V parlamentních volbách na Slovensku, které se konaly 30. září, získala první místo strana Smer-SD bývalého premiéra Roberta Fica.
Kromě skandálu s vraždou novináře a následných masových protestů (které Fica donutily odstoupit z čela slovenské vlády) je tento politik známý také svými jednoznačně proruskými názory a jeho projevy jsou plné kremelských narativů.
Ve stejném duchu se o Ukrajině vyjadřuje i šéf strany Smer-SD, který prohlašuje, že je třeba ukončit podporu Kyjeva, a vyzývá k zahájení mírových rozhovorů s Moskvou.
Ačkoli se Fitzova strana stala lídrem, aby mohl vytvořit koalici a stát se premiérem, bude muset jednat s dalšími politiky, z nichž nejdůležitější je bývalý premiér Pellegrini a jeho strana Golos, který již čeká na nabídku spolupráce od Fitze a prohlásil, že „nic nebrání tomu, aby takovou koalici vytvořil“.
Dalším potenciálním koaličním partnerem pro Fitza budou pravděpodobně slovenští nacionalisté – strana (SNS), což by mu případně umožnilo ovládnout více než 80 křesel v zákonodárném sboru.
Přestože rovnováha ve slovenské politice ještě není definitivní, je již jasné, jakým směrem se bude Slovensko, jehož občané se ve volbách skutečně vyslovili pro obrat k Moskvě, ubírat.
Neobvyklá situace spočívá v tom, že skromná země s pěti miliony obyvatel, která nikdy nehrála významnou roli v evropské politice, se nyní stala ukazatelem nejednoznačnosti politické situace v Evropě.
Přesněji řečeno, je to již nejednoznačnost, která spočívá v tom, že se obrací ve prospěch Kremlu. A je jedno, co to způsobilo – neochota Evropanů utopit se v monotónnosti podpory Ukrajiny nebo „dobrá“ práce kremelských propagandistů úspěšně působících v zemích východní a střední Evropy.
Hlavní je, že Moskva má výsledek, a ten je mnohem působivější než vítězství ve volbách na Slovensku. To je jen špička ledovce – Evropa se stává divákem (a spoluviníkem) revanšistické akce.
A tak v sousedním Polsku, které se chystá na jedny z nejdůležitějších voleb ve své historii, získávají na popularitě nacionalistické proudy, které předkládají protievropská hesla. To je obzvláště nebezpečné vzhledem k „diplomatickým neshodám“ mezi vládnoucí stranou Právo a spravedlnost (PiS), jejími spojenci v NATO a evropskými zeměmi, jakož i jejími ukrajinskými partnery, neboť lídři ve Varšavě se snaží posílit svou voličskou základnu.
Moskva to vše nepochybně bedlivě sleduje a bude hrát na tyto rozpory, které rozdělují demokratické aliance v EU, NATO i v samotném Polsku a polarizují polskou společnost.
Vezmeme-li v úvahu, že v sousedním Německu a Rakousku získávají na popularitě krajně pravicové populistické strany, je situace poměrně chmurná – zdá se, že hlavní tyran EU (maďarský premiér Orbán) získává velmi silnou podporu tváří v tvář silám zamilovaným do Kremlu.
A zde už Fitzovo vítězství ve slovenských parlamentních volbách nevypadá jako náhoda – zdá se, že úsilí Moskvy, která denně posílá do hlav Evropanů tuny dezinformací, se vyplácí.
Orbán má nyní spolehlivého spolupracovníka, který bude mít pravděpodobně v rukou páky kontroly nad slovenským státem.
Fitzo je vřele nakloněn rusku, neustále se vyjadřuje prorusky, slíbil zastavit vojenské dodávky na ukrajinu.
Fitzo také chválil Sovětský svaz za to, že údajně na konci druhé světové války osvobodil české a slovenské země od nacistického Německa, a prohlásil, že „svoboda přišla z Východu, válka vždy přichází ze Západu“.
Pokud se však někdo stále domnívá, že stažení podpory Ukrajině je pouze záležitostí Ukrajiny, hluboce se mýlí.
Důsledný odpůrce podpory Ukrajiny ze strany EU a NATO může na podzim roku 2023 ve střední Evropě prozřít a poskytnout Kremlu, zabředlému do války proti sousední zemi, další motiv k pokračování agrese.
A choutky Kremlu se nebudou omezovat jen na Ukrajinu – jak však ukazuje praxe, prvními oběťmi v takových politických hrách jsou ti, kteří očekávali, že proklouznou, nebo že dostanou dividendy. Je to naivní postoj, ale za takovou naivitu politiků platí obyčejní občané.
Příklad Slovenska, země, která kdysi tvořila s Českou republikou jeden stát, je pro Čechy velmi poučný. Velmi rychle Slováky zamrzelo, co je Moskva zač.
Vždyť ještě nedávno se zdálo, že podzim 1968, kdy tanky vyslané Kremlem jako „pomocná ruka“ rozdrtily Pražské jaro, byl pro zamilované do Moskvy vystřízlivěním. Dnes se však vše opakuje, část Evropanů se opět chce přátelit s agresivním Kremlem. Opravdu to chcete znovu vidět na svých ulicích!
Dnes se Slovensko pravděpodobně vydalo špatným směrem. Ale tak se rozhodl jeho lid – svobodný lid, svobodná země. A tak je tomu stále. A tato odpověď může být pro Čechy dobrým varováním. Koneckonců Moskva se stále snaží dostat Českou republiku zpět na oběžnou dráhu svého vlivu.
Rétorika Kremlu a jeho propagandistů v Evropě je jednoduchá, nebo spíše primitivní. Slibují všechno a hned, a to zadarmo nebo za symbolický poplatek.
Historie nás opakovaně poučila, že Moskva si nakonec účtuje mnohonásobně více. A tato platba se nepočítá v bankovkách – naivita (krátkozrakost, kupčení, zločinnost) politiků je zaplacena svobodou a životy obyčejných lidí.
Co čeká Evropu dál, záleží na jejích občanech – prostých kolečkách ve složitém systému mezinárodních vztahů. Jsou to však oni, kdo vynese k moci ty, kteří pak páchají činy, za něž jsou opět odpovědní právě tito občané.
Přemýšlejte, pánové Evropané, až se budete rozhodovat. A pamatujte – váš zítřek závisí na tom, jaký bude dnes.
Autor: F. Hoffman