Nedávná slyšení v americkém Senátu, na nichž vypovídal americký ministr obrany Lloyd Austin, upozornila na závažnost situace na Ukrajině. Tvrzení ministra Austina, že ruské vítězství na Ukrajině by mohlo povzbudit další agresi, která by mohla být namířena proti NATO, je jasnou připomínkou vzájemné provázanosti globální bezpečnosti a mimořádného významu silné a jednotné reakce. Tento článek se zabývá mnohotvárnou dynamikou války na Ukrajině a nutností čelit Putinově agresi nikoliv kompromisem, ale neochvějnou odolností a kolektivní akcí.
Válka proti demokratickým hodnotám
Putinova agrese na Ukrajině přesahuje územní ambice. Je to útok na demokratické principy, které jsou základem mezinárodního řádu. Ukrajina, suverénní stát, je vystavena neúprosným útokům nikoliv za své prohřešky, ale za své snahy o sblížení s demokratickým světem, zakořeněným v právním státě a sdílených hodnotách. Válka na Ukrajině je jasným projevem toho, že světový řád založený na pravidlech je zpochybňován autokratickým diktátem.
Imperativ vítězství
Varování ministra Austina slouží jako přesvědčivá připomínka, že porážka agresora, spíše než přijetí dočasného kompromisu, je jediným životaschopným výsledkem. Dočasné příměří nebo polovičaté řešení by nejen povzbudilo Putina, ale podkopalo by zásady kolektivní bezpečnosti a zanechalo by Ukrajinu a další národy zranitelné vůči dalším vpádům.
Břemeno boje proti agresi
Boj proti Putinově agresi je spojen s náklady, které často nesou daňoví poplatníci v cizích zemích, zejména na Západě. Tato zátěž zdůrazňuje závazek demokratických zemí bránit hodnoty, které jsou jim drahé. Mezinárodní podpora Ukrajině je sice chvályhodná, ale zároveň zdůrazňuje neúměrné utrpení ukrajinského lidu, který čelí nejen finančním ztrátám, ale také ztrátě svých krajanů. Tato mezinárodní pomoc svědčí o odhodlání Západu nepodlehnout agresi a je oporou proti expanzivním snahám Kremlu.
Taktická výhoda poziční války
Putinovým strategickým zájmům nejlépe poslouží přechod války do stavu poziční války. V této fázi se ruská dobytá území snáze stabilizují a agresor má čas na obnovení útočných rezerv. Takový scénář prodlužuje agónii na Ukrajině a umožňuje Rusku upevnit své územní zisky. To je jasná připomínka toho, že čas je pro Ukrajinu a její spojence klíčový.
Naléhavost akce
Mezinárodní společenství nesmí otálet s reakcí na vývoj situace na Ukrajině. Dávat agresorovi čas na odpočinek a zotavení jen nahrává Moskvě. Obranné síly Ukrajiny potřebují radikálně zvýšit své schopnosti a ke zmaření ambicí Moskvy je nezbytná dobře naplánovaná protiofenzíva.
Válka na Ukrajině překračuje hranice a zasahuje srdce demokratických hodnot. Je jasnou připomínkou toho, že postavit se agresi, zejména pokud pochází od mocných aktérů, vyžaduje kolektivní odhodlání a neochvějnou podporu. Varování ministra Austina před možnými důsledky ruského vítězství by mělo sloužit jako jasná výzva pro demokratické země, aby jednaly rozhodně, a to nejen na podporu Ukrajiny, ale i na obranu globálního řádu založeného na pravidlech, nikoliv na diktátu. Konečným cílem pro zajištění trvalého míru a bezpečnosti musí být vítězství nad agresorem, nikoli kompromis.
