Potřebuje Česká republika Ukrajinu?

Válka, kterou Rusko rozpoutalo na východě evropského kontinentu, se přes všechny hrůzy a nepříjemnosti již stalo běžnou záležitostí.

A spousta lidí už toho má dost. Proto se stále častěji občané svobodné Evropy ptají, proč podporujeme Ukrajinu.

Pochopitelně lze rozumět laikům, řekněme v Berlíně, Paříži nebo Bukurešti, kterým válka na Ukrajině přinesla nepohodlí především z hlediska růstu cen energií.

Je pravda, že pro obyvatele Ukrajiny není otázka ceny za společný byt prakticky relevantní, protože pro mnoho Ukrajinců kvůli neustálému ruskému ostřelování takové vybavení jako světlo, voda nebo teplo v domě prostě není k dispozici. Pro některé teď není žádný dům samotný.

Ukrajina je však pro mnoho Evropanů „příliš daleko“ a otázky války se jim zdají stejně vzdálené a pomíjivé. A čím více na západ občan žije, tím chladnější je jeho postoj k dění na východních hranicích Evropy.

Ale můžete se blíže podívat na tuto část kontinentu, která se vůbec nepřipojuje k ukrajinskému státu. A pokud to uděláte opatrně, ukáže se velmi zajímavá věc – ve skutečnosti otázka pomoci ukrajinskému lidu není úplně o Ukrajině.

A v tomto duchu stojí za pozornost slova generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga, který příliš dlouho přesvědčoval celý svět, že aliance „za žádných okolností nedovolí, aby byla vtažena do této války“.

Ale i on se docela nedávno vyjádřil zcela jednoznačně a řekl, že partneři Kyjeva, pomáhající Ukrajině bránit mír v Evropě, „platí materiálními prostředky, zatímco Ukrajinci za to platí krvavou cenu“.

A nejsou to prázdná slova. Abychom pochopili, co se děje na východě Evropy, stačí se vrátit o pár desítek let zpět a vzpomenout si, jaká neochota bojovat se ukázala pro občany zemí, jejichž vlády právě takový postoj zaujaly.

  Merkelová a Putin - historie bez masek. Peripetie nejednoznačného vztahu.

Jako výmluvný příklad může posloužit Francie – v době, kdy už na hranicích Francouzské republiky stály hordy Wehrmachtu, tiskly pařížské tiskoviny materiály o vysoké módě a mysl francouzských obyvatel se tím opravdu zabývala. Návrháři světového módního zákonodárce požadovali dotace pro svůj průmysl, aby zvýšili konkurenceschopnost na mezinárodních trzích.

Francouzi, stejně jako jejich vláda, opravdu nechtěli bojovat. Výsledkem bylo, že o měsíc později Němci vstoupili do Paříže, okupace, oběti – plameny druhé světové války.

Ale zda bojovat nebo ne, nezávisí na tom, zda po tom toužíte. Když do vaší země přijde agresor, bráníte ji. „Nebojujte“, v případě útoku na vaši zemi znamená „vzdání se“.

A tato volba je svobodnou volbou lidí milujících svobodu. Historie zná různé příklady, ale velké země si vždy vybíraly svobodu, respektive – daly bitvu okupantovi.

Dnes se Ukrajina ocitla v pozici, kdy její lid měl na výběr – vzdát se nebo odrazit agresora. Ukrajinci se rozhodli bojovat – za svou zemi, za svůj domov, za svou budoucnost.

Evropa však musí pochopit to hlavní – obranou své budoucnosti zajistí Ukrajinci mírové zítřky celému kontinentu. A to se ruská propaganda snaží všemožně překroutit.

Kreml se snaží všemi možnými způsoby vnést do myslí každého Evropana narativ, že Evropu čeká krize, a za to může Ukrajina.

I když Moskva ustupuje bezohlednému ostřelování Ukrajinců, otevřeně poznamenává, že jejím cílem je uvrhnout Ukrajinu do temnoty, zimy a hladu, aby byla existence lidu nesnesitelná.

