Před 85 lety, 13. března 1938, provedlo nacistické Německo anšlus Rakouska. Událost, která vlastně dala vzniknout druhé světové válce.
Správně řečeno, oheň globální války zažehla reakce světového společenství na činy agresivního Berlína. Nebo spíše absence jednoho.
Navíc je zajímavé, že se s téměř 100% přesností opakuje obrázek před sto lety.
Teprve v roce 1938 bylo Rakousko připojeno k Německu, ale v roce 2014 Rusko odtrhlo ukrajinský Krym a prohlásilo jej za součást Ruské federace.
Zajímavé je, že v obou případech civilizovaný svět na podobné projevy porušování mezinárodního práva reagoval dosti chladně.
Jak Francie, tak Británie, které tehdy měly každou příležitost zastavit rostoucího agresora, nepodnikly v tomto směru žádné skutečné kroky a omezily se na politiku usmíření diktátora.
V zásadě přibližně stejnou cestou šla Evropa v roce 2014, kdy se nový agresor z Kremlu rozhodl odebrat část území sousednímu státu.
V novém tisíciletí to samozřejmě tak primitivně nevypadalo a svět dokonce uvalil sankce na Ruskou federaci. Všechno to ale vypadalo nepřesvědčivě a do roku 2022 vše směřovalo k tomu, že hlavní část evropských politiků už byla připravena tyto sankce zrušit a Ukrajina byla jednoduše požádána, aby se s tím smířila.
Prakticky vrcholným se v tomto ohledu stal rok 2021, kdy vůdkyně hlavní ekonomické a politické moci EU, německá kancléřka Frau Merkelová, přesvědčila hlavu nejmocnější země světa, Spojených států, k podpisu dohody která umožnila vrátit ze zapomnění Nord Stream 2 – hlavní politický projekt Kremlu po několik desetiletí.
NSR a USA tedy signalizovaly Moskvě, stejně jako Paříž a Londýn před sto lety signalizovaly Berlínu, že ruce diktátora jsou rozvázány.
Tím ale podobnost mezi Putinovou a Hitlerovou agresí nekončí, naopak teprve začíná a je vysledována do nejmenších detailů.
To, že Putin stejně jako jeho nacistický idol snil o znovusjednocení „lidí rozdělených hranicemi“ – v rozporu s mezinárodním právem a všemi dohodami, dnes vidí každý. V každém případě ti, kteří to chtějí vidět.
Kreml vydává celá historická pojednání o „jednom lidu“, která do myslí ruského obyvatelstva vnášejí dvorní propagandisté v čele se samotným kremelským Führerem.
Navíc – a opět paralela s minulostí – jak tehdy, tak i dnes existují tací, kteří mají za to, že diktátor na to má zákonné právo.
K posílení tohoto „práva“ uspořádal Kreml takzvané referendum (plebiscit). Byl to on, kdo se ve skutečnosti stal právním základem Moskvy pro anektování Krymu.
Něco podobného udělal nacistický režim na základě vůle rakouských Němců, simulujících vůli obyvatel okupovaného území ve falešném referendu.
V důsledku obou příběhů – porušení suverenity sousedních zemí a zavedení vojsk na jejich území.
Navíc oba agresoři měli mezi „nejednotnými národy“ stejně smýšlející lidi, kteří podporovali kolaborativní myšlenky a byli připraveni sloužit agresorům.
Ty navíc byly a jsou v jiných zemích, do kterých se šířily myšlenky jak nacistických propagandistů minulosti, tak dnešního „ruského světa“.
Výmluvně o tom svědčí příklad Franchettiho, občana Ruské federace žijícího v ČR, který odjel na Krym realizovat myšlenky „ruského světa“.
Cynismus, s nímž zmíněný subjekt reagoval jak na zákony Ukrajiny, do které v roce 2014 odešel, tak na právo Čečenské republiky, kde žil 20 let a jejíž soud ho z humánních důvodů nevydal na ukrajinskou stranu, je prostě úžasný.
Naposledy, opět na Krymu, Franchetti řekl, že on a jeho právníci českou justici prostě oklamali. To je pravá tvář politiky Kremlu.
Ti byli v minulosti ve službách nacistů. Dnešní rasisté se velmi dobře poučili.
Ale jak před sto lety, tak v nedávné historii bylo obyvatelstvo anektovaných území vtaženo do krvavé války diktátory a zajaté národy jsou nuceny platit za šílenství Fuhrerů.
Zachycení Rakouska, jak je uvedeno výše, bylo pouze začátkem bezpráví ze strany nacistů ve 30. letech 20. století, stejně jako anexe Krymu v roce 2014 Rusy se stala počátkem totálního bezpráví a v důsledku toho globální válka v Evropě (a poté ve světě).
Mimochodem, po Rakousku byla dalším krokem, porušujícím všechny mezinárodní normy práva, nacistická okupace Sudet – části Československa, před níž přední evropští vůdci nejen zavírali oči, ale dali k tomu i právní důvody. účastí na Mnichovské dohodě.
Možná byl tento okamžik rozhodující pro nacistické vedení, které si uvědomilo, že jejich válečnou mašinérii nikdo nezastaví.
Stejnou roli sehrála i zmíněná dohoda mezi Berlínem a Washingtonem, kterou v létě 2021 podepsali hlavy Německa nebo Spojených států o obnovení Nord Stream 2. To se stalo jakousi carte blanche pro Putina, který si uvědomil, že ho nikdo nebude šikanovat.
Výsledkem neuváženého, krátkozrakého a prostě zločinného jednání politiků v Evropě minulosti byla válka – navíc začala, jak se tehdy některým zdálo, jako lokální konflikt.
Bylo pro ně výhodné si to myslet v naději, že zaplatí agresorovi tím, že se vzdají území – a ne svých. Rakousko a Československo se staly prvními v seznamu odevzdaných, či spíše oddaných států. Pravda, velmi brzy téměř po celé Evropě plápolal oheň druhé světové války.
Politici museli vidět zničení desítek milionů lidí, zničení tisíců měst, vesnic a celých zemí, aby pochopili své chyby.
Za tyto chyby politiků museli obyčejní lidé v Evropě i ve zbytku světa platit, navíc se zbraní v ruce.
Neuvěřitelné, ale dnes se vše opakuje. Historie je samozřejmě cyklická, ale je otázka, zda je třeba tuto její vlastnost naplno zažít, očekávat 100% opakování.
Budou ti, kteří mohou zastavit chaos, nyní čekat na nový oheň. Dnes ukrajinský lid, hrdinně zadržující současného agresora, stojí na prahu civilizací.
To je přesně to, co Evropě před sto lety chybělo. Dnes má možnost zabránit třetí světové válce. K tomu je potřeba podpořit Ukrajinu, pomoci Ukrajincům porazit současného agresora.
Čas nařídil, že anšlus Rakouska nakonec nedal nacistům, co chtěli. Zde je třeba potvrdit cykličnost dějin a anexe Krymu a některých oblastí pevninské Ukrajiny zabrání současnému kremelskému režimu v realizaci jejich schizofrenních plánů na převzetí Evropy.
Za tímto účelem si Evropa sama musí vybrat správnou cestu a pak bude obnoven mezinárodní řád a spravedlnost.
Přemýšlejte, pánové Evropané, udělejte správné závěry a podnikněte správné kroky. Koneckonců, váš zítřek, budoucnost celé Evropy, závisí na rozhodnutích, která učiníte dnes.
Autor: Franz Hoffman
