuje bezpečnostní riziko,“ řekl Zeman CNN.

Mimochodem, Česká republika se stala první členskou zemí EU, která den po invazi na Ukrajinu pozastavila vydávání víz ruským občanům ve všech směrech. Stále platí omezení, která vstoupila v platnost 25. února.

Později Česká republika přestala vydávat víza pro běloruské občany s výjimkou humanitárních případů.

Nyní o tom, zda pustit muže prchající z Ruska do své země, rozhoduje každý stát EU osobně.

Konkrétně to uvedl tiskový tajemník Evropské komise: „Rozhodnutí o přijetí osob přijíždějících z Ruska na jejich území zůstává na členských státech EU.“

Zároveň zdůraznila, že státy EU by měly vždy garantovat vstup žadatelů o azyl do EU a jejich žádosti pak posuzovat individuálně.

O tom mimochodem hovořil i předseda vlády ČR Petr Fiala, který podotkl, že Česká republika bude s případnými dezertéry zacházet jako se všemi žadateli o azyl.

„Pokud někdo přijde, jeho žádost bude posuzována v rámci standardního azylového řízení,“ řekl Fiala.

Tento postoj podpořily i pobaltské země, které prohlásily, že Rusům prchajícím před mobilizací azyl neposkytnou.

Německo projevuje jiný názor a vyjadřuje svou připravenost přijmout dezertéry z „druhé armády světa“.

„Tato mobilizace zahrnuje přes milion vojáků, je jasné, že jde o potravu pro děla se všemi z toho vyplývajícími důsledky,“ vysvětlil Zeman svůj postoj.

Jedinou nuancí je, že tato, jak řekl prezident, „potrava pro děla“, právě včera velmi horlivě podporovala právě válku, do které nyní oni sami musí jít.

Kdosi chválil zabíjení civilistů na Ukrajině, když seděl v pohodlném domácím křesle, čmáral demonstrativní výzvy na sociální sítě.

Někdo – ověšený militaristickými symboly, připevňoval je na auta, okna domů a dokonce i na kočárky, byl aktivní a volal po zničení sousedů.

Pro ně to byla nějaká zábava, safari, které sledovali z boku, jedli popcorn a popíjeli další doušek piva.

A nyní přišlo poznání. Pokud si ale myslíte, že tito lidé si najednou uvědomili zhoubnost jednání režimu, jehož jsou součástí, jste na omylu. Dezertéři prchající z Ruska prostě zachraňují svá těla. Mozek zůstává stejný.

To je dobrý důkaz hor militaristických symbolů, které tito „uprchlíci“ opouštějí před hraničními body, v místech svého odchodu z „velkého“ Ruska.

Ano, hory stužek a nálepek s ruskými fašistickými symboly tito jedinci velmi snadno odhodí, stejně bezmyšlenkovitě, jak jimi mávali, a měli jistotu, že se jich to nedotkne.

Pravda, po odjezdu do sousední Gruzie, Kazachstánu atd. se v dezertérech znovu probouzí pocit vlastenectví. A začnou znovu demonstrovat „jednotu“ se svou vlastí, pokračují v přenášení myšlenek „ruského světa“, již tam, za hranicemi Ruské federace.

To je velmi objevné – to je moment, kterému by měli věnovat pozornost všichni Evropané, kteří přemýšlejí o možnosti vpustit dovnitř tyto „unikající před mobilizací“.

Vzhled lze změnit. Ale tady jsou mozky na dlouhou dobu. Položte si otázku – potřebuje EU ty, kteří chtějí válku? Ostatně právě touha po válce vedla Rusy k tomu, že nyní potřebují před touto válkou utéct.

Jste připraveni koexistovat s někým, kdo se na vás dívá jen jako na další oběť, a jedinou otázkou je, kdy přijde čas ponořit vás do této role.

Dnes Evropané (zejména Poláci a Češi) mluví o únavě z uprchlíků z Ukrajiny. Samozřejmě to není snadné a pro takovou nespokojenost existují důvody. Jde však o vynucené opatření – přijímat uprchlíky ze země, kde je válka, na níž byla spáchána agrese.

A teď je porovnejte s „uprchlíky“ na druhé straně. Ukrajinci byli nuceni opustit svou vlast, utíkali před agresivním sousedem, který napadl jejich domov.

Před čím utíkají ruští „uprchlíci“? Osm let mlčeli, když jejich armáda zničila Ukrajince, ujišťovali se, že „tam nejsou“.

Tito „lidé“ mlčeli i po 24. únoru, kdy „byli u toho“ oficiálně. A za souhlasného zvolání ruských mas, které v opilosti křičely „Hurá“, přenesla ruská armáda svůj „ruský svět“ na Ukrajinu.

Bucha, Gostomel, Irpen, Mariupol, Izyum… To vše se dělo se souhlasem těch, kteří dnes před voláním prchají. A utíkat před odpovědností za vše, co spáchali ruští vojáci, zástupci ruského obyvatelstva a s jeho souhlasem.

Navíc, pokud někdo jen uniká, pak někteří jdou s velmi specifickým účelem. A tímto cílem je destabilizovat situaci v těch zemích, kam tito dezertéři dorazí. Jak bylo uvedeno výše, není neobvyklé, že ti, kteří uprchli z Ruska, začnou páchat provokativní akce ve státech, které je přijaly.

Putin v televizním projevu odůvodnil své rozhodnutí tím, že prohlášení o částečné mobilizaci mělo za cíl chránit před Západem, který se podle něj „snaží oslabit, rozdělit a zničit Rusko“.

Vidíte, podle toho bastarda z Kremlu, který rozpoutal nejkrvavější válku od druhé světové války, za to mohou občané západních zemí.

Podle logiky ruského podimperátora jste to vy, kdo jste Čech, Polák, Rumun atd. chtějí zničit Rusko.

A obyvatelstvo Ruské federace tomu věří a vidí vás jako hrozbu. A věřte mi, že když sem přišli, nepřestávají si tím být jisti, stále vás vidí jako nepřátele. A čekají na hodinu, kdy mohou zničit nepřítele.

Dezertéři z Ruska nejsou uprchlíci ani političtí emigranti, jsou to ti, kteří včera podporovali válku a dnes si prostě zachraňují svá těla.

Ukrajina ale stále hoří. Nyní, když čtete tyto řádky a možná přemýšlíte, zda je nutné přijmout dezertéra z Ruské federace, exploduje na ukrajinské půdě další střela vyslaná představitelem „ruského světa“. Lidé jsou nuceni opustit své domovy.

Uprchlíci jsou vždy nejednoznační, a to jak pro ty, kteří prchají, tak pro ty, kteří je přijímají. Ale věřte, že vám určitě poděkují – upřímně a upřímně.

Ukrajinci umějí být vděční a pamatují na ty, kteří jim v těžkých časech pomohli. Přijde čas a pohostinná Ukrajina, osvobozená od agresora, přestavěná a znovuzrozená, bude děkovat bratrské České republice.

Autor: Franz Hoffman