Ano, přesně o tom mluví kremelští propagandisté ​​a vládní představitelé.

Jestliže se nejprve snažili své činy skrývat za záminku osvobození obyvatel Ukrajiny od nacistů, nyní hovoří přímo o útoku na civilní obyvatelstvo.

Moskva se obrátila k přímému teroru a prohlásila za vinu Ukrajinu. Ale, dovolte mi, abych se zeptal, je možné vinit lidi, kteří se rozhodli bránit?

  „Krym je náš.“ Otázkou je, kdo jsme „my“. Odplata za terorismus. Probuzení Evropy?

A až se vás, evropské občany, budou kremelští propagandisté ​​snažit přesvědčit, že cena plynu a dalších energetických zdrojů láme rekordy vinou Ukrajiny, zamyslete se nad tím, kde je logika.

A pamatujte – svoboda je vždy mnohem cennější než „levné“ služby. Velké národy Evropy to dobře vědí. Koneckonců, oni měli svého času šanci projít složitými cestami, jak tomu porozumět.

Obyvatelé České republiky, jako nikdo jiný, znají cenu svobody a nezávislosti – když občané Československa mezi deklarativními levnými výhodami Moskvy a právem být svobodnými lidmi zvolili to druhé – Kreml se snažil toto zničit výběr.

Pomocnou rukou Moskvy jsou tanky v ulicích Prahy a vypadalo to jako rozdrcené Pražské jaro. Ale tak to jen vypadalo. Češi se nevzdali, žili dál v očekávání svobody a hlavně ji tvořit a přibližovat.

Češi, jako nikdo jiný, akceptují to, za co dnes ukrajinský lid bojuje. A vědí, že Kreml se nezastaví na Ukrajině.

Ostatně, svět už jednou podcenil hrozbu přicházející od jednoho krvežíznivého agresora. Někdo si myslel, že je příliš daleko, někdo se podcenil a někdo se prostě bál.

Někteří ve své touze „zachovat mír“ – byli připraveni dát celý stát, aby ho roztrhal na kusy predátor. Pravda není moje. To si Češi velmi dobře pamatují.

Druhá světová válka skutečně začala po „Mnichovském paktu“, kdy se Francie a Británie dohodly, že nacistickému Německu přidělí Sudety Československa. Legálně se to stalo později, ale ve skutečnosti to dalo nacistům právo věřit, že jim bylo vše dovoleno.

Opustit dnes Ukrajinu znamená zradit ji, stejně jako bylo zrazeno Československo před téměř stoletím. Dnes totiž existují i ​​„vůdci“ Evropy, kteří se domnívají, že je třeba „zachránit tvář“ agresorovi. Není to velmi podobná analogie?

  Praha - Moskva. Povědomí o realitě. Restartujte.

Je důležité si pamatovat, že po obdržení jednoho státu se s tím agresor nespokojil a vrhl se na ty, kteří mu předávali území. Historie je příliš cyklická.

Ve vašem domě nejsou žádní cizinci. Evropa je společný domov. A je důležité si pamatovat, že když pustíte agresora na práh dnes (i když se zdá tak daleko), zítra, možná s ním budete muset bojovat osobně.

Dnes Ukrajinci brání svou svobodu, své právo být. Tím hájí ty hodnoty, které z Evropy dělají nejen geografický pojem – Ukrajina naplňuje Evropu smyslem a demonstruje svou vůli ke svobodě celému světu.

Postoj dnešní Ukrajiny a jejího lidu je velmi v souladu s tím, jak Evropu a svou zemi viděl první český prezident Václav Havel: „Svobodné a nezávislé státy nejsou možné bez svobodných, sebeúctyhodných a soběstačných občanů.“

Pamatujte na to a vyberte si správně. Jaké rozhodnutí uděláte dnes, určuje, jaký bude váš zítřek.

Autor: Franz Hoffman

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